Barokní fara s vůní kávy – Café fara

Barokní fara s vůní kávy – Café fara

Tohle místo je jako krásné zjevení, a to nejen pro milovníky jídla a pití či posezení u kávy v romantickém prostředí, na své si přijdou i konzumenti architektury, historie a atmosféry genia loci, a to jak pobytem v nevšedním místě, tak i v jeho okolí.

Dnes již známý areál Café fara tvoří několik budov kolem podlouhlého dvora s ořechem – pozdně barokní fara, dřevěná stodola, stará škola, sala terrena se sklepem a oranžerie. Na ně navazuje zahrada a vše je pod kompoziční ochranou kostela sv. Jiří.

Taková domácí kavárnička

Původní myšlenkou bylo vytvořit malou, domácí kavárničku s rodinnou atmosférou pro hosty ze sousedství, o jejíž provoz by se staral čerstvý děda. Otevřena byla na sv. Jiří roku 2009 a brzy se ukázalo, „že zájem návštěvníků je veliký, že nejsou pouze ze sousedství a že se na něj bude muset zareagovat. Tak začal příběh tohoto intimního areálu,“ říká autor návrhu Marek Jan Štěpán.

Ústřední objektem je fara, postavená v době vlády Josefa II. jako čistě funkční objekt. Jde o přízemní budovu podlouhlého půdorysu, orientovanou kolmo ke komunikaci. Má velmi symbiotické postavení vzhledem ke kostelu, který stojí rovnoběžně s ní ve vzdálenosti tří metrů. „Na fasádě ke kostelu je v 50. letech provedené sgrafito s tématem Dobrého pastýře se stádem ovcí“, pokračuje Marek Jan Štěpán, „pikantní na něm je podoba pastýře, který je v duchu té doby podobný soudruhu Gottwaldovi, byť je autorkou řádová sestra.“

Funkčnost s respektem k historii

Původní dispozice budovy, účelně navržené jako obydlí, kanceláře a zázemí faráře, vyhovují i novému provozu kavárny se zázemím. Prostor dělí malá vstupní hala – nalevo je farní salón, dnes kavárna a bar, napravo etnografický salón a jizba s názvem Cofeespirit. Původní, pouhých 90 cm úzká zásobovací chodba byla rozčleněna na potřebné technické a hygienické zázemí.

Rekonstrukce fary zahrnovala opravu původní fasády a repasi dřívější výmalby, podlahy a výplně otvorů. Zařízení, navržené rovněž v tomto duchu, je zčásti autorské, část tvoří kusy od starožitníků a vetešníků. Byly použity litinové radiátory, litinová umývátka na ruce na toaletách, WC klozet s keramickou horní splachovací nádržkou byl dovezen až z Anglie, kde se dodnes tyto starší typy vyrábějí. Dále zde jsou klasické kavárenské stoly, ořechové lavice a židle, bar s mramorovou deskou, empírový typ kachlových kamen a podobně. Celá projektová příprava a realizace byla velmi intenzivní a zabrala celkem šest měsíců.

Obnova s noblesou

Součástí areálu je také penzion. Byl postaven na místě původních chlívků, jimiž se autor stavby nechal inspirovat. Jde vlastně o menší abstraktně stylizovanou stodolu, pro tuto oblast typický podélný dům se sedlovou střechou. Budova má unikátní nosnou konstrukci z masivních křížem lepených dřevěných panelů, která zůstává v interiéru odhalená. Vertikální modřínové latě fasády vytvářejí poetické pozadí pro vržené stíny ořechu na dvoře i představy návštěvníků. V interiéru byly použity dva druhy dřeva – smrk a dub. Uvnitř stodola skrývá levandulový, meruňkový, mandlový a farní apartmán.

Nové využití našla i stará škola, která byla před rekonstrukcí v dezolátním stavu. Nyní se zde nachází zázemí areálu a kuchyně, dále knihovna a apartmány školní, ořechový, rajský a kabinet klenotnické Madony, v nichž jsou použity hliněné omítky a opět dřevo. „Nejoblíbenějšími se staly apartmán rajský, inspirovaný rájem, ne rajčaty, který je celý bílý, a apartmán klenotnické madony, jehož součástí romantická ložnice s baldachýnem“, vysvětluje Marek Jan Štěpán.

V areálu nechybí ani klenutá sala terrena, jíž se vchází do starých sklepních prostor. Před ní je dřevěná terasa s jezdeckou sochou sv. Jiří od René Vlasáka. K zajímavostem jistě patří i to, že na zahradě je umístěna kopie gotické sochy Madony, která se na zdejší faře našla.

Kompoziční princip areálu má uzavřít prosklená novostavba oranžerie s modřínovým stíněním, určená nejen k přezimování rostlin v nádobách, ale i k úkrytu pro návštěvníky při nepřízni počasí.

Café fara
Klentnice 166
Investor: Krásná Pálava s.r.o.
Návrh: Marek Jan Štěpán,
Spolupráce: Radek Džiuban, Jakub Staník, Tomáš Jurák, František Brychta, Jan Martínek, Vanda Štěpánová, Zuzana Uhríková, Radomír Ulrich
Uměleckohistorické konzultace: Jan Press
Projekt: 2008–2011
Realizace: 2009–2015

Připraveno s využitím materiálů Atelieru Štěpán

Foto: Štěpán Vrzala
Text: Dana D. Daňková