Průmyslové lité podlahy

Stěrkové samozabíhavé materiály na bázi polymercementu, na bázi epoxidových či polyuretanových pryskyřic nebo na bázi polymetylmetakrylátu vytvářejí vodorovný odolný povrch bez dilatačních spár v mnoha barevných kombinacích.

Jsou to silně zušlechtěné polymery na bázi cementu se speciálním tvrdým plnivem (obr. 3). Aplikují se v tloušťkách vrstvy 5 až 50 mm. Uplatňují se v suchých provozech bez chemického zatížení povrchu v místech, kde nejsou kladeny vysoké nároky na estetický vzhled podlahy, jako jsou sklady, výrobní dílny apod. Nevýhodou je jejich nižší odolnost vůči látkám kyselého charakteru a častá barevná nejednotnost povrchu. Vyznačují se však vysokou odolností vůči obrusu a velmi rychlou (zátěž již po třech dnech) a relativně snadnou aplikací beze spár. V případě chemického zatížení či vyšších nároků na omyvatelnost se na polymercementové stěrky mohou aplikovat akrylátové, epoxidové nebo polyuretanové uzavírací nátěry ve vrstvě 0,1 až 0,3 mm.

Obr. 1  Epoxidový povlak může splňovat i estetickou funkci.	Obr. 3  Polymercementová stěrka s epoxidovým uzavíracím nátěrem RAL 7032

Lité podlahy na bázi epoxidových pryskyřic

Nejčastěji se používá litá podlahovina na bázi nízkomolekulárních epoxidových pryskyřic, která tuhne polyadiční reakcí po smíchání s tvrdidlem (v předepsaném poměru obou složek). Aplikuje se beze spár v tloušťkách vrstvy zpravidla 2 až 4 mm.

Vyznačuje se velmi vysokou mechanickou a chemickou odolností, absolutní nenasákavostí a díky probarvení a speciálním úpravám (barevné chipsy, křemičitý písek) i velmi pěkným estetickým efektem. Zajišťuje také dostatečnou protiskluzovou odolnost. Snadno se čistí a udržuje.

Životnost podlahy je vlastně shodná se životností celého objektu. Variantní epoxidové povlaky mohou být při dodržení všech pozitivních vlastností i v antistatickém provedení. Některé systémy emulgovatelné vodou mohou být aplikovány i na vlhký podklad (do cca 8 % CM) (obr. 1 a 2).

Tyto dvousložkové materiály jsou tvořeny polyesterovou nebo polyetherovou pryskyřicí s tvrdidly na bázi izokyanátů. Vytvrzují shodně jako materiály na bázi epoxidů, tj. polyadicí s minimálním vnitřním pnutím a nepatrným objemovým smrštěním.

Chemická odolnost, čistitelnost, životnost a estetičnost jsou obdobné jako u materiálů na bázi epoxidů. Některé se však při použití vyznačují velmi zajímavou schopností – vysokou a trvalou elastičností. Po vytvrdnutí jsou tedy trvale pružné.
Jejich aplikace se proto objevují zejména v místech, kde chceme dosáhnout výrazného útlumu kročejového hluku, např. v nemocnicích, školách, domovech důchodců a ostatních veřejných budovách (obr. 4). Také úprava podlahy poluretanovým pružným povlakem v chladírnách a chladicích boxech má své opodstatnění – materiál bez problémů snese výrazné a rychlé změny teploty.

Metylmetakrylát je roztok polyesteru v metylmetakrylátu tuhnoucí po smíchání s katalyzátorem, což je nejčastěji peroxid v práškové formě. Polymerací pak vzniká polymer, tedy polymetylmetakrylát. Vytvrzování je proces velmi rychlý, takže aplikace celého systému je otázkou několika hodin. Aplikace je však doprovázena poměrně silným zápachem, způsobeným těkáním rozpouštědla. Nevýhodou tohoto systému oproti systémům na bázi epoxidů nebo polyuretanů je také nepoměrně větší vnitřní pnutí doprovázené výraznějším objemovým smrštěním, předpokladem aplikace je tedy perfektně připravený podklad.

Nanášejí se na důkladně připravený podklad vyléváním v tloušťkách v závislosti na charakteru materiálu od 2 do 50 mm v jednom pracovním kroku. Aplikace je poměrně snadná a rychlá. Zkušenosti ze staveb jednoznačně ukazují, že nedostatečně nebo nesprávně připravený podklad je nejčastějším zdrojem poruch litých po­dlahovin. Na to, jak správně připravit různé druhy podkladů pro použití litých podlah, není vůbec jednoznačná odpověď. I potěry shodného složení aplikované v rozmezí několika málo minut ve dvou sousedních místnostech mohou a obyčejně i mají rozdílné vlastnosti – vlhkost, stupeň vyzrálosti, různá znečištění apod. Důležité je proto vycházet z požadavků ČSN 74 45 05 a zajistit, aby podklad byl suchý, pevný, nosný, soudržný, tvarově stabilní, čistý, tj. zbavený prachu, zbytků barev a lepidel, zmrazků, zbytků separátorů, mastnot, všech separačních vrstev a volných částic.

Vlhkost minerálního podkladu před aplikací lité podlahoviny by měla dosahovat maximálně 3,5 % CM, emulgovatelné epoxidové povlaky mohou být aplikovány na podklad s vlhkostí do 8 % CM.
Hodnoty přídržnosti podkladu pod lité podlahoviny – pevnosti v tahu kolmo na plochu – by měly být větší než 1,5 N/mm, pevnost v tlaku podkladu by měla být vyšší než 25 N/mm². Je nutné si uvědomit, že i opravdu kvalitní povlaky v průběhu tuhnutí a tvrdnutí vykazují objemové smrštění (cca 2 až 5 %), což je doprovázeno pnutím vůči podkladu. Málo soudržný podklad tyto síly nepřenese a dochází k tzv. odskočení stěrky i s částí podkladu (obr. 5).

Příprava podkladu před aplikací samonivelační lité hmoty pak spočívá v odstranění málo pevných vrstev zejména přebroušením (cementový šlem, sintrová vrstva na anhydritu, zbytky nátěrů, lepidel apod.) s následným důkladným vysátím povrchu. Velmi vhodná úprava betonového povrchu je otryskání ocelovými kuličkami, zrna kameniva by pak měla být částečně obnažena, přitom však pevně ukotvena v cementovém tmelu.

Důležitou okolností zejména při sanacích je sešití trhlin v podkladu pomocí polyesterové pryskyřice a ocelových sponek do betonu a vyrovnání větších nerovností – děr. Používá se polymerová malta, tj. pryskyřice plněná jemným křemičitým pískem v poměru cca 1 : 7. Dilatační spáry se nesešívají, ale přenášejí se do lité po­dlahy. Výplň dilatačních spár zpravidla tvoří spárová šňůra s trvale pružnou polyuretanovou hmotou.

Podstatnou součástí systémů litých po­dlah je penetrace podkladu. U polymercementových podlahovin je typ penetrace závislý na nasákavosti a druhu podkladu. Jinou penetraci použijeme na beton, jinou na anhydritový potěr, jinou na keramickou dlažbu. Zde je nutné se řídit příslušnými technickými listy jednotlivých výrobků.

Podklady pod povlaky na bázi epoxidových pryskyřic se většinou penetrují řídkou epoxidovou pryskyřicí (obr. 6), při nanášení polyuretanových povlaků se používá základní nátěr na bázi polyuretanu. V případě nanášení povlaku více než 48 hodin po apli­kaci penetračního nátěru je nezbytné ještě čerstvou penetraci zasypat jemným suchým křemičitým pískem (obr. 7). Po zatuhnutí je nutné přebytečný neuchycený písek vysát.

Obr. 6  Penetrace řídkou epoxidovou prys­kyřicí	Obr. 7  Zásyp penetrace jemným křemičitým pískem

Před zpracováním lité podlahy je důležité podlahovinu řádně namíchat. Polymercementové lité podlahoviny jsou dodávány v suchém práškovém stavu, mísí se s vodou, ostatní syntetické podlahoviny jsou vesměs dvousložkové hmoty, dodávané v balení, kde je uveden doporučený poměr míchání. Mísicí poměry, ať už se jedná o množství přidávané vody nebo o poměr obou složek, je nutné vždy dodržet. Nevzniknou tak lepivá místa u syntetických podlah nebo při předávkování vody nedojde v polymercemetnové stěrce k přílišnému rozmíchání směsi a oslabení konečného povrchu.

Pracovní postup

Před vyléváním stěrky je vhodné opatřit stěny a pevně zabudované konstrukce v podlaze dilatačním okrajovým páskem z pružného materiálu tloušťky cca 4 mm. Podklad se musí vždy penetrovat. Namíchaná směs se vyleje na podklad a zubovým hladítkem nebo raklí (obr. 8) se roztáhne po ploše.

Před počátkem tuhnutí se hmota odvzdušní „ježatým“ válečkem, a tím se zamezí vzniku nežádoucích pórů. Je vhodné také pamatovat na dobu zpracovatelnosti syntetických podlahovin, která se se zvyšující teplotou výrazně zkracuje, hrozí reakce vzhledem k vývinu tepla a také nepříjemný zápach.

Proto je třeba věnovat náležitou pozornost technickým listům. Hmotu musíme před konečným vytvrzením odpovídajícím způsobem chránit. Doba tuhnutí je totiž závislá na tloušťce vrstvy, teplotě a relativní vzdušné vlhkosti prostoru.

Syntetické lité podlahoviny bývají (po­dle typu) pochozí zpravidla po 24 hodinách, plné mechanické zatížení snesou asi po třech dnech, plné chemické zatížení pak po sedmi dnech.

Ing. Jaromír Dalík
Foto: archiv společnosti Murexin, spol. s r. o.
 
Autor je produktovým manažerem ve společnosti Murexin, spol. s r. o.