Ohlédnutí za reSITE 2013

2. srpna 2013

Přesně měsíc uplynul od konce druhého ročníku festivalu reSITE, festivalu, jehož cílem je snaha změnit města na místa vhodná pro život. Vlajkovou lodí festivalu byla mezinárodní odborná konference za účasti dvou desítek hostů z celého světa: od Austrálie, přes Indii, Rusko, Nizozemí, Španělsko, Velkou Británii a Spojené státy, až po naše nejbližší sousedy. Přednášky a diskuse, jelikož reSITE si zakládá na myšlence být hlavně diskusní platformou, proběhly před vyprodaným hledištěm pražského DOXu.

Leitmotivem odborné konference byly lidské zdroje. „Nemáme žádné velké nerostné bohatství, ale máme úžasnou evropskou kulturu a vzdělanost, obrovský lidský potenciál, který je dobré vhodným a chytrým způsobem zapojovat. A máme takový pocit, že se to ne často děje,“ říká programový ředitel festivalu Osamu Okamura. Tomu odpovídal i výběr hostů, mluvčích konference – od reprezentantů samosprávy „hlavního města světa“ New Yorku, který zastupovali bývalý ředitel městských parků Adrian Benepe nebo ředitel odboru rozvoje města a městského plánování Alexandros Washburn, přes představitele futuristických architektonických konceptů až po realizátory unikátních řešení veřejných prostranství. „Mezi exkluzivní momenty programu pro veřejnost patřila účast španělského architekta Ginése Garridy, který proměnil dálnici v Madridu na obrovský veřejný park, nebo vystoupení Marii Aiolové z futuristického newyorského ateliéru Terreform One, která představila provokující vize přemisťování měst a pěstování domů ze stromů,“ uvedla programová koordinátorka Milota Sidorová. Vše obohatili svou účastí pozvaní zástupci z řad neformálních sdružení, jako třeba v Moskvě žijící indická aktivistka Shriya Malhotra, v Bratislavě působící nizozemská fotografka Illah van Oijen a další účastníci, podporující správnost základní teze o městech jakožto zřídlech nehynoucího myšlenkového a tvůrčího potenciálu.

Když hvězdy mluví
Jedna z nejjasnějších hvězd světové architektury, spoluzakladatel nizozemského studia MVRDV naprosto uhranul své publikum v rámci konference reSITE. Winny Maas přiletěl do Prahy opravdu jenom na skok, díky své nezlomné energii a nadšení pro architekturu ale dokázal pražské publikum přivést do varu. Winny Maas na základě svých vlastních městotvorných a urbanistických projektů z celého světa (dominantní roli hrál projekt Velké Paříže) prezentoval vlastní pohled na řešení problémů současných měst. Jak už to bývá, vynikající architekt se ukázal rovněž i jako progresivní myslitel a skvělý společník.

Zatímco nizozemskému architektovi patřil úvodní den festivalu, bývalý starosta Bogoty Enrique Peňalosa si podmanil účastníky dalších festivalových dní. Charizmatický řečník se městem zásadně pohyboval na kole, vybaven pouze vlastní odvahou a plánem Prahy. Jeho vize, jak by měla města vypadat a komu především by měla sloužit, s napětím poslouchaly nejen stovky hostů festivalu, ale i zástupci magistrátů několika českých, polských či slovenských měst. Peňalosa se ukázal i jako výborný pozorovatel a velmi odvážně a zaníceně diskutoval i o pražských problémech, které stihl „nasát“ skrze své procházky a projížďky Prahou.

Zlatým hřebem festivalu bylo vystoupení inženýra a filosofa Cecila Balmonda z Velké Británie. Rodák ze Srí Lanky je jedním z nejrespektovanějších světových statiků a umělců. Zabývá se ale strukturami ze zcela jiného pohledu, než je u stavbařů běžné. Nicméně jemu vděčí Rem Koolhaas, Tojo Itó či Alvaro Siza a další architektonické superstar za zhmotnění svých odvážných vizí. Cecil Balmond je živým důkazem, že postavit lze opravdu i nemožné, navíc s grácií a poetikou, která mění obor stavitelství v uměleckou disciplínu. Balmond na přednášce v ARCHIPu vlastně vůbec nemluvil o architektuře, přesto v auditoriu probudil emoce, typické spíše pro koncert klasické hudby.

Möbius jako jeviště městského života
Dějištěm programu pro laickou veřejnost se stal pavilon Möbius na pražském Karlově náměstí – dílo studentů uměleckých a architektonických škol pod vedením Marie Davidové, ze sdružení CollColl, Martina Sichmana ze slovenského architektonického studia Oximoron a pražského architekta Martina Gsandtnera. Pavilon hostil veřejné diskuse, ale i městské hry sdružení I Spy, tvůrčí dílny pro děti a dospělé pod vedením art direktorky reSITE Yulie Yakushové nebo aktivistů z Nadace Proměny. Nechybělo „městské fitness“, taneční vystoupení, světelná show nebo filmové promítání.

Workshop dPAV – pavilon budoucnosti
Převrácenou „nekonečnou“ dřevěnou konstrukci Möbia by měl příští rok vystřídat nový pavilon, jehož podoba vzešla z mezinárodního workshopu, který probíhal na půdě spolupořádající soukromé vysoké školy ARCHIP (Architectural Institut in Prague). Účastníky vybírala mezinárodní porota z řady zájemců z různých oborů – od architektů, přes designéry, kulturní manažery, programátory až po výtvarníky a představitele dalších „nearchitektonických oborů“. Mezinárodní týmy řešitelů pak za tři dny vytvořily podobu budoucího mobilního pavilonu, který se stane poznávacím znakem festivalu v příštích letech. Workshop pod vedením britského designéra Tysona Hosmera z londýnského Balmond Studia byl opravdovým „tavícím kotlem“ idejí a nápadů. A živým důkazem toho, že multikulturalismus nemusí být jen prázdným a zapomenutým konceptem.

S výhledem do budoucna
Letošní festival je u konce, nicméně organizátoři už teď přemýšlejí o dalším ročníku. „Je skvělé, že nadšení, které tryskalo z účastníků 2. ročníku reSITE, se přeneslo z prostředí lídrů domácího byznysu na občany,“ říká zakladatel festivalu Martin Barry. „Cítíme, že Praha a další města se nacházejí na rozcestí změn a těší nás, že je – jakožto diskusní platforma – můžeme nasměrovat tím správným směrem. Nejcennější na reSITE je právě to, že spojuje různé pohledy i různé lidi – od byznysmenů přes politiky až po občany města – tedy zmíněný největší potenciál, který ve městech máme. Už teď se těšíme na příští rok!“ dodává architekt.

-vb-

zdroj: reSITE
foto:

festivalový pavilon Möbius, foto: Zuzana Vajdová