Projekt Z pokoje do pokoje

Ve jménu boje proti konzumnímu stylu života založila trojice kreativních slečen projekt Z pokoje do pokoje. V jejich dílně opravují starý nábytek, který znovu pouští do oběhu, pořádají restaurátorské kurzy a sbírají příběhy dřevěných kusů, které jim projdou pod rukama.

Na jakém principu váš projekt funguje?
Jsme takzvané re-use centrum. Naším cílem je zachraňovat starý nábytek, který často končí na sběrných dvorech. Je to škoda, protože se přitom jedná o kvalitní dřevěné kousky, které v mnohém předčí současnou sériovou výrobu. Dnes fungujeme tak, že se nám lidé sami ozývají a nabízí nám nábytek, kterého se chtějí zbavit. My jednou až dvakrát do měsíce organizujeme svoz nábytku, při kterém dané kousky bezplatně vyzvedneme a odvezeme do naší dílny. Tam je opravíme, pokud je to potřeba, a nabídneme znovu k prodeji. Naším cílem je, aby se nábytek vracel zpět do koloběhu. Dále u nás pořádáme kurzy renovace nábytku, kde si každý může vyzkoušet, že opravit si třeba židli po babičce není vůbec tak těžké. Naši dílnu a její vybavení nabízíme také k pronájmu, využít ji může každý, kdo si chce něco svépomocí opravit či vyrobit.

Co vás motivovalo k založení re-use centra?
Fakt, že v Čechách v té době žádné re-­use centrum neexistovalo. Pokud chtěl člověk levný a kvalitní nábytek, musel buď do Ikey, nebo obcházet bazary a doufat, že náhodou narazí na něco hezkého. Také je pro nás důležité lidem ukázat, že je lepší věci opravit, než vyhodit a koupit nové. Snažíme se tak bojovat proti konzumnímu způsobu života.

Kdy jste Z pokoje do pokoje založili a kde můžeme vaši dílnu najít?
Projekt Z pokoje do pokoje se rozjel v únoru 2016 pop-upem v ulici Milady Horákové na Praze 7, kde jsme měli možnost si během jednoho měsíce vyzkoušet, zda je o takové re-use centrum zájem. V současné době už dva roky sídlíme u metra Florenc, v ulici Za Poříčskou bránou 7.

Pořádáte také kurzy pro veřejnost. Jak probíhají? Může k vám přijít i naprostý laik?
V současné době nabízíme dva druhy kurzů a oba jsou určeny pro naprosté začátečníky. Jedná se o kurz základů renovace nábytku a kurz čalounění. Na kurz renovace si každý přinese svůj kus nábytku nebo si může vybrat v našem skladu. Náš truhlář pak kaž­dému účastníkovi vysvětlí, jak daný kus opravit a pak už se všichni vrhnou do práce. Večer si každý odnáší domů již opravený kus nábytku a zároveň dobrý pocit z odvedené práce. Na kurzu čalounění lidi učíme, jak si přečalounit sedák u židle. Jsme schopni zvládnout i jednodušší typy křesílek, ale na to je již třeba dvou kurzů, protože to je práce časově velmi náročná.

Spolupracujete s architekty a designéry?
Čas od času připravujeme zakázku pro architektonické projekty, ale s nikým dlouhodobě nespolupracujeme. Naše kolegyně Tereza je vystudovaný architekt, takže náš nábytek často využívá do svých návrhů. Výhledově plánujeme také nabízet pomoc s návrhy interiérů, ve kterých bude použit náš nábytek.

Proč by měl být starý nábytek vracen zpátky „do koloběhu“?
Protože se jedná o řemeslně kvalitně zpracované produkty, které je možné jednoduše opravit a které pak mohou znovu sloužit několik desetiletí. Když se nápaditě opraví či použijí v interiéru, v ničem si nezadají s dnešním moderním nábytkem.

Své kurzy označujete jako „téměř meditativní“. Jakým způsobem člověk při opravě nábytku medituje?
V dnešní době, kdy většina z nás sedí v práci za počítačem a pracovní úspěch měří počtem odeslaných e-mailů, je opravdu uspokojující se s námi zavřít do dílny. Člověk se ponoří do fyzické práce a vyplaví si endorfiny, vypne hlavu za monotónního zvuku brusky, a na konci dne před sebou vidí skutečný výsledek své celodenní práce, což je nesmírně naplňující.

Fungujete také jako půjčovna retro nábytku. Za jakým účelem si lidé nejčastěji přicházejí starý nábytek pronajmout?
Zatím jsme nábytek půjčovali pro natáčení videa jedné umělkyně, do pop-up kavárny a pro fotografický projekt.

Kde můžeme nábytek, který prošel vaší dílnou, potkat?
Možná u vašich známých doma. Ale určitě v Café Jedna, kde můžete relaxovat u dobré kávy na našich křeslech a pokud se vám nějaké zalíbí, lze si ho i koupit. Stačí nám napsat a domluvit se na předání.

S jakým typem nábytku pracujete nejraději a kterému se naopak vyhýbáte?
Pracujeme pouze s dřevěným nábytkem, který je možné opravit. Vyhýbáme se větším kusům nábytku, protože máme malý sklad a nábytek svážíme svépomocí, a také celočalouněným pohovkám a křeslům.

Zajímáte se nejen o nábytek samotný, ale také o příběhy jednotlivých kusů. Můžete se o některý z těchto příběhů podělit?
V začátcích našeho projektu jsme od jednoho pána koupili za 50 korun stolek v nevalném stavu. Jeho příběh začal v jedné německé rodině. Po odsunu Němců jej získala v aukci rodina česká. Celý svůj život sloužil jako stolek kuřácký, který prý s oblibou používal děda na pánské sedánky. Ve středu byl umístěn skleněný popelník, který se bohužel nedochoval. Na vrchní desce byly stále patrné stopy po zhášení cigaret o dřevo. My jsme stolek kompletně rozebrali a zrenovovali a dokonce jsme sehnali v bazaru popelník, který pasoval do jeho středu.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 5/2018.