asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví
Partneři kategorie

Současná problematika ve výstavbě a provozování sítí technického vybavení

15.02.2008
Sítě technického vybavení jsou (podle ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání sítí technického vybavení) kabely či potrubí včetně armatur a objektů na vedení. Zabezpečují napojení území měst, obcí, jejich částí a objektů na jednotlivé druhy technického vybavení. Jejich rozvoj je ukazatelem materiální životní úrovně společnosti.

Podle územní působnosti, funkčnosti a kapacitního významu se vedení technického vybavení dělí na 4 kategorie:
  • dálková,
  • místní,
  • vedlejší,
  • podružná (přípojková).
Sítě řeší zásobení vodou, plynem, teplem a energií, odvedení splaškových a dešťových vod a přenos informací. Zmíněné sítě vytvářejí soustavu městské technické infra­struktury.

Současná problematika sítí technického vybavení tkví v těchto faktorech:
  • stárnutí objektů rozvodů a tím i zvyšování počtu jejich poruch,
  • změny v množství přepravovaných médií,
  • nedostatek financí pro sanaci a výstavbu,
  • platná legislativa umožňující oddělení provozovatele od vlastníka sítí.

Součastný stav sítí technického vybavení v ČR a SR

Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2007 je na veřejné vodovody v České republice napojeno 92,4 % obyvatel, což představuje 69 435 km dlouhou vodovodní síť; na kanalizační síť je napojeno 80 % obyvatel a její délka činí 36 629 km. Na Slovensku je procentuální vyjádření (podle posledních dostupných údajů z roku 2005) napojení obyvatelstva na sítě technického vybavení o něco nižší: z veřejných vodovodů je zásobováno 84,7 % obyvatel, což představuje 25 158 km dlouhou vodovodní síť bez přípojek, a v případě kanalizace je to 56,3 % obyvatel Slovenska a asi 8 900 km dlouhá kanalizační síť včetně přípojek. Z celkového počtu 8 891 slovenských obcí je na plynovod napojeno jen 2 205 obcí.

Celková délka distribučních plynovodů na Slovensku je 30 566 km (6 304 km jsou vysokotlaké plynovody, délka nízko- a středotlakých plynovodů je 24 262 km). Z uvedeného vyplývá, že je stále potřebné budovat nové sítě technického vybavení.

Dále si musíme uvědomit, že sítě stárnou a je potřebné vkládat nemalé investice do jejich údržby a sanace. V odborné literatuře se uvádí, že z rozvodných vodovodních sítí uniká v České republice asi 21 % a na Slovensku až 32 % vyrobené vody a více než 50 % kanalizací nevyhovuje kritériím podle ČSN 75 6909 pro vodotěsnost stok. V důsledku netěsností uniká také asi 5 % z přepravovaného plynu.

Příčiny poruch na podzemních vedeních je možné rozdělit do několika skupin:
  • přirozené stárnutí materiálu
  • změna vlastností transportovaných médií
  • účinky tlakového působení média
  • použití nekvalitního stavebního materiálu
  • špatná kvalita práce
  • vnější vlivy

Přirozené stárnutí materiálu zapříčiňuje postupný nárůst poruch na podzemních vedeních. V důsledku toho se setkáváme s různými problémy způsobujícími poruchový stav vedení (jako např. celkové narušení ostění podzemního vedení, ucpávání, zmenšování průtočného průřezu korozí a inkrustacemi, narušení nebo ztráta funkčnosti těsnění, infiltrace nebo exfiltrace a další poruchy). Změna vlastností transportovaných médií narušuje materiál podzemního vedení. Poruchy zapříčiňuje i použití nekvalitního stavebního materiálu při výstavbě a sanaci podzemních vedení. Často se při výstavbě zabudovávají nekvalitní a poškozené trouby a nekvalitní těsnění. Špatná a neodborná kvalita práce má pak za následek snížení životnosti celého díla. Na podzemní vedení dále působí vnější vlivy, hlavně vliv dynamických a narůstajících tlaků od stále hustší i těžší dopravy na povrchu, na které starší a lehčí typy vozovek nebyly dimenzovány, vrůstání kořenů do stok nebo účinek tzv. bludných proudů, které výrazně urychlu­jí korozi ocelových a litinových potrubí.

Tyto nepříznivé faktory působí na podzemní vedení obvykle v kombinaci, čímž se jejich účinek ještě znásobuje a urychluje zhoršování stavu.

Častou příčinou poruchy je narušení celistvosti potrubí cizím subjektem při provádění zemních prací v ochranném pásmu trubních vedení, a to bez vědomí jeho provozovatele nebo bez jeho předchozího vytyčení.

Projektování a výstavba sítí technického vybavení

Z pohledu uživatele sítě technického vybavení je nejdůležitějším parametrem funkčnost a spolehlivost sítě i komfort, s jakým je uspokojuje. To lze zajistit jen kvalitním projektem, odborně provedenou výstavbou, provozováním a následnou sanací.
Při projektování a návrhu je potřebné zohlednit všechny dostupné informace a navrhnout moderní metody a kvalitní materiály s dostatečnou životností. Velmi často je brána při rozhodování jako důležitý faktor nejlevnější cena použitého trubního materiá­lu, přičemž z komplexního pohledu se jedná pouze o 10 až 20 % z celkové investice, a právě kvalita použitého trubního materiálu a jeho kvalifikovaná pokládka zajišťuje životnost výsledného díla.

Součástí návrhu trasy a volby metody výstavby je průzkum. Jeho úkolem je dodat co nejspolehlivější informace o zeminovém, resp. horninovém prostředí, o překážkách v trase a další potřebné údaje. Na trhu jsou k dispozici specializovaná zařízení pro průzkum, např. georadary pro vyhledávání překážek v trase.

V současné době je možné při výstavbě použít progresivní stavební metody a moderní stavební stroje. Nabízí se zde výstavba v otevřeném výkopu nebo moderní neřízené a řízené bezvýkopové technologie ukládání trub či chrániček. Nasazení těchto technologií závisí především na hloubce pokládky, hladině podzemní vody, geologii a dalších místních podmínkách. Pro pokládku polyetylenových trub, ocelových trub a kabelů je vhodné použít směrové vrtání se zpětným zatažením nebo metodu pluhování (obr. 1 a 2). Pro zavedení kanalizační trouby lze nasadit řízené mikrotunelovací stroje a pro přípojky neřízené metody (např. propichovací kladivo).

Bezvýkopové metody výstavby podzemních vedení jsou zpravidla dražší než výstavba v otevřených výkopech. Proto jsou u nás zatím používány převážně jen v intravilánech měst a obcí nebo křižovatkách jejich tras s trasou frekventovaných dopravních magistrál, kde je prioritním zájmem nenarušený provoz dopravy, resp. ochrana životního prostředí před ryze ekonomickými ukazateli. Při výstavbě podzemních sítí technického vybavení je potřebné zajistit kvalifikovaný nezávislý odborný dozor a provádět náhodné kontroly (např. kontrolu kvality zhutnění, kvalitu použitého stavebního, resp. trubního materiálu apod.).

Provozování a sanace sítí technického vybavení

Pod provozováním sítí se rozumí každodenní kontroly, údržby a opravy. Kontrola stavu podzemních vedení se provádí za účelem posouzení naléhavosti, rozsahu oprav či obnovy a následně (po provedení opravy či obnovy) jako kontrola kvality těchto prací. V případě nutnosti kontroly se předem stanoví, jak se má detailně provádět zjištění a posouzení stávajícího stavu dle jednotlivých hledisek (stavebního, hydraulického, na ochranu životního prostředí).

Technický stav podzemních vedení se zjišťuje:
  • u neprůlezných profilů – dálkově ovládanou TV kamerou a dalšími optickými zařízeními, zkouškou těsnosti podzemního vedení (obr. 3), zjišťováním míst úniku média z potrubí, měřením deformací profilu potrubí, zjišťováním stavu stěny trouby i dutin za ostěním a dalšími zkouškami;
  • u průlezných a průchozích profilů – vizuální prohlídkou, zkouškou těsnosti podzemního vedení, zjišťováním míst úniku média z potrubí, měřením deformací profilu potrubí a mechanickou zkouškou stavebního stavu.
Všechny tyto informace důležité pro provozování, resp. sanaci je potřebné uchovávat a obnovovat v geografických informačních systémech. Z dostatečně kvalitních podkladů je vypracován sanační plán obnov sítí technického vybavení.

Závěr

Na závěr můžeme konstatovat, že sítě technického vybavení (vodovody, stokové sítě, plynovody, telekomunikační sítě, metropolitní optické sítě, elektrorozvodné sítě, datové sítě a další) jsou důležitou součástí moderního města nebo obce. Rozvoj sítí musí být v souladu s územním plánem a se strategickýmí dokumenty obcí a kraje.

U podzemních trubních vedení, které jsou investičně náročné, musíme klást velký důraz na jejich životnost. Ta je dána kvalitní přípravou projektu, kvalitním trubním materiálem, kvalifikovaně provedenou pokládkou, odborným provozováním, údržbou a vhodným nasazením sanačních metod. Ve všech těchto fázích životnosti sítí technického vybavení si musíme být vědomi, že na jejich spolehlivé funkčnosti je závislý komfort ve všech městech a obcích, bez něhož si svůj život umíme jen těžko představit.


Ing. Jaroslav Raclavský, Ph.D.
Foto: archiv autora

Autor je vedoucí Ústavu vodního hospodářství obcí a pracuje na Fakultě stavební VUT v Brně.

Tento článek byl zpracován za podpory projektu ME 864 KONTAKT – Rekonstrukce vodohospodářských sítí, řešeného v letech 2006 – 2008 v rámci programového projektu výzkumu a vývoje Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Literatura
(1)    Klepsatel, F. – Raclavský, J.: Bezvýkopová výstavba a obnova podzemních vedení. Bratislava: Jaga Group, 2007. ISBN 978-80-8076-053-3.
(2)    Beránek, J. a kol.: Inženýrské sítě. Studijní opora. VUT v Brně, FAST, 2004.
(3)    ČSN EN 12 889 Bezvýkopové provádění stok a kanalizačních přípojek a jejich zkoušení, 2001.
(4    ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání sítí technického vybavení, 1994.
(5)    Český statistický úřad, http://www.czso.cz/.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media