Jídelna pro Spiegel
Galerie(7)

Jídelna pro Spiegel

V říjnu 2011 se vydavatel nejdůležitějšího zpravodajského týdeníku v Německu – časopisu Der Spiegel – přestěhoval do nové budovy v hamburském HafenCity. V jejím přízemí vznikla působivá jídelna, která se odráží v kulatých zrcadlech, zářivých akrylátových prutech a velkých žlutých discích, pokrývajících její strop.

Tuto impozantní stavbu na břehu Labe navrhl dánský architekt Henning Larsen a interiéru zaměstnanecké jídelny se zhostila německá architektonická kancelář Ippolito Fleitz Group. Ta však stála před nelehkým úkolem: „Jídelnu v původním sídle navrhl v roce 1969 Verner Panton a stala se chráněným kulturním dědictvím. My ji chtěli do nové budovy nějakým způsobem přesunout,“ říkají architekti Gunter Fleitz a Peter Ippolito.

Kantýna Vernera Pantona
„Jakmile jsme byli pověřeni návrhem nové jídelny, vyvstala před námi otázka: můžeme integrovat kultovní podnik Vernera Pantona do nové koncepce? Po pečlivém zvážení jsme se však rozhodli proti přestěhování,“ popisuje Peter Ippolito cestu k současné podobě a vysvětluje, co bylo rozhodujícím faktorem, který architekty přesvědčil o opuštění původní myšlenky přesunu: „Jedním z faktorů, který mluvil proti přestěhování, byl polygonální půdorys nové budovy, kde by Pantonův koncept založený na čtvercových modulech nevyhnutelně vedl k vytvoření nevyužitelných prostorů. Nová budova navíc nabízí málo velkých, souvislých zdí, které jsou pro Pantonovu koncepci zásadní.“

Původní budova má tři oddělené prostory, které dánský designér oživil dynamickými tvary a barvami stropu. Nový prostor naopak pokrývá velkou plochu a působí silným horizontálním dojmem. Proto architekti nakonec přistoupili k jinému konceptu interiéru – doplnili současnou architekturu budovy moderním až futuristickým interiérem. Přesně tak, jak to kdysi udělal Verner Panton v původní budově.

Strop a světlo
Zaměstnanecká jídelna byla a je vizitkou společnosti Spiegel nejen proto, že je viditelná z exteriéru, ale i proto, že se zde mohou odehrávat rozhovory i pracovní schůzky. A to vzdor tomu, že není přístupná veřejnosti, tudíž není místem propagujícím firemní identitu jako takovou.

Protože prostor měl být flexibilní, byl nejdůležitějším designovým prvkem strop. „Ten jsme navrhli velmi lesklý a třpytivý, aby mohl odrážet okolní přístav podobně jako voda,“ říkají jeho autoři. Je vytvořen ze 4 230 kruhů z jemně leštěného hliníku, zapuštěných do materiálu schopného pohlcovat hluk, který umožňuje každý z kruhů nastavit pod různým úhlem. Strop tak může reagovat na prostředí okolí. Hliníkové kruhy střídají i větší kruhy v zářivém tónu žluté barvy, které tak člení prostor na různé zóny a i za deštivých dnů přinášejí do interiéru pozitivní atmosféru. Ve večerních hodinách jsou transformovány do tlumených světelných objektů.
Plocha nad hliníkovými disky je v černé barvě podobně jako technické vybavení, které se tak stává neviditelným.

Prostor a jeho rozdělení
Navzdory velikosti interiér nepůsobí monotónně, zaměnitelně, či prefabrikovaně. Naopak, vtiskává kantýně svébytnost podporující inspiraci a dialog, tak důležitý pro fungování vydavatelství.

Komunikaci podporují také kulaté stoly v černé barvě s žulovou deskou na ocelové noze, které vypadají, jako by rostly z podlahy. Jsou v prostoru umístěny do tří velkých skupin a vytváří kontrapunkt k polygonálnímu půdorysu. Pohybové zóny jsou tak jasně vymezeny.

Prostor vymezují také tři černé linie na hladké bílé teracové podlaze, které ukazují, kudy vedou komunikace. Tyto linie v některých místech kopírují zavěšené tyče z průhledného plexiskla. Zónování dále podporují velké žluté disky a zavěšená svítidla.

Jídelna zaměstnanců v novém ústředí Spiegelu je prostorem splňujícím všechny funkční požadavky a zároveň vytváří silný vizuální dojem, který podporuje kulturu komunikace v rámci společnosti a přenáší tyto hodnoty i do okolního světa.

Kateřina Kotalová
Foto: Zooey Braun