Terasový dům v Košířích oceněný Grand Prix

Každému se nepoštěstí vlastnit pozemek rovný jako mlat, zvláště v Čechách. Dům ve svahu, o němž je řeč, přinášel svým majitelům nemalé potíže. Proto se rozhodli pro radikální změnu – zbourat jej a postavit nový s více byty. Ztráta části soukromí je příliš bolet nemusela. Získali pohodlí moderního bydlení, lépe využitelnou zahradu a navrch velmi originální architekturu.

Pavel Hnilička, hlavní autor návrhu, na terasovém domě zase v praxi dokázal, jak lze zahušťovat Prahu v hranicích města a nešířit „sídelní kaši“, urbanisticky nedomyšlenou zástavbu v okolí Prahy, která nutí obyvatele dojíždět. Na pozemku s rodinným domem navrhl dům o čtyřech bytech. Využití svažitého terénu a originální podobu stavby ocenila i porota Grand Prix architektů, která mu udělila cenu v kategorii Novostavba.

Stavba je podle Pavla Hniličky pokračováním černé skály, na které stojí. „Beton je vlastně také kámen, jen v pozměněné podobě,“ vysvětluje koncept. Dům sedí na této skále, transformovaný na svého druhu podstavec z černého probarveného betonu. Na podstavci je posazena koruna, obložená měděnými kazetami, které před okny slouží jako okenice. Při zavřených okenicích vytváří souvislé pokrytí celé koruny plechovým pláštěm, který odkazuje na oplechované střechy.

Originální architektonický prvek odlišuje dům na první pohled od všech ostatních domů v širokém okolí, a nejen v něm. Dům je ovšem skrytý v husté zeleni košířsko-motolského parku a stojí až na konci slepé ulice, proto jej náhodný kolemjdoucí z hlavní komunikace nemusí zahlédnout. Úředníci na odboru územního rozhodování v Praze 5 neměli proti stavbě námitek.

Víc experimentu
Měděné kazety se i přes svou hmotnost otvírají docela snadno, použit byl švýcarský systém Hawa. Snad i proto, že jeden z manželského páru vlastníků košířské vily má kořeny ve Švýcarsku. Investorka připouští inspiraci soudobou architekturou v této zemi: „Mělo to vliv i na náš výběr architekta. Pavel Hnilička měl zkušenost ze Švýcarska, kde studoval, navíc se zaměřuje na výstavbu ve městě. To nás zaujalo.“

Barva měděné slitiny nesměřuje k zelené, jak by člověk, uvyklý na venkovské kostelní báně, očekával. Majitelé po této barvě netoužili, a protože v současné době si klient může zvolit i barvu po procesu oxidace, jejich měděné okenice z rezavé hnědi pozvolna přecházejí do tmavě fialové až černé. Spáry kazet se propisují do oken. Jako okenice slouží měděné desky i v ostatních bytech.

Měď se vtipně promítla i do názvu firmy, kterou si za účelem realizace terasového domu zadavatelé založili – Kuprum Development.

Měděný kov a beton pak nenápadně doplňuje zábradlí z černé oceli, schodiště z pozinkovaného plechu z vnější strany domu a gabionové zídky. Stejnou podobu i materiál jako zábradlí pak získala (na přání architekta) ještě pergola na terase u obyvatel prvního patra, po níž se bude časem pnout hroznové víno.

Dům by nevypadal tak současně, kdyby nebylo objednávky zadavatelů. „Původně jsme navrhovali cihly a dřevo, investoři si ale přáli něco odvážnějšího, trochu víc experimentu,“ říká Pavel Hnilička. „Beton je surový materiál, který pro mě představuje opravdovost. Když se doladí dřevem, nepůsobí chladně.“ I mezinárodní porota Grand Prix architektů se shodla, že „materiály i detaily jsou přesné a racionální, vytříbené a hřejivé“.

Světlo a prostor
Pohledový beton v interiéru investorů zůstal alespoň v obývacím pokoji a na chodbě. V ložnicích jej pokryla vrstva štuku, v koupelnách kletovaný štuk a obložení – natahované umělé teraco. Lité teraco je běžné jako podlahová krytina, jako obložení sprchového koutu (tzv. walk-in-shower, tj. ve stejné rovině s podlahou) však působí tato varianta netradičně. Nutno říci, že v kombinaci se skleněnými stěnami sprchového koutu vypadá velmi elegantně – je černé, beze spár a výrazně méně zrnité než u podlah. „Navíc na rozdíl od obkládaček není náročné na údržbu,“ popisuje praktickou stránku tohoto designového prvku paní domu.

Netradiční je i výška dveří všech pokojů. Bezfalcové dveře mají 2,2 metru. Obyvatelé zjevně nemají v lásce těsné prostory a nedostatek světla. Snad i proto jsou okna v koupelně i šatně, kde se s nimi v typizované zástavbě obvykle nesetkáme. Přirozené světlo dopadá i na schodiště skrze rozměrný světlík. Po dešti vytváří na betonové stěně obrazce.

Těším se na mech
Původní dům skýtal majitelům pouhých sto padesát metrů čtverečních užitné plochy, velkou část domu ovšem zabíralo schodiště, proto místnosti nebyly velké. K domu vedly ještě dlouhé břidlicové schody, což majitelům začalo znepříjemňovat život zejména po narození dětí. Zkusili to řešit dokonce vlastní lanovkou.
V novostavbě oproti tomu mají k dispozici dvě stě šedesát metrů čtverečních užitné plochy v mezonetovém provedení. Do bytu se přijíždí výtahem, schodiště vede pouze do ložnic a z užitných ploch ubírá minimum místa. Další byty mají jedno podlaží a plochu okolo sto padesáti metrů čtverečních. Každý byt má k dispozici sklep a garáž v přízemí, celkem vzniklo parkování pro osm vozů.

Rodina novostavbou sice přišla o část zahrady, jenže zahrada se sklonem čtyřicet pět stupňů se nedala prakticky využívat. Namísto toho oslovili architekta Mikoláše Vavřína (mimo jiné autora návrhu ozelenění střechy ČSOB), který jim několika zkušenými tahy navrhl v zadním traktu domu zahradu typu salla terrena. Část svahu byla vybagrována a s nemalými náklady vznikla rovná zatravněná plocha, zakousnutá do svahu koutem s krytým krbem a posezením.

I na zahradě přišly ke slovu surové materiály. Terasy, které obkroužily krbovou část, drží zídky z plochých kamenů. Dlažba před vstupem do bytu i v protilehlé krbové části je z velkých kvádrů křemence teplých barev od žluté ke hnědé – ideální pro bosé nohy.

Všechny byty disponují zčásti ozeleněnými střešními terasami. Terasy mají navíc betonové květníky na stromy, které vyrostou jen tak, aby příliš nestínily. Zalévat lze prakticky hadicí – vývod vodovodu ústí na každém patře přímo na terasu. Už nyní, po necelém roce užívání, zeleň na terasách slibně bují. „Jsem zvědavý, jak se dům časem zazelená vínem a břečťanem a gabiony zarostou skalničkami. Dokonce mi nebude vadit, ani když beton začne obrůstat mechem. Docela se na to těším,“ konstatuje Pavel Hnilička.

Název: Terasový dům
Místo: Praha 5 – Košíře
Autor: Pavel Hnilička, Petra Bláhová – Kandusová, Veronika Hamšíková, Jan Dluhoš – hcA Architekti
Spolupráce: Petr Tej, Tereza Janků, Helena Šonská
Investor: Kuprum Development, s. r. o.
Autor zahrady: Mikoláš Vavřín
Začátek realizace: 2006
Konec realizace: 2007
Dodavatel: L-Stav, s. r. o.
Materiály: 8% probarvený beton, měděná slitina, okna dřevěná, izolační dvojskla, zábradlí antracitová ocel
Kuchyně, šatna, nábytek, dveře: Lugi, s. r. o.

Iva Nachtmannová
Foto: Pavel Hnilička, Jaroslav Hejzlar, Filip Šlapal