Maltský parlament Renza Piana

18. října 2016

Při vzpomínce na Maltu (středomořský ostrov, nikoli spojovací materiál) si můj nos živě vybavuje vůni moře, pečeného králíka a opuncií. Maličký ostrovní stát, křižovatka vlivů pohanů, Římanů, Británie, Itálie a Orientu. Jedním z nejsilnějších zážitků, které jsem si z inspirativního ostrova odvezla, byla určitě návštěva budovy nového maltského parlamentu od architekta Renza Piana.

První kroky zážitků lačných návštěvníků Malty vedou obvykle přes most nad hlubokým fortifikačním příkopem, skrze masivní hradby a dál, do útrob hlavního města. Vstup do Valletty vystavěný ze světlého kamene může díky jednoduché, na nic si nehrající velkoleposti nenápadným způsobem evokovat atmosféru starověkých kultur.

Nenechte se však mýlit. Městská brána i celé její okolí dostalo svou současnou podobu teprve loni na jaře. Architekt Renzo Piano zde vytvořil unikátně pojatý koncept moderní architektury, která nenásilným, a zároveň nepřehlédnutelným způsobem zapadá do prostředí historického města.

Brána jako puklina

Projekt City Gate zahrnuje kompletní reorganizaci hlavního vstupu do města Valletta. Tvoří jej čtyři samostatné, zároveň navzájem kooperující části: městská brána a bezprostřední okolí hradeb, terénní úpravy příkopu, venkovní divadlo v ruinách dřívější královské opery a nová budova maltského parlamentu.

Šířka mostu vychází většinou ze vztahu k jeho délce. I přesto byl most vedoucí přes příkop do vallettské městské brány opakovaně rozšiřován, dokud neztratil svůj původní vzhled i funkci. Připomínal pak už spíše náměstí než most. S cílem vyřešit tuto neuspokojivou transformaci zaměřil se Pianův projekt na původní dimenze mostu ze sedmnáctého století. Odstraněním pozdějších přístaveb umožnil chodcům vychutnat si atmosféru skutečného mostu a výhled na příkop a opevnění.
Předešlá modifikace městské brány byla dokončena před padesáti lety. Zahrnovala zbourání dvaatřiceti metrů městských hradeb, což mělo rušivý vliv na vzhled hlavního vstupu do města.

Projekt Renza Piana se nejdříve zaměřil na obnovení původního pocitu hloubky a síly opevnění a také na zúžení vstupu do města při otevření výhledu na Republic Street. Nová městská brána nyní hraje ve vztahu k hradbám roli jakési elementárně pojaté „pukliny“ o šířce osmi metrů. Vztah mezi původním a nově zrekonstruovaným opevněním je zřetelně patrný díky plátům masivní oceli, které se prořezávají skrz zeď mezi její starou a novou částí. Díky nově vzniklému kónickému tvaru se brána otevřela nebi.

Část ulice Papeže Pia V. byla přebudována do formy dvou širokých schodišť pozvolna stoupajících po obou stranách nové brány. Jejich horní úroveň nabízí panoramatický výhled na celé město. Je odsud také možné sestoupit až na dno fortifikačního příkopu pod hradbami. Parkoviště, které se zde nacházelo před rekonstrukcí, bylo nahrazeno bujnou vegetací nově vytvořených zahrad. Vallettský příkop se tak stal vyhledávaným místem turistů i domorodců.

Architektura nové městské brány a jejího okolí je charakteristická svou velmi umírněnou formou. Bez jakýchkoli zbytečných „ozdob“, které by ohrozily její nadčasové kvality, vyvolává dojem síly a jednoduchosti. Ocelová „ostří“ v kameni jasně, přitom elegantně vymezují hranice starého a nového. Ocel a kámen v dialogu přírody, síly a historie.

Ocel v kameni vymezuje hranice starého a nového.

Znovuoživená opera

Maltská královská opera byla postavena v polovině devatenáctého století podle návrhu britského architekta E. M. Barryho. Po bombardování roku 1942 zbyly z operního domu jen ruiny. Trosky historické budovy poté zůstaly na svém místě jakožto svědectví historie a fragmenty kolektivní paměti. Loni na jaře byly ruiny v rámci Pianovy maltské vize zabezpečeny a začleněny do projektu nového divadla pod širým nebem.

Během letní sezóny je v historických pozůstatcích spolu s tisícovkou sedadel umístěna ocelová konstrukce, která funguje jako divadelní „stroj“. Nově oživené divadlo dává prostor nejen opeře, ale také tanci, dramatu a koncertům. Pestrý program zde může probíhat díky variabilně uzpůsobitelnému mechanismu jeviště a speciálnímu systému, který v divadle dotváří akustiku uzavřeného sálu. Inovativní moderní technika tak pomohla obohatit historické středomořské prostředí o nový zdroj kulturních zážitků.

Porézní blok

Na sousedním ostrově Gozo byl otevřen nový lom, speciálně vyhrazený pro získávání kamene na realizaci Pianova maltského projektu. Novou budovu parlamentu, která příchozí uvítá hned za městskou bránou, tvoří dva masivní bloky z kamene balancující na štíhlých sloupech. Tento prvek vyvolává dojem odlehčenosti, zároveň stavba respektuje uliční čáru. Severní blok je věnován sálu poslanecké sněmovny, v jižním bloku se nachází kanceláře poslanců a premiéra. Obě části budovy jsou navzájem propojeny dvěma subtilními kovovými můstky.

Vytvoření „porézního“ městského bloku bylo jedním z hlavních záměrů při tvorbě designu nového maltského parlamentu. Dvě části budovy rozděluje jakési průchozí nádvoří, na které navazuje hlavní vstup do objektu. Tento prostor je koncipován tak, aby byl zachován průhled na historický bastion, který s parlamentem sousedí.

Za pozornost určitě stojí zajímavě pojatá fasáda. Její součástí jsou kamenné slunolamy, které účinně stíní, přesto vpouští do interiéru dostatečné množství denního světla a nebrání výhledu z oken. Otevřené přízemí parlamentu bylo navrženo jako flexibilní kulturní prostor pro výstavy či kulturní akce. Jedná se o jakousi kulturní základnu přímo u hlavního vstupu do města. Suterén budovy se otevírá do menšího, zelení osázeného dvora, kam vede také starý železniční tunel. Díky tomu jsou veřejnosti nově zpřístupněny historické podzemní prostory, dříve využívané jako garáže.

Úspora energie a ohled na životní prostředí jsou základními faktory při navrhování designu budovy. Kámen na fasádě pomáhá zmírnit tepelné zisky ze slunečního záření a umožňuje přirozené větrání. Součástí technického řešení jsou také tepelná čerpadla se čtyřiceti geotermálními vrty vedenými skálou do hloubky sto čtyřiceti metrů pod hladinu moře. Kromě toho je velká část plochy střechy pokryta fotovoltaickými panely, které generují 80 % energie potřebné k vytápění v zimě a 60 % energie pro chlazení budovy během léta.

Poschoďová komnata

Pod taktovkou Renza Piana vznikl nejen urbanismus okolí a samotná budova parlamentu, ale také kompletní návrh interiérů. Jednou z nejzajímavějších prostor je bezesporu poslanecká sněmovna. Poschoďovitá místnost s vysokým stropem může svou centrálně pojatou kompozicí lehce připomínat mladší sestru galaktického senátu z Hvězdných válek (chybí jen levitující balkónky). Pod poschoďovitou konstrukcí hlavního sálu pak najdeme zajímavě řešenou a příjemně působící odpočívárnu. Sem se mohou poslanci uchýlit o přestávkách mezi jednáními a v pohodlných bílých křeslech si vypít kávu.

Z návštěvy parlamentu jsem si odnášela dojmy téměř stoprocentního nadšení. Kromě několika drobných rušivých elementů, v podobě všudypřítomných hasicích přístrojů nebo poněkud agresivní brčálové barvy křesel ve sněmovně, mě ale zarazil především přístup k otázce bezpečnosti. U vstupu do budovy vás při kontrole div nesvléknou do naha, přitom dva otevřené můstky, spojující administrativní část s poslaneckou sněmovnou, po kterých maltští politici každý den čile pendlují, se bezstarostně klenou nad veřejnosti přístupným prostorem v přízemí. Místní téměř nulová kriminalita zřejmě vede k o něco benevolentnějšímu pojetí architektury.

I přes tyto drobné nedokonalosti je nový maltský parlament a jeho okolí krásnou a zároveň pokornou architekturou, která skvěle zapadá do historického prostředí hlavního města Malty.

Architekt: Renzo Piano Building Workshop
Partneři: A. Belvedere, B. Plattner
Spolupráce: Architecture Project (Valletta)
Místo: Valletta, Malta
Realizace: 2015