Eliška Hřebenářová 
V Libanonu si domácnosti svítí díky solární energii
Partneři sekce:
Ve víru nestabilních dodávek elektřiny jsou to právě střešní solární panely, co Libanoncům nabízí příslib normálnějšího způsobu života. Jde ovšem o řešení pouze pro ty, kteří si to mohou dovolit.
Situace v Libanonu
Libanonská národní síť se od začátku občanské války v roce 1975 snaží uspokojit veškeré požadavky obyvatelstva na elektřinu. Občanská válka skončila v roce 1990, ale problémy se sítí pokračovaly, což nutí spotřebitele spoléhat se na drahé generátory, které vyplní mezery dodávky. Státní poskytovatel Electricity of Libanon (EDL) přestal v roce 2021 dodávat elektřinu, když mu došlo palivo, což zemi uvrhlo do téměř úplného výpadku proudu.
V Bejrútu výpadky pokračovaly více než rok a půl, přičemž EDL byla schopna dodávat elektřinu v průměru pouze 3-4 hodiny denně. To byl pouze jeden příznak několika nových krizí v zemi – v roce 2019 začala ekonomická a měnová krize, kterou Světová banka považuje za „jeden z deseti, možná tří největších, nejzávažnějších ekonomických kolapsů na světě od 50. let 19. století“. Inflace v Libanonu dosáhla v roce 2022 171 %.
Generátory jako nevhodné řešení
Solární energie se za posledních 15 let exponenciálně rozšířila po celém světě, přičemž její kapacita se mezi lety 2008 a 2021 zvýšila více než 50x. Zároveň se výrazně snížila cena solární energie. Asi 25 milionů domácností na celém světě má dnes na střechách solární panely a očekává se, že číslo do roku 2030 vzroste na 100 milionů.
V Libanonu jsou však individuální rozhodnutí obrátit se na solární energii spíše reakcí na ekonomickou krizi než reakcí na změnu klimatu a znečištění ovzduší. Před rokem 2021 instalovaly domácnosti solární panely z ekologických důvodů, v roce 2021 se z nich stal prostředkem k zabezpečení dodávek energie: produkce EDL, která dříve dosahovala 1800 MW, klesla pod 150 MW. V roce 2022 se pak volba začala řídit především ekonomickými obavami, protože relativní cena elektřiny pocházející z generátorů vzrostla v libanonských lirách desetinásobně.
Od roku 2021 fungují generátory, obvykle vlastněné soukromými poskytovateli, jako plnohodnotná, celodenní náhrada za elektřinu z národní sítě, což vede k ohromujícím účtům za elektřinu. Podle organizace Human Rights Watch utratily libanonské domácnosti od listopadu 2021 do ledna 2022 v průměru 44 % svého měsíčního příjmu na účty za generátory. To však není jediný problém generátorů – nejen že používají naftu, což způsobuje značné znečištění ovzduší, ale také jsou provozovány nelegálně. EDL má oficiálně monopol na elektřinu v Libanonu, de facto však „monopol [soukromých] generátorů může existovat, protože ti, kdo je provozují, jsou přidruženi k politické elitě“.
Solární energie: odpověď na krizi?
To vše vedlo Libanon k obrovskému posunu ke střešní solární energii. Mezi lety 2020 a 2022 se instalovaná kapacita solární energie po celé zemi znásobila více než osminásobně, převážně právě díky fotovoltaice instalované na střechy. Jen v roce 2022 bylo instalováno více než 650 megawattů (MW), čímž se celková solární kapacita Libanonu údajně zvýšila na 870 MW. V červnu 2023 by instalovaná kapacita měla dosáhnout 1000 MW. Oproti tomu výkon dostupných dieselových generátorů pravděpodobně činí 1 000 až 1 500 MW.
Soukromý sektor, který čelí podobným bojům kvůli nedostatečnému přístupu ke stabilní dodávce elektřiny, se také obrací k solární energii. Soukromá nemocnice Hopital-Dieu de France utratí každý měsíc 500 000 dolarů za naftu, aby zvládla provozovat své soukromé generátory. Od roku 2012 investovala přibližně jeden milion dolarů do solární energie ve snaze snížit závislost nemocnice na palivu. Při absenci elektrické energie ze sítě však musí z bezpečnostních důvodů zůstat hlavním zdrojem elektřiny dieselové generátory, které mohou vyrábět větší množství energie potřebné v operačních sálech.
Pro Pharmaline, největší farmaceutickou továrnu v Libanonu, byla investice 600 000 dolarů do 1 244 solárních panelů také podmínkou přežití. Společnost od instalace v roce 2022 ušetřila na palivu 150 000 dolarů a zvažuje další rozšíření svého solárního parku.
Domácnosti, které si však investici do solární energie nemohou dovolit – a nemohou si dovolit ani předplácet generátory (což je zhruba 1 z 5 domácností v nejchudší vrstvě obyvatel) – jsou odkázáni na energii ze sítě, která funguje i jen 2 hodiny denně.
Libanon má za cíl získávat 30 % své elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030.
Někteří však tvrdí, že Libanonské centrum pro úsporu energie (LCEC) a libanonská vláda hrály při zavádění solární energie v zemi jen malou roli. Dle dostupných informací libanonský zákon o obnovitelné energii a zachování energie zůstal v šuplíku v parlamentu – a ostatní předpisy o obnovitelné energii byly pozměněny a zbaveny své podstaty nebo nebyly nikdy plně implementovány. Human Rights Watch tvrdí, že politický vliv dovozců nafty podkopal předchozí pokusy o reformu odvětví elektřiny ve prospěch obnovitelných zdrojů. Trh generátorů je oceněn na 3 miliardy USD (2,4 miliardy GBP) ročně.
Jak slunečná se očekává budoucnost?
Posun k obnovitelné energii tak nelze plně považovat za energetický přechod země, jelikož zde chybí příslušná legislativa, plán snížení fosilních paliv a emisí CO2. Panují rovněž obavy, zda technologie a komponenty přivážené do země disponují dostatečnou kvalitou a nedojde tak k ohrožení obyvatel a jejich majetku. Budoucnost fotovoltaiky v Libanonu tak tkví zejména v kolektivním přístupu, který umožní přístup k solární energii pro všechny, ne jen pro hrstku vyvolených.
Od partnerů ASB
Projekty k tomu již existují – například návrh solárního hada na řece Bejrút od Pierra El-Khoury, generálního ředitele Libanonského centra pro úsporu energie (10 000 m2 panelů instalovaných podél 325metrového úseku). Stejně jako všechny on-grid systémy ovšem i tento had může dodávat vyrobenou elektřinu pouze tehdy, když funguje EDL – tedy přibližně čtyři hodiny denně od února 2023. To s sebou ovšem přináší i další problém: když je síť offline, domácnosti a společnosti nemohou prodat svůj přebytek solární energie národnímu poskytovateli. V důsledku toho mnoho lidí a institucí instaluje baterie, aby si elektřinu uložili a použili ji v případě potřeby, kolektivně ovšem pomoci nemohou.
Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství ovšem loni zveřejnilo plán obnovy dodávek elektřiny, včetně plánu na dovoz elektřiny z Jordánska a využití plynu v jedné z elektráren. Společnost také doufá, že během příštích pěti let zavede pro obyvatele značnou kapacitu obnovitelných zdrojů, konkrétně 680 MW solární energie, 742 MW větru a 394 MW vodní elektrárny.
Zdroj: BBC Future – přeloženo, upraveno, kráceno
