asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Bydlení s Prahou jako na dlani

13.10.2009
Pražská Hanspaulka je lokalita příjemná pro bydlení – tichá čtvrť s téměř nulovým provozem, spojení do centra ze stanice metra Dejvická je v docházkové vzdálenosti. Není divu, že většina z rodinných domů, které se tu vloni i letos dokončily, už má své majitele. Platí to i pro soubor tří vilových domů od architektonického ateliéru Ladislava Lábuse. Výhledy z nich jsou úchvatné – ze střech lze vidět pražské dominanty od Hradčan a Petřínské rozhledny přes Vyšehrad, Pankrác a Žižkovskou televizní věž. Vidět je i rondel nové Národní technické knihovny v údolí.

Atraktivitu zdejších pozemků vycítila společnost ING Real Estate, která zde nedávno realizovala 45 rodinných domů. Projekt Nové vily Hanspaulka dotváří nároží ulice Na Míčánce a Šárecké výstavbou třech viladomů se čtyřmi mezonetovými byty a třech rodinných domů. Na základě volby klientů (z několika nabídnutých řešení) pověřil developer návrhy rodinných domů známé ateliéry – A 69, ADR, Johny Eisler Architects. Zakázku na celkové řešení zástavby území a realizaci tří vil získal Ladislav Lábus. Příprava projektu byla velmi pečlivá.

„Nabízeli jsme několik různých variant vnitřních dispozic, aby si zájemci mohli zvolit, jaká verze jim nejvíc vyhovuje. Nakonec ne všichni klienti tuto možnost využili – vzhledem k průtahům s projednáváním stavebního povolení byly prováděcí projekty hotové v předstihu a flexibilita návrhu se naplno nevyužila,“ říká architekt Lábus. Variabilně bylo možné například umístit obývací pokoj do různých podlaží mezonetových bytů.

Této možnosti využil klient prostřední vily a zároveň restituent těchto stavebních pozemků Zdeněk Šiman, který vilu získal prakticky za pozemek a na jehož přání byla realizace vil vyčleněna do samostatného projektu. Zdeněk Šiman měl zároveň jako jediný možnost ovlivnit dispozice před zpracováním prováděcích projektů. Dosáhl například změny umístění schodiště. 

Realizaci stavby o dva roky oddálily protesty různých místních iniciativ, které se zaštiťovaly výskytem chráněných živočichů. Protesty aktivistů na čas přerušily dokonce i výstavbu tehdy již rozestavěných rodinných domů na vedlejším pozemku. Projekt byl následně rozdělen. První částí realizace byla příprava území, která se odehrála v době, kdy chráněné druhy nejsou aktivní, tedy v zimě. Druhou byla samotná stavba.

„Tyto pozemky byly v územním plánu určeny k zastavění, přesto byl projekt opakovaně napadán, často z čistě formálních důvodů,“ pozastavuje se Ladislav Lábus nad obstrukcemi aktivistů, s nimiž se už jednou setkal při návrhu informačního centra, které mělo být postaveno v blízkosti unikátního souboru avantgardních vil na Babě. A neskrývá svou únavu ze zneužívání stavebního řízení: „Pokud stavbu doprovázejí konflikty, každý krok vpřed je těžký – stále musíte psát nějaká stanoviska, chodit na jednání a podobně. Zkrátka musíte na to myslet, což ubírá energii. Je to ztráta času, který bychom mohli využít na jiné projekty.“

Altány na střeše
V konceptu si autoři vytkli několik základních podmínek: respektovat strukturu okolní zástavby a navazovat na kontext čtvrti, navrhnout provozně nenáročné a dostatečně reprezentativní objekty, maximálně využít výhledy na panorama Prahy a jasně vymezit veřejné, spoluvlastnické a vlastnické plochy.

V každém domě jsou čtyři nezávislé byty s vlastním vchodem; dolní byty mají k dispozici zahradu a horní byty jsou zvýhodněny okouzlujícími výhledy na Prahu – ať už z nárožních teras v druhém patře nebo z plochých střech, které jsou zčásti ozeleněné, mají terasu a navíc částečně zasklený altán. Nápad s altánem uvítali i developeři. Obyvatelná střecha je záměr: „Zpřístupnění střech není sledováno pouze z důvodu dalšího zvýšení komfortu vlastních bytů, ale je použito rovněž jako motivační prvek vybízející k péči i o tzv. pátou fasádu domu,“ píše se v autorské zprávě.

Cihly jako z manufaktury

Nárožní terasy orientované na jižní i severní stranu jsou díky obnaženým rámům konstrukce charakteristickým a esteticky nejzajímavějším exteriérovým prvkem obytného souboru. Dalším výrazným prkem je fasáda – přesněji řečeno přizdívka – z režných cihel. Cihly jsou v okolí často používány na podezdívky plotů, ve stejné ulici najdeme i funkcionalistickou vilu s fasádou z režných cihel; tam jsou však cihly jednobarevné a hladké. „Nešlo nám o přímou inspiraci okolím, jednalo se nám spíše o respekt ke kontextu místa v jeho základních parametrech a hodnotách,“ říká architekt Lábus.

Autoři hledali typ cihel s co nejmenší hloubkou, který by vyhovoval principu zavěšené přizdívky tvořící fasádu a zároveň vypadal přirozeně, ne jako tovární produkt působící v konečném efektu jako obklad.

Nakonec nalezli belgickou cihlu o rozměrech 22 × 11 × 7,5 cm v jemně červené a krémové barvě. Cihly na fasádě se střídají, a to u každé z vil v odlišném poměru. Byla kompozice střídání barev předem navržena? „Není snadné to předepsat; když nad tím zedník příliš přemýšlí, nedopadne to dobře. Tam, kde se na třídění přistoupilo, bylo obtížné dosáhnout přirozeného výsledku,“ konstatuje architekt.

Výraznými soudobými prvky jsou také desky z cortenu u vstupních dveří a na zahradních domcích, které tvoří přepážku mezi terasami dolních bytů a zároveň skladový prostor pro zahradní nábytek. Vstupní dveře s nadstandardní výškou odkazují formálním detailem kulatých oken k funkcionalistickým tradicím.

Zajímavostí jsou dřevěné venkovní rolety u velkých oken v dolních podlažích, které se dnes vídají velmi zřídka.
V interiéru převažuje dřevo; schodiště i zábradlí z masivu se střídají s elegantními, antracitově šedočernými kovovými prvky zábradlí se skleněnou výplní a litinovými topnými tělesy v šedočerné barvě, které výrazně kontrastují s bílými stěnami. Obdobně je pojednané ocelové točité schodiště vedoucí na střechu a šedé rámy kovových částí oken. Tato okna jsou neotvíravá, což v horních patrech může komplikovat jejich čištění, umožněné pouze přes otvíravé části oken. Záměrem bylo docílit co největší průhlednosti velkých ploch zasklení a zdůraznění otevřenosti okenních otvorů z exteriéru. Otvíratelné části oken mají dřevěné rámy ve světlé barvě s odstínem do oranžova.

Bez společných prostor

Jak už bylo řečeno, velmi důležitým bodem konceptu je důmyslné rozmístění dispozic čtyř bytů v těchto vilách. Architektům se podařilo navrhnout byty tak, že neexistují žádné společné prostory uvnitř domu. Společné jsou pouze přístupové cesty pro automobily a garáž v jedné z vil. Vše ostatní je rozděleno podle jednotlivých bytů, každý byt má nejen samostatný vstup z terénu a na zahradu, ale například vlastní plynový kotel.

Přístup do horních bytů byl řešen v několika alternativách. Do bytů se většinou vstupuje po lávkách na bočních fasádách a dále přes prosklené zádveří nad garáží, které slouží jako vstupní hala a zároveň jako prostor spojující byt se zahradou. U prostřední vily byl na přání Zdeňka Šimana vstup přes lávku vyhrazen dolním bytům a vstupní chodba do horních bytů byla zredukována.

„Šlo mi o to, aby dolní byty nebyly o tolik menší než horní – daroval jsem je totiž svým čtyřem vnoučatům a chtěl jsem, aby byly plochy spravedlivěji rozděleny,“ vysvětluje pan Šiman. Prostor pod schodišti mezi obývacím pokojem a ložnicemi je obvykle zaslepen příčkou či masivem, a dá se využívat jako úložný prostor. Pouze u horních bytů zabírá vyústění schodiště z masivního dřevěného kvádru roh jedné místnosti, čímž poněkud omezuje její využití – tak je tomu podle architekta všude tam, kde si klienti zvolili řešení s ložnicemi v posledním podlaží a vyžadovali zde umístit tři ložnice.

Důležitá pozornost se v návrhu i realizaci věnovala akustické pohodě sousedů. Ta se zajistila dělicími konstrukcemi s dostatečnými izolačními vlastnostmi a specifickými technickými prvky, což bylo při vzájemné prostorové provázanosti obou bytů nad sebou obtížné zejména v místě schodiště. Technicky je akustická separace horních a dolních bytů řešena tak, že schodiště z přízemí do prvního patra jsou řešena jako betonové prefabrikáty plovoucí na akustické izolaci položené na šikmé nosné železobetonové desce. Byty jsou v obou případech velikostně nadstandardní: byty v přízemí a suterénu mají užitnou plochu cca 110 m2, horní byty kategorie 5 + 1 mají užitnou plochu cca 170 m2. Příjemnou samozřejmostí jsou dvě koupelny, některé se vstupem přímo z ložnice, a WC v každém patře.

Půdorys suterénu Půdorys přízemí
Půdorys 1. patra Půdorys 2. patra

Nové vily Hanspaulka

Místo: Na Míčánce, Praha 6 – Dejvice
Developer: HNV, a. s.
Investor: HNV, a. s., (příprava), Podzimek reality, a. s., (realizace)
Generální projektant: Ing. arch. Ladislav Lábus AA – Architektonický ateliér
Autoři: Ladislav Lábus, Norbert Schmidt, Vít Krušina, Tomáš Balej, Petr ­Cimbulka, Marek Nábělek, ­Martina Novotná
Statika: Němec Polák, s. r. o. – Milan ­Polák, Jan Valenta, David Hamerský
Ústřední vytápění, vzduchotechnika: WATÓ – Renata Rudolfová, Martin Šmolík
Zdravotechnika, plynovod: PRIMA – Milan Maštálka,
Elektro: ELPROS – Pavel Šafařík, Stanislav Erhart
Komunikace: AZA – Antonín Žižkovský, ­PROMIKA – Jaroslav Míka,
Zahradní úpravy: Radmila Fingerová, Jakub Finger
Projekt: 2003–2006
Realizace: 2008–2009
Generální dodavatel: Podzimek a synové, a. s.


Iva Nachtmannová
Foto: Dano Veselský

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media