nadčasová architektura

Novorenesanční budova za Poříčskou bránou, jejíž provoz byl ukončen roku 1972, měla po dobu své existence několik názvů: Praha-Těšnov, Denisovo nádraží, lidově Deniska, Severozápadní nádraží… V roce 2005 by se dožila sto třiceti let. Více než deset let se uvažovalo o různých možnostech jejího využití. V březnu roku 1985 bylo nádraží demolováno.

Památník osvobození od architekta Jana Zázvorky a Jana Gillara byl původně koncipován jako slavnostní pohřebiště, kde měly spočinout i ostatky zakladatele československého státu T. G. Masaryka. Památník měl být panteonem československé státnosti, dokonce se v něm měl scházet i parlament. Nakonec byly jeho osudy stejně dramatické, jako byly peripetie československého státu.

Jen několik staveb získalo čestný titul Stavba dvacátého století a je málo technologických staveb, které slouží bez výrazných stavebně-konstrukčních úprav nepřetržitě od dvacátých let minulého století do dnešní doby. Jedním z nemnoha je vodárenský komplex právě v pražském Podolí.

Plečnikův kostel na pražských Vinohradech patří mezi nejvýznamnější moderní sakrální stavby. V době, kdy se dosud bezvýhradně věřilo v přísné postuláty funkcionalizmu, o něm Karel Teige údajně dokonce prohlásil: „Plečnik je vůl.“ Padesát let po architektově smrti, kdy se funkcionalizmus definitivně vyčerpal a zažili jsme už i jeho protiklad – postmodernu, můžeme stavbu snáze a nestranněji hodnotit.

Pardubické krematorium Pavla Janáka ve stylu „obloučkového dekorativismu“ je jedním z nejvýstřednějších projevů „kubismu ve službách nového československého státu“. Snoubí se v něm rádoby mysticismus kuriózního kremačního hnutí a bizarní směs nejrůznějších slohů. Proto bylo toto dílo modernisty Pavla Janáka v opovržení u představitelů avantgardy, než ho rehabilitovala postmoderní kritika.

V letech 1909 až 1913 vzniklo v Hradci Králové Městské muzeum z dílny Jana Kotěry, architekta, podle něhož byla později nazvána celá epocha. Stavbu objednalo muzejní kuratorium z popudu tehdejšího starosty Hradce Králové Františka Ulricha. Muzeum nebylo první Kotěrovou stavbou ve východočeské metropoli, neboť v letech 1903–1904 zde stavěl Okresní dům s první velkou hradeckou kavárnou.

Brněnské výstaviště je oceňováno jako unikátní urbanistický a architektonický celek, který v sobě odráží vývoj moderní české architektury. Slouží také jako dokument o vývoji českého stavitelství.