Rumělková vesnice pro nejmenší. Mateřská škola se inspirovala venkovskou architekturou

Mateřská škola Kinder Rain v italském městě Piove di Sacco představuje příklad současné školní architektury, která vědomě pracuje s pamětí místa a zároveň reaguje na potřeby moderní pedagogiky. Projekt studia AACM – Atelier Architettura Chinello Morandi ukazuje, že i relativně malá veřejná stavba může být architektonicky výrazným a koncepčně promyšleným dílem.

Nová mateřská škola o ploše 672 m² je navržena jako komorní prostředí, které dětem nabízí pocit bezpečí i prostor pro objevování. Architekti pracovali s představou malé vesnice, vznikl soubor jednoduchých objemů seskupených kolem společných prostorů. Stavba tak nepůsobí jako instituce, ale spíše jako přirozené pokračování okolní krajiny.

Archetyp venkovského domu v současné podobě

Základním inspiračním zdrojem se stal tradiční venkovský typ domu známý jako Casone Veneto, historické obydlí farmářů a rybářů charakteristické výraznými šikmými střechami. Architekti tento archetyp reinterpretovali současným jazykem, místo doslovné rekonstrukce vznikla abstraktní kompozice objemů ve tvaru pyramid.

Tři výrazné hmoty učeben vystupují z jednotného terakotově laděného pláště a vytvářejí silnou identitu stavby. Rumělkově červený odstín fasády dodává objektu nezaměnitelný charakter a zároveň jej přirozeně začleňuje do zeleného prostředí. Škola se mezi stromy objevuje jako výrazný, ale nikoli cizorodý prvek.

Škola jako malá vesnice

Dispozice vychází z principu malé návsi. Učebny jsou obrácené dovnitř a propojuje je centrální společný prostor sloužící hrám i neformálnímu učení. Nejde přitom jen o komunikační uzel, ale o skutečné srdce celé budovy.

Pohledy se zde otevírají směrem do zahrady a pokračují přes učebny až k venkovním terasám. Architekti navrhli prostory tak, aby na sebe přirozeně navazovaly a umožňovaly plynulý pohyb mezi interiérem a exteriérem. Hranice mezi nimi je záměrně potlačená.

Každá učebna má přímé napojení na chráněnou venkovní terasu. Děti se tak mohou přirozeně pohybovat mezi vnitřním a venkovním prostředím, aniž by bylo nutné přecházet do oddělených částí areálu.

Materiál jako nositel atmosféry

Objekt působí na první pohled kompaktně, ve skutečnosti je však založen na kontrastu plných a prázdných objemů. Tento princip se promítá i do materiálového řešení.
Podél budovy vede betonová lavice, která jemně spojuje terén se stavbou. Funguje zároveň jako městský mobiliář i jako přirozený přechod mezi veřejným prostorem a školou, čímž se stává součástí každodenního života.

Interiéru pak dominuje strukturovaný dřevěný strop, který odkazuje na tradiční doškové střechy venkovských staveb. Centrální střešní světlík přivádí do prostoru denní světlo a proměňuje jej v jakési sluneční hodiny.

Architektura formovaná dětským vnímáním

Kinder Rain není školou navrženou primárně podle technických standardů, ale podle způsobu, jakým děti vnímají prostor. Měřítko objektu, členění hmot i práce se světlem vytvářejí prostředí, které podporuje představivost.

Projekt hlavních architektů Rodolfa Morandiho a Nicolòa Chinella ukazuje, že kvalitní školní architektura nemusí stát na technologických efektech. Podstatnější je srozumitelná prostorová struktura a silný vztah k místu.

Vzniká tak malá architektonická vesnice, která je pevně zakořeněná v místě a zároveň otevírá prostor dětské fantazii.