Beton, louka a ticho. Hostivařské kolumbárium propojilo pietu s každodenním životem

Na okraji Hostivaře vzniklo nové kolumbárium. Návrh ateliérů Bakyta architekti a Fertyk architekti pracuje s napětím mezi uzavřeností a prostupností a vytváří pietní místo, které zároveň zůstává součástí každodenního života okolí. Po téměř dekádě od vítězství v architektonické soutěži z roku 2016 se projekt nyní dostal mezi nominované na Českou cenu za architekturu 2026.

Kolumbárium se nachází v jihovýchodní části Prahy, v městské části Praha 15 – Hostivař. Nové kolumbárium vzniklo jako doplnění původního hřbitova a jeho podoba je výsledkem otevřené architektonické soutěže z roku 2016. „Cílem záměru bylo rozšíření nabídky progresivních způsobů pohřbívání v dynamicky se rozvíjející čtvrti hlavního města Prahy spolu s názorem na celkové řešení lokality,“ popisují zadavatelé soutěže.

Porota ocenila přesvědčivost a čistotu architektonického řešení, které pracuje s minimem prvků, i nadčasovost zvoleného konceptu. „Kreativním přístupem k tradici dochází ke kultivaci místa, které je dnes neukotvené,“ vyzdvihla kvalitu vítězného návrhu, za kterým stojí tým slovenských ateliérů Bakyta architekti a Fertyk architekti.

Lokalita leží na rozhraní obytné zástavby a rozsáhlé zeleně Hostivařského lesoparku, nedaleko Hostivařské přehrady. Zároveň se nachází v těsné blízkosti ulice K Horkám, frekventované komunikace, jejíž přítomnost se promítla do kompaktní a uzavřenější formy kolumbária.

„Prostor se zřetelně vymezuje ze svého okolí a vytváří silné, jasně definované místo určené ke kontemplaci,“ ocenila při výběru z 27 odevzdaných návrhů porota. „Návrh svým uzavřeným charakterem přirozeně navazuje na stávající strukturu hřbitova,“ doplňují odborníci. Nová část tak přímo navazuje na původní hřbitov v jeho jižní ose. Projekt sestává ze vstupní části, zázemí areálu, kolumbária a vsypové louky.

„Kolumbárium je navrženo jako jednoduchá ortogonální figura – monolitická betonová stavba se čtyřmi stěnami, kopírujícími hranici parcely, které vymezují louku – místo ukládání vsypů – zpopelněných ostatků,“ komentují autoři návrhu. „Vsypová louka se tak stává pietním prostorem – chráněným mohutnými zdmi kolumbária před ruchem a vizuálními podněty okolí,“ dodávají. Výsledkem je prostor, který se od svého okolí zřetelně odděluje a vytváří vlastní svět, aniž by působil svíravě či nepřístupně.

Ústředním motivem je rozkvetlá louka, která plní svou funkci, ale současně vytváří symbolický kontrast života a smrti – do prostoru spojeného s odchodem a vzpomínkou vnáší motiv života, růstu a obnovy. Jejím těžištěm je původní divoká švestka, která se tyčí z lučního porostu a podle autorů nabízí řadu religiózních i nereligiózních interpretací.

Louku jasně vymezují stěny kolumbária, které zároveň plní jeho hlavní funkci – ukládání uren. Pozornost poroty vzbudilo také inovativní řešení ukládání uren: „Porota rovněž pozitivně hodnotila inovativní ukládání uren, které se stávají součástí architektury místa a i přes četnost uložení nikterak neruší ústřední meditativní prostor.“ Klasické rastrové niky zde nahrazují vrtané otvory v betonových stěnách. Čtverec tak střídá kruh. Návrhové řešení umožňuje uložení celkem 1 050 uren, které sjednocuje také jednotný grafický styl kolumbária. V jeho patě se nachází široký mlatový chodník s betonovým žlabem sloužícím k ukládání svíček. Naopak římsa stavby svým jemným stažením rámuje pohled na nebe a okolní stromy.

V neposlední řadě se projekt zakládá na začlenění do svého kontextu. „Hřbitov má sloužit jako veřejný prostor pro pobyt a kontemplaci,“ uvádějí architekti. Hostivařské kolumbárium je proto zpřístupněno dvěma vstupy. Jeden zachovává trajektorii původní luční stezky, druhý umožňuje přístup ze západní strany od silnice, v místě se zázemím areálu. Výsledkem je čtverec obehnaný zdí, který si však zachovává prostupnost a respektuje zažité trasy místních. „Je jím také možné jen projet a zkrátit si tak cestu na autobusovou zastávku tak jako kdysi…“ uzavírají architekti.

Projekt v sobě balancuje hned několik dualit: uzavřené zdi s prostupností, prostor mrtvých s živou loukou, pietní místo pro jedny a každodenní stezku pro druhé. Právě schopnost propojit na první pohled protichůdné principy s nadčasovostí celého konceptu je jedním z důvodů, proč se projekt dostal do nominace letošního ročníku České ceny za architekturu.