asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Monolitický beton a bezpečná práce s výztuží

06.12.2011
Výztuž je nepostradatelnou součástí monolitického betonu. Jak ji bezpečně skladovat, zpracovat a následně uložit do konstrukce, aby dobře plnila svou funkci, je předmětem tohoto článku.
Druhy výztuže do betonu na staveništi
Betonářská výztuž je z oceli a na stavbu se dodává postupně podle objednaných jmenovitých průměrů. Na stavbě se vyskytují například dráty, pruty, výztužné sítě, výztužné mřížoviny, výztužné (prostorové) armokoše a další výztužné polotovary, válcované profily vkládané do betonu a podobně.

Výztužné sítě se zhotovují předem z drátů s obrysovými rozměry například 2 × 3 m nebo 2 × 5 m s oky o velikostech 100/100 mm, 100/150 mm, 100/200 mm, 150/150 mm nebo 200/200 mm. Zvláštním druhem výztužných sítí z drátů jsou tzv. kari sítě, které mají obrysové rozměry stejné velikosti a oka o velikosti 150/150 mm nebo 200/200 mm.

Výztužné mřížoviny jsou plošné prvky tvořené navzájem svařenými pruty.

Výztužné armokoše jsou prostorové prvky tvořené svařenou výztuží z drátů a prutů.

Výztužné polotovary jsou plošné nebo prostorové prvky z prutů a ocelových plechů.

Výztuž do betonu mohou tvořit také válcované profily různých průřezů (například ve tvaru I, L, T, U apod.).

Měkký vázací drát se používá ke vzájemné fixaci nosné a nenosné (konstrukční) výztuže.

Bezpečné skladování výztuže na staveništi
Pracovníci ani stavební mechanismy se nesmějí za žádných okolností pohybovat po armatuře složené na skládce.

Menší profily výztuže (do průměru 8 mm včetně) jsou z drátů navinutých na kotouči.

Větší profily výztuže (o průměru nad 10 mm) tvoří rovné pruty různých délek, přičemž jeden kus může být až 16 m dlouhý. Pruty mohou být skladovány po jednotlivých kusech nebo svázány podle profilů do skupin. Ukládají se na podložky v takových vzdálenostech, aby se nemohly trvale zdeformovat. Zatímco výztužné sítě a mřížoviny se skladují zásadně naležato, výztužné armokoše mohou být uloženy na stojanech. Výztužné polotovary se skladují v různých polohách, v závislosti na jejich tvaru. Válcovaná ocel se skladuje na dřevěných podkladních hranolech v poloze, ve které bude zabudována do konstrukce. Pomocný měkký vázací drát bývá navinut na kotouči a pomocná distanční tělíska, která zajišťují krytí výztuže v bednění, jsou složena v pytlích nebo uložena v bednách.

Tab. 1  Bezpečné způsoby skladování výztužných polotovarů

 
Tvarování a spojování výztuže
Stroje a zařízení pro rovnání, stříhání a ohýbání betonářské výztuže musejí být uspořádány tak, aby pracovníci nebyli ohroženi pohybem armatury při jejím opracovávání. Ocel z drátů se rovná v elektrických rovnačkách, kde se současně i stříhá na předepsané délky. Na předepsané délky se musejí nejdříve nastříhat i pruty z betonářské oceli. Zcela výjimečně se ještě používají na jednotlivé tenké profily ruční pákové nůžky. V současné době se ke stříhání tyčoviny používají elektrické stříhačky. Při stříhání několika výztužných prutů najednou musí být tyčovina vhodně zajištěna v pevné poloze vhodným pracovním nástrojem (např. svěrkou) nebo přímo konstrukcí stroje. Přidržování rukou není možné.

Ocel nastříhaná na předepsané délky se na elektrické ohýbačce ohne do přesně stanoveného tvaru podle výkresu výztuže. Při malém množství ohýbaných prutů se mohou použít ruční ohýbačky. Běžně používané ohýbačky s motorovým pohonem musejí být na přední straně stolu vybaveny tlačítky pro okamžité zastavení chodu stroje nebo doplněny o vypínací tyč umístěnou tak, aby mohlo dojít v případě nebezpečí k okamžitému zastavení chodu stroje. Při ohýbání prutů musejí být pruty upevněny vždy tak, aby nikoho neohrožovaly, včetně samotných pracovníků u ohýbačky.

Při stříhání a ohýbání prutů nesmí být technika nikdy přetěžována, protože by mohlo dojít k nekontrolovatelným pohybům výztuže. Během stříhání a ohýbání se nesmějí ruce pracovníka přiblížit do nebezpečné vzdálenosti k místu střihu nebo do blízkosti ohybu. Za bezpečnou vzdálenost lze považovat vzdálenost minimálně 150 mm od místa střihu nebo od místa ohybu.

Třmínky, kterými se ovíjí nosná výztuž, se ohýbají zpravidla na třmínkovačkách. Výztuž do sloupů ve tvaru armokoše se omotává třmínky ručně v poloze naležato na stojanech. Ke vzájemné fixaci výztuže se používá měkký vázací drát, který se namotává v místech křížení výztuže a utahuje pomocí ručního háčku – tzv. rádlováku.

Namísto vázání se může výztuž spojovat také svařováním, což ale není nosný spoj. Kromě spojovacích svarů se používají také svary dočasně nosné – s nosnou funkcí určenou pouze po dobu montáže. Získat svařovanou betonářskou ocel s nosnými svary umožňuje využití rychlých svařovacích strojů.

Tab. 2  Bezpečné způsoby tvarování výztuže



Manipulace s výztuží
Jednotlivé krátké pruty nebo svazky prutů se mohou přemísťovat ručně. Dlouhé pruty je třeba uchopit vždy na dvou místech, ať už jsou přenášeny pracovníky nebo jeřábem. Výztužné sítě a mřížoviny se podle svého tvaru zavěšují různým způsobem na jeřáb. Zpravidla to bývá pomocí čtyřpramenného lana s okem navlečeným do háku jeřábu. Armokoše do sloupů, trámů a průvlaků se vždy přemísťují do bednění jeřábem v poloze, ve které budou ukládány do definitivní polohy v bednění.

Při jakékoliv manipulaci s výztuží nesmí dojít k jejímu znečištění hlínou a k pádu z výšky.

Bezpečné ukládání výztuže do bednění
Povrch ocelových vložek musí být před uložením do bednění zbaven mastnoty a rzi. Nesmí být znečištěn zatvrdlým cementovým mlékem. Jakékoliv nečistoty, které by mohly snížit přilnavost oceli k betonu, se musejí odstranit. Čištění výztuže v bednění se z bezpečnostních důvodů nesmí provádět. Navíc by vznikly problémy i při odbedňování. Pokud není možné vkládat výztuž do bednění v armokoších (kostrách), může být vkládána i jednotlivě. Tyče se v bednění tzv. rádlují (svazují) pomocí vázacího drátu, kterým se fixuje vzájemná poloha výztužných vložek v bednění.

Krycí vrstva výztuže v betonové konstrukci se zajišťuje pomocí distančních tělísek. Tyto distanční vložky, které mohou být z plastu, plastbetonu a podobně, se navlékají na výztuž ještě před vložením do bednění nebo se osazují dodatečně.

Ukládání výztuže do konstrukčních částí stavby
Při zakládání stavby se předvyrobené armokoše spouštějí pomocí jeřábu do vyvrtaných otvorů, které mají obrysový tvar budoucích pilot.

Do bednění jednotlivých prvků nadzemní části stavby se výztuž vkládá postupně, například v tomto pořadí: výztuž sloupů (pilířů), výztuž průvlaků, výztuž rámů, výztuž okenních a pozedních věnců, výztuž nosníků (trámů) a výztuž stropních desek.

Při osazování se výztuž kostry sloupů ve tvaru armokoše spouští na definitivní místo pomocí zdvihacího prostředku. Musí dosednout až na betonové dno. Navazuje se na kotevní trny ze základů nebo na vysunuté svislé pruty ze sloupů spodního podlaží. Teprve potom se přikládá bednění sloupu. V bednění se ještě kostra pilíře zkontroluje tak, aby byly zaručeny bezpečné krycí vrstvy svislé výztuže a třmínků.

Výztuž nosníků se vkládá do bednění zpravidla jednotlivě nebo opět v podobě armokošů. Při jednotlivém ukládání výztužných prutů do bednění se nejdříve vkládají třmínky. Aby se třmínky nekácely, přivážou se dočasně na vodorovná montážní železa umístěná kolmo na horní hrany bednění. Armokoše trámů a průvlaků, které jsou součástí rozsáhlejší konstrukce, se v bednění popřípadě ještě pospojují.


Povinnosti zhotovitele stavby
Po dokončení železářských prací převezme odpovědný pracovník stavby výztuž podle schváleného výkresu výztuže. Kontroluje se také čistota výztuže a její rovnost.

Před zahájením betonáže musejí být armatury, které jsou uloženy do bednění, převzaty odpovědným pracovníkem stavby a technickým dozorem stavebníka (TDS). Ti zkontrolují správnost jejího uložení a dodržení všech krycích vrstev podle výkresů tvaru a výztuže. Nosná výztuž nesmí zůstat po odbednění obnažena. Doporučuje se o výše uvedených provedených kontrolách provést vždy minimálně zápis do stavebního deníku.

Při práci ve výšce musejí být dodržena všechna bezpečnostní opatření uvedená v nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.

TEXT: Ing. Kamil Barták, CSc.
FOTO: archiv autora

Autor se zabývá kontrolou technické úrovně významných staveb a jejich realizací.

Literatura
1.    Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.
2.    Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích.
3.    ČSN 73 2400 – Provádění a kontrola betonových konstrukcí (s platností do 1. 1. 2004)


Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media