asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Fasáda z ledových krystalů v Reykjavíku

01.06.2012
Přímo na pobřeží zálivu Faxaflói v Atlantském oceánu vyrostla velkolepá stavba konferenčního centra a koncertní síně, první budovy postavené k tomuto účelu v islandské metropoli. Její fasádu připomínající ledové krystaly i perleťová křídla vážky vykouzlili dánští Henning Larsen Architects ve spolupráci s dánsko-islandským umělcem Olafurem Eliassonem.
Budova byla původně součástí grandiózního plánu přeměny rozvojové oblasti východního přístavu na komerční čtvrť, která se měla stát světovým obchodním centrem se sídlem islandské banky, kancelářemi, luxusními hotely a rezidencemi. Když byl v roce 2002 schválen městem i státem program této obnovy, byla vypsána soutěž, ze které vzešly více než čtyři desítky návrhů. O rok později pak byla založena společnost pojmenovaná islandským názvem východního přístavu Austurhöfn, která měla celý projekt na starosti. Poté probíhala jednání ohledně financování a projekt byl zařazen do programu PPP (Public Private Partnership).  Samotná stavba začala v roce 2007, ale její budoucnost byla nejistá. Z rozsáhlého plánu na regeneraci celého východního přístavu se totiž nakonec kvůli nastoupivší ekonomické krizi (na Islandu obzvlášť výrazné) odstoupilo a také dokončení konferenčního centra a koncertní síně bylo ohroženo, dokud o rok později vláda nerozhodla plně financovat zbytek stavebních nákladů. Stavba tedy mohla být dokončena, na Den islandské hudby 11. prosince 2009 dostala svůj název Harpa a 4. května 2011 v ní zazněl zahajovací koncert.

Cílem projektu bylo především posílit pozici země v mezinárodní konkurenci v oblasti kultury a cestování, vytvořit vhodné zařízení k pořádání mezinárodních kulturních akcí a založit mezinárodní kulturní vztahy a také vytvořit kvalitní prostor pro Islandský symfonický orchestr.

Takové byly také požadavky na podobu nového projektu a ty se nejlépe podařilo zhmotnit ve svém projektu kodaňskému ateliéru Henning Larsen Architects, který vyhrál soutěž na podobu nového centra. Do finální podoby byl projekt dopracován ve spolupráci s islandskou kanceláří Batteríið Architects, dánsko-islandským umělcem Olafurem Eliassonem, specialisty na akustiku z newyorské společnosti Artec a s dalšími specialisty i investory. „Rozsáhlá mezinárodní spolupráce vedla k mnoha obohacujícím diskusím,“ pochvalují si architekti, pro které islandská stavba nebyla první svého druhu. Mezi jejich projekty patří proslulá opera v Kodani, která také přiléhá k moři, či koncertní a kongresové centrum ve švédské Uppsale.



Koncertní sál a konferenční centrum Harpa
Místo: Reykjavík, Island
Investor: Austurnhofn TR – Projekt Východní přístav, Portus Group
Architekt: Henning Larsen Architects a Batteríið Architects Krajinářská
architektura: Landslag efh a Lisbeth ­Westergaard
Umělecká spolupráce: Olafur Eliasson
Akustika:  Artec
Inženýring: ArtEngineering GmbH, Mannvit, Hnit Verkis a Rambøll
Dodavatel: IAV
Celková užitná plocha: 28 000 m2
Realizace:  2007–2011

Kaleidoskop
Každého, kdo přiletí do Reykjavíku, musí tato budova upoutat, neboť působí vskutku monumentálně. Přestože leží trochu mimo tradiční centrum Reykjavíku, stala se díky své poloze u mořského břehu a působivé proměnlivé fasádě novou ikonou města.

Hlavní ideou návrhu bylo vytvořit objekt, který by nechal vyniknout okolní přírodě. Architekti se nechali inspirovat místní přírodou, charakteristickými čedičovými útvary i ledovými krystaly. Hlavní hmotu tak tvoří různě nakloněné a propojené hranoly připomínající rozeklané skály i tříštící se ledové kry. Druhou důležitou inspirací bylo kromě dramatické scenérie zvláštní severské světlo, které zrcadlí a násobí celoskleněná reflexní a perleťově barevná fasáda.

Tato fasáda je dílem umělce Olafura Eliassona, který se ve své tvorbě zabývá konfrontací přírody a přírodních jevů

s architekturou a prostorem uvnitř. Vytváří instalace, jimiž zkoumá základní materiály, jako jsou světlo, voda či vzduch. Podílel se na projektu newyorského parku High Line ve spolupráci s ateliérem Diller Scofidio, na Aarhuském muzeu umění vytvořil panoramatickou duhovou rozhlednu, jeho instalaci najdeme v projektu middlefartské spořitelny od 3XN (viz ASB 1/2011) a během minulého benátského bienále představil instalaci, která zkoumala možnosti našeho vnímání času a prostoru. V Benátkách v tmavé místnosti krouživě tryskaly tři proudy vody a díky stroboskopickému blikání se kapky zdály nehybné (viz ASB 6–7/2010).

Pro reykjavické centrum navrhl jižní fasádu jako nakloněnou skalní stěnu tvořenou z několika šestiúhelníkových skleněných trubic vyplněných barevnými a zrcadlově převrácenými skly. Uvnitř hexagony pokračují a utváří zrcadlový strop haly. Konstrukce se skládá z ocelové konstrukce opláštěné s nepravidelně tvarovanými skleněnými panely a tvoří ji modulární systém nazývaný quasi-brick (kvazi cihla), díky němuž fasáda působí jako kaleidoskop, neboť v každé z dvanácti stěn jednotlivých modulů se odráží islandská příroda i starý přístav. Celou jižní fasádu navíc tvoří více než tisíc těchto kvazi cihel.
-->-->



Dematerializace
Ve spolupráci s oběma architektonickými kancelářemi vyvinul princip pro zbývající fasády severní, východní a západní a pro střechu. Ty jsou tvořeny moduly reprezentujícími řez systémem jižní fasád, takže utváří dvourozměrnou plochou fasádu složenou z pěti a šestiúhelníků.

Právě světlo a transparentnost jsou klíčovými prvky vizuální obdoby stavby. Krystalická struktura zachycuje i odráží světlo a propojuje tak budovu s městem i okolní krajinou. „Jednou z hlavních myšlenek byla dematerializace budovy jako statické entity a snaha ponechat ji reagovat s okolními barvami  města, oceánu i časté polární záře. Tímto způsobem se výraz fasády se mění podle úhlu pohledu, ročního období, počasí i fáze dne. S neustále se měnící scenérií se budova objeví v nekonečných variantách barev.
Díky tomuto křehce působícímu plášti se budova jeví i přes svoji mohutnost étericky. Pozorovatel může rozehrát fantazii a budova mu bude připadat jako schovaná pod křídly vážky, pokrytá rybími šupinami nebo obrostlá ledovými krystaly.







Čtyři živly
Sklo propouští dost světla na osvětlení budovy během dne, stavba tak minimalizuje nároky na umělé osvětlení. Večer je interiér osvětlen systémem LED světel. Hlavním prvkem koncertní haly však není světlo, ale zvuk. A velká síň je v tomto smyslu technicky dotažena díky spolupráci architektů s newyorskou konzultační firmou Artec, specializující se na akustiku.

Obrovský interiér s rozlohou 28 tisíc metrů čtverečních tvoří čtyři hlavní haly, které symbolizují čtyři živly. Velká koncertní hala s 1 800 sedadly se nazývá Eldborg. Představuje islandskou vulkanickou aktivitu, a proto je celý interiér pojat v zářivě červené barvě lávy. Menší haly představují polární záři (vzduch), kalcitové krystaly (zem) a studenou lagunu (voda).

Stavba je tak jakýmsi obrazem Islandu ve všech jeho podobách a barvách. A ačkoliv mnozí Islanďané nesouhlasili s vydáním veřejných peněz na takovou grandiózní stavbu v době, kdy mnozí kvůli krizi přišli o práci i úspory, jedno je jisté. Kulturní centrum představuje nejen lákadlo pro turisty, ale také obohacení kulturního života Islanďanů.


Situace


Půdorys 2. NP


Půdorys 5. NP


Řez – foyer


Detail připojení kvazi cihel k fasádě

Kateřina Kotalová

Článok bol uverejnený v časopise ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media