Mediatéka a komunitní centrum v Mokré
V mnoha obcích a zvláště uprostřed panelových sídlišť stojí bývalé uhelné kotelny, které kdysi vytápěly bytové domy v okolí. Dnes se některé z nich postupně modernizují a dokonce mění na sportovní zařízení, kluby, centra volného času. Čítankovým příkladem vhodné a užitečné rekonverze může být Mediatéka a komunitní centrum v Mokré u Brna. Architektům Petrovi Hovořákovi a Radimovi Ličkovi se podařilo s minimálními prostředky přetvořit kotelnu na architektonicky čistou a příjemnou knihovnu, a přitom zachovat příběh, který si s sebou stavba z minulosti nese.
Knihovna s čítárnou, posluchárnou a půjčovnou audio a video nahrávek, přístupem k internetu, dvěma klubovnami a společenským sálem je dnes se svou téměř třicetimetrovou věží výraznou dominantou sídliště. Dříve touto dominantou býval komín kotelny obklopené nevzhlednými plochami pro skladování uhlí.
Architektonická výzva
Sídliště, které tu v sedmdesátých letech vyrostlo bez ohledu na kontext venkovské krajiny a života v ní, postrádalo prostor pro potřeby kulturního a společenského života, místo k setkávání, komunikaci i kulturním akcím. Proto se vedení obce rozhodlo tento problém týkající se většiny českých sídlišť vyřešit, a tak zpříjemnit lidem všech generací život v této malé obci poblíž Brna. S žádostí o návrh na využití nadzemního podlaží bývalé uhelné kotelny oslovili architektonickou kancelář Dimense.
„Po vypracování prvních skic a vizualizací jsme možnosti využití těchto zajímavých industriálních prostor prezentovali veřejnosti a na základě moderované veřejné diskuse jsme dospěli k návrhu, který zahrnoval mediatéku, dvě klubovny pro zájmové kroužky dětí, mládeže i dospělých a společenský víceúčelový sál,“ popisuje zrození projektu architekt Petr Hovořák. Z bývalé kotelny se tak měl stát kulturně-společenský a vzdělávací objekt. Architekti stáli před velkou výzvou. Nicméně výchozí situace nebyla jednoduchá.
Velká proměna

Architekti tento komín kreativně využili jako nosič anténní soustavy a později byl doplněn znakem obce a hodinami. Nefunkční komín se tak proměnil ve štíhlou hranolovou věž, která vytváří působivou vertikální dominantu a knihovně dodává jistou monumentalitu. Petr Hovořák k tomu dodává: „Komín jako symbol bývalé uhelné kotelny zůstal. Nechali jsme jej nasvítit a obec na něj zavěsila hodiny. A my začali uvažovat o jeho využití na umělou horolezeckou stěnu.“ V současné době je tento nápad zatím nerealizovaný.
Nejen komín, ale i hlavní budova kotelny zůstaly zachovány. „Původní jednoduchou dispozici průmyslového objektu jsme zachovali a doplnili ji pouze v průčelí, v místě bývalé násypky na uhlí, a to výrazným předsunutým portálem s vnějším nástupním schodištěm a rampou. Kryté schodiště s širokou podestou vytváří přirozené pódium a jeviště současně,“ popisuje architekt výslednou podobu někdejší kotelny a další využití stavby: jako jeviště pro společenské akce pod širým nebem.
Toto průčelí je orámováno ocelovým profilem, který kontrastuje s vnitřními stěnami předsunutého portálu obloženými dřevem. Zvláště působivé je toto estetické řešení při scénickém osvícení knihovny za šera. Vstupní schodiště spolu s komínem vytvářejí z bývalé kotelny vznešenou stavbu, jakýsi chrám kultury. Díky vertikální věži s hodinami a horizontálnímu transparentnímu průčelí se knihovna podobá moderním minimalistickým sakrálním stavbám.
Problémy řešené za chůze

Knihovna, klubovna i čítárna vyžadují na rozdíl od kotelny dostatek světla. Problém s osvětlením interiérů byl proto vyřešen střešními světlíky orientovanými k severu.
Další invenční řešení si vyžádala nedostatečná stropní konstrukce nad suterénem, která musela být zesílena tak, aby odpovídala požadavkům na zatížení provozem knihovny. „Tento problém byl o to složitější, že při rekonstrukci nesměly být nijak omezeny stávající provozy v suterénu. Pro zesílení stropní konstrukce byla spřažena ta původní s novou nadbetonovanou deskou, redukovanou na systém vyztužených žeber,“ doplňuje architekt Petr Hovořák.
Železobetonové stropní vazníky zůstaly po vyčištění bez dalších úprav a v interiéru mediatéky a víceúčelového sálu připomínají průmyslovou minulost objektu. Rozdílné úrovně podlah vyrovnávají rampy, které spolu s různou výškou stropů dodávají interiéru svébytný výraz. Ten je navíc pojat v teplých barevných tónech žluté a červené v kombinaci s vybavením ve světlé barvě dřeva.
Kultura na sídlišti

Mediatéka v Mokrém je ukázkovým příkladem toho, jak lze s minimálními prostředky docílit maximálního efektu. Nicméně její architektura není pouze efektní. Ba naopak. Je střízlivá, uměřená a zároveň hodna svého určení: kulturního centra malé moravské obce.
Nejlépe shrnul pocity všech, kteří se přípravy i realizace stavby zúčastnili, starosta obce při slavnostním otevření slovy: „V historii této země byla období, kdy se vzdělanost a inteligence zavírala do kotelen. My dnes naopak kotelnu otevíráme, abychom v ní hledali zábavu, poučení a moudrost.“
Mediatéka a komunitní centrum v Mokré

Místo: Mokrá – Horákov, Brno-venkov
Investor: Obec Mokrá – Horákov
Autor: Petr Hovořák, Radim Lička
Projektant: Dimense architects
Realizační dokumentace: Interplan-CZ, s. r. o.
Dodavatelé
- stavba: Tocháček, spol. s r. o.
- interiér: G. M. S. Interiér, s. r. o.
Projekt: 2005
Realizace: 2006
Zastavěná plocha: 692 m2
Podlahová plocha: 624 m2
Obestavěný prostor: 2677 m3
Celkové náklady: 10,5 mil. Kč
Technické údaje
- nosná konstrukce: železobetonový skelet se stropními vazníky a vyzdívaným obvodovým pláštěm
- konstrukce podlah: tvárnice Hurdis do I-profilů + spřažená železobetonová deska
- výplně otvorů: plastová okna, hliníková prosklená fasáda
- střecha: jednoplášťová s povlakovou fólií z měkčeného PVC
- příčky: zděné
- osvětlení: Ateh-lighting
Kateřina Kotalová
Foto: archiv Dimense architekti
Článok bol uverejnený v časopise ASB.





