Bydlení pod zelenou loukou
Atypické bydlení přináší nemalé úspory energie zejména tím, že využívá konstantní teploty podzemního prostředí. Dva metry pod zemí je stálá celoroční teplota 10 °C, ať venku panují tropické teploty nebo mrazy.
Proto se moderní zemljanky zanořené do strání v létě nepřehřívají a v zimě se obejdou zpravidla bez topení a nepromrzají. V létě stěny i střecha interiér výrazně chladí, při vnější teplotě 32 °C má zemina kolem stěn domu v dvoumetrové hloubce teplotu asi +15 °C a dům chladí. Není tedy třeba ani klimatizace.
Domy dokonale splývají s okolím
Horní hrany jižních fasád plynule přecházejí v rozkvetlou louku, trávník, záhony či skupiny keřů. Jižní případně západní strany vystupující z terénní nerovnosti jsou velkoplošně prosklené. Zadní místnosti mají příjemné rozptýlené světlo přiváděné stropem. Díváme-li se na dům od severu, nevidíme nic – na přítomnost bydlení upozorňují jen bílé kulaté výstupy světelných studní z trávy.
Pocit bezpečí
Lidé se cítí v takovém domě příjemně, i když si leckdo myslí, že je to bydlení depresivní, bez oken. Ale úzkostnější lidé včetně osob s neurózami mají pocit bezpečí. Svou roli hraje i to, že se jedná o bydlení v naprostém klidu a tichu, domy jsou výborně zvukově izolovány a je v nich i stále teplota a vlhkost vzduchu (jsou tedy vhodné pro alergiky, astmatiky a podobně).
Obyvatelé ale jsou skutečně v bezpečí, pokud jde o hrozbu požárů, zloděje, orkány a dům minimálně poškodí i obyčejné krupobití. Nehledě na dlouhodobé vlny extrémních veder, které obyvatelé přežívají v naprosté pohodě.
Minimální údržba
A je tady řada dalších výhod, které si člověk hned neuvědomí. Týkají se zejména následné údržby domu: odpadá starost o střešní krytinu a její opravy a výměny, o okapy či hromosvody. Odpadá i případné dodatečné izolování – protože zemina výborně tepelně a zvukově izoluje. Kvalita všech položek závisí na dobrém projektu i provedení.
Využití méně kvalitních pozemků
Stavět se dá na velmi svažitých pozemcích, na kterých je běžný dům vybudovat nákladné vzhledem k náročnému rovnání terénu. U domů krytých zeminou je naopak svah nebo alespoň terénní vlna výhodou – dům se do ní zabuduje, zanoří severní stěnou. Ideální je tedy jižní nebo jihozápadní svah. Na rovinatém pozemku lze svah přesunem materiálu nebo navážkou zbudovat.
Rozličné stavební materiály
Podzemní domy se staví z betonu nebo cihel, existují ale i podzemní dřevostavby. Nosné konstrukce domů bývají ale nejčastěji z monolitického betonu, který je dostatečně odolný vůči tlakům okolní zeminy a unese zatížení zeminou shora. Mimoto vyniká tepelně-akumulačními vlastnostmi.
Minimalizace nákladů
Dům využívá teplo akumulované okolní zeminou. V domě nejsou potřebné obvyklé topné a klimatizační systémy, nákladné pořizovací cenou i provozem. Dobře projektovaný a situovaný dům nepotřebuje topení a v extrémních mrazech postačí přitápění vzduchotechnikou spojenou s rekuperací tepla. Doplnit je možno solární ohřev nebo kamna s výměníkem.
Domy jsou asi o 10–15 % dražší než klasické nadzemní domy, jsou cenově srovnatelné s nízkoenergetickými domy. Díky extrémně levnému provozu je brzy zaplacena investice do stavby domu.
- Když je venku mínus 5 °C, musíme v „nadzemním“ vyhřát místnost, abychom v ní dosáhli 20 °C, o celých 25 °C. Ale v domě krytém zeminou stačí vyhřát interiér o pouhých 10 °C proti teplotě okolí – a ta je celoročně, jak bylo řečeno, plus 10 °C.
- Spotřeba tepla může být jen asi 20 % spotřeby klasických nových domů. Neboli podzemní dům ušetří až 80 % energie. Ve srovnání se staršími domy je úspora ještě mnohem výraznější.
- Při výpadku elektřiny v zimě teplota v domě neklesá pod +20 °C.
Text: Alena Gembalová
Foto: Zelené bydlení, hebhide, Clinton house, A32
