Moderní tržnice v historickém centru Gentu

Moderní tržnice v historickém centru Gentu

Vlámská metropole Gent byla po dobu zhruba 100 let městem s rozpačitým heterogenním centrem. Komplikovaný urbanistický problém se před třemi lety podařilo vyřešit domácím architektem delikátně razantním způsobem.

Na přelomu 19. a 20. století prodělalo středověké srdce Gentu masivní urbanistické změny. V následujícím století jej značně roztříštily dvě velké demoliční vlny. V husté centrální zástavbě tak spolu sousedí pozdněstředověká zvonice, kostel sv. Mikuláše, katedrála sv. Bava a radnice. V roce 1913 byla za účelem přípravy pavilonu světové výstavy odstraněna zástavba kolem zvonice, která ji kompletně obepínala. V 60. letech – během druhé vlny bourání – vzniklo prostranství pro nikdy nerealizované rozšíření radnice. Ve výsledku zůstala rozbitá struktura v jádru města obklopená shlukem dílčích volných ploch. Vznikly nové uliční vztahy, které typologicky nekorespondovaly s hustou středověkou zástavbou a poukazovaly na nově vzniklé nelogické prostorové proporce. V takové podobě město setrvalo dalších 50 let. Tento stav přirozeně podnítil vznik parkoviště v přímém kontaktu s takovými pamětihodnostmi, jako je zmiňovaná zvonice zapsaná v seznamu dědictví Unesco.

Současná architektura v prostředí historického dědictví Důležitým úkolem bylo novou tržnici o rozměrech 15,75 x 40 metrů integrovat do stávající zástavby města. Architekti se inspirovali klasickým bazilikálním prostorovým rozvrhem, jehož znaky našli v okolních chrámech sv. Mikuláše a sv. Bava. Překrytý veřejný prostor tržnice sestávající ze střechy nesené čtyřmi pilíři zcela osvobodili od stěn, otvorů a vstupů, aby docílili volnost pohybu, veřejnou interakci a adaptabilitu. Forma klasického svatostánku na čtyřech podporách je přitom inspirovala již od počátku projektu. Dramatická střešní krajina odkazuje na protější budovu radnice, ze které je profil střechy matematicky odvozený. Podélný sklon obou střešních sedel byl ve finální fázi návrhu posazený do opačných pozic, čímž se plasticita celé kompozice ještě více podpořila. Svými proporcemi a také výškou se stavba přizpůsobuje spíše nižší zástavbě náměstí.

Současná architektura v prostředí historického dědictví: Důležitým úkolem bylo novou tržnici o rozměrech 15,75 x 40 metrů integrovat do stávající zástavby města. Architekti se inspirovali klasickým bazilikálním prostorovým rozvrhem, jehož znaky našli v okolních chrámech sv. Mikuláše a sv. Bava. Překrytý veřejný prostor tržnice sestávající ze střechy nesené čtyřmi pilíři zcela osvobodili od stěn, otvorů a vstupů, aby docílili volnost pohybu, veřejnou interakci a adaptabilitu. Forma klasického svatostánku na čtyřech podporách je přitom inspirovala již od počátku projektu. Dramatická střešní krajina odkazuje na protější budovu radnice, ze které je profil střechy matematicky odvozený. Podélný sklon obou střešních sedel byl ve finální fázi návrhu posazený do opačných pozic, čímž se plasticita celé kompozice ještě více podpořila. Svými proporcemi a také výškou se stavba přizpůsobuje spíše nižší zástavbě náměstí.

Cesta dobré ideje

V roce 1996 město konečně vypsalo architektonickou soutěž na nové centrální náměstí a podzemní parkovací plochy. Se společným projektem se soutěže zúčastnily dvě architektonické kanceláře přímo z Gentu, Robbrecht en Daem Architecten a Marie-José Van Hee Architecten. Navzdory silné ideji byli vyloučeni pro nesplnění podmínek. Cíleně si vytvořili vlastní program, který neobsahoval předepsané parkoviště, navíc byl doplněn o městskou tržnici. Jak architekti sami zdůvodňují, stavba nového objektu na daném místě je jediný způsob, kterým se bez replikace originální stavební hmoty navrátí středisku jeho původní měřítko a kompaktnost.

Prostor kavárny v podzemí je otevřen do zapuštěné exteriérové zelené plochy. Jde o zcela novou vrstvu i niveletu na středověkém náměstí. Park slouží nejen k překlenutí rozdílných výškových úrovní, ale hlavně jako útočiště před silnými tramvajovými a pěšími dopravními trasami na parteru. Foto: Lenka Gerhátová

Prostor kavárny v podzemí je otevřen do zapuštěné exteriérové zelené plochy. Jde o zcela novou vrstvu i niveletu na středověkém náměstí. Park slouží nejen k překlenutí rozdílných výškových úrovní, ale hlavně jako útočiště před silnými tramvajovými a pěšími dopravními trasami na parteru. Foto: Lenka Gerhátová

O rok později se veřejnost v referendu sjednotila a ideu podzemního parkoviště zamítla. V roce 2006 město vyhlásilo novou soutěž se širším záběrem řešení. Sloučený tým architektů opět předložil svůj návrh překrytého veřejného prostranství v podobě tržnice a ze soutěže tentokrát vzešel jako vítěz. Projekt se následně rozdělil na dvě etapy. První fáze začala rekonstrukcí okolních prostranství a ve druhé, po archeologickém výzkumu v roce 2011, začaly práce na výstavbě tržnice.

Foto: Marc De Blieck

Foto: Marc De Blieck

Ohleduplně kontrastní

Nová městská tržnice nabízí mnohé možnosti využití a různé atmosféry. Dosáhnout takovou flexibilitu umožnila široká škála jejích kontrastních vlastností. Tržnice domem je i není. Je spíše jakýmsi pavilonem. Formováním střechy vyvolává dojem dvou staveb v jednom celku. Masivní střešní konstrukce je zároveň v kontrastu s otevřeným parterem. Z hlediska funkčních nároků slouží od přístřešku nabízejícího ochranu před nepřízní počasí až po místo konání veřejných akcí – komorních i velkolepých, spontánních i organizovaných. Městská tržnice je stavbou otevřenou i uzavřenou.

Odlišné výšky náměstí umožnily vložit pod ni užitkové podzemní podlaží. Otevřená horní stavba tak v sobě ukrývá i podzemní prostory prosvětlené jedinou fasádou na jihozápadě. Náplní podlaží je parkoviště pro kola, hygienický blok, šatní zázemí pro účinkující a také kavárna. K ní příslušejí podzemní rezervoáry dešťové vody snižující nároky na spotřebu energie.

Řez B-B

Řez B-B

Řez D-D

Řez D-D

Konstrukce

Nová tržnice působí v mnohém dojmem chrámu, ale materiálově je kontrastně civilní. Velkorysá asymetrická střecha chránící plochu o rozloze 24 000 metrů čtverečních je nesena čtyřmi masivními železobetonovými pilíři, z nichž dva slouží jako výtahy na spodní podlaží. Další z nich je napojen na komín a při příležitosti oslav města se využívá jako ohniště. Pátým symbolickým pilířem je betonový element s městským zvonem umístěný v parku.

Situace 1. kostel St. Niklaaskerk, 2. zvonice, 3. katedrála St. Baafskathedraal, 4. radnice, 5. náměstí Korenmarkt, 6. náměstí před katedrálou, 7. náměstí Gouden Leeuwplein, 8. tržiště, 9. park The Green, 10. nová tržnice, 11. socha

Situace: 1. kostel St. Niklaaskerk, 2.  zvonice, 3.  katedrála St. Baafskathedraal, 4.  radnice, 5.  náměstí Korenmarkt, 6.  náměstí před katedrálou, 7.  náměstí Gouden Leeuwplein, 8.  tržiště, 9.  park The Green, 10.  nová tržnice, 11. socha

Od partnerů ASB

Vrchní část stavby tržnice je kombinací oceli, dřeva a skla. Štíty a stěny v podélném směru mají příhradovou konstrukci z ocelových profilů. Krokvím hambalkového krovu pomáhá také společný ocelový vazník umístěný ve styku střešních rovin. Na zavětrování stavby slouží jak štítové stěny, tak zevnitř viditelná skupina táhel značných průřezů. Jako obklad použil tým architektů dva typy dřevěných desek, na vnější stranu tropické dřevo afrormosia a na vnitřní 2 500 metrů čtverečních evropského dubu. Funkci ochranné membrány přebírá plášť ze skleněných dlaždic, který navíc zrcadlí oblohu a láme světlo. Chrámového ducha nové městské tržnice umocňuje 1 600 světlíků rozmístěných po konstrukci střechy, které si podle aktuální atmosféry hrají se světlem. Bohaté opakování motivu malých otvorů evokuje abstrahováno reakci na zdobné fasády gentské architektury.

Marie-José van Hee Architecten je belgické architektonické studio fungující od roku 1975. Za 40 let praxe shromáždil ateliér konzistentní dílo charakteristické prací s přírodními materiály, světlem a prostorem, jakož i důrazem na základní architektonické prvky a sociální rozměr. Marie-José Van Hee je také profesorkou na Univerzitě v Gentu a hostuje na školách v Belgii, Holandsku a Švýcarsku. Získala řadu ocenění a dvakrát nominaci na Mies van der Rohe award. Více než dvě dekády spolupracuje se studiem Robbrecht en Daem Architekten. Architekti spřízněného ateliéru se zaměřují na balancování mezi kontrasty, na tektoniku architektury a pro ně typickou nesentimentální citlivost při zacházení s prostředím. Robbrecht en Daem byli spolu s Van Hee s projektem městské tržnice jedním z pěti finalistů Mies van der Rohe award v roce 2013. Oba ateliéry z Gentu spolu sídlí pod jednou střechou v bývalé hale předělané na architektonické studio s vlastním arboretem. Foto: Jef Van Eynde

Marie-José van Hee Architecten je belgické architektonické studio fungující od roku 1975. Za 40 let praxe shromáždil ateliér konzistentní dílo charakteristické prací s přírodními materiály, světlem a prostorem, jakož i důrazem na základní architektonické prvky a sociální rozměr. Marie-José Van Hee je také profesorkou na Univerzitě v Gentu a hostuje na školách v Belgii, Holandsku a Švýcarsku. Získala řadu ocenění a dvakrát nominaci na Mies van der Rohe award. Více než dvě dekády spolupracuje se studiem Robbrecht en Daem Architekten. Architekti spřízněného ateliéru se zaměřují na balancování mezi kontrasty, na tektoniku architektury a pro ně typickou nesentimentální citlivost při zacházení s prostředím. Robbrecht en Daem byli spolu s Van Hee s projektem městské tržnice jedním z pěti finalistů Mies van der Rohe award v roce 2013. Oba ateliéry z Gentu spolu sídlí pod jednou střechou v bývalé hale předělané na architektonické studio s vlastním arboretem. Foto: Jef Van Eynde

TEXT: Beáta Paňáková

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.