asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Anketa: Recept na živé město

31.05.2013

Bez ohledu na klima či polohu mnohá evropská města pulsují životem, jsou protknuta cyklostezkami, plná laviček, hřišť a opečovávaných ulic. Jiná naopak patří automobilové dopravě a lidé preferují uzavřený život za ploty a zdmi. Přestože kvalitu života ve městech ovlivňuje celá řada faktorů, jedním ze zásadních je urbanismus a podoba bytové zástavby.


VLADIMÍRA ŠILHÁNKOVÁ
architektka, urbanistka, pedagožka, zastupitelka,
působila jako hlavní architektka Hradce Králové

Živý veřejný prostor může být jen tam, kde je život, tedy dostatek lidí na to, aby prostor oživili. Což znamená kolem 100 obyvatel na hektar. Této hustoty lze smysluplně dosáhnout jen bytovými domy. Ty pak musejí vytvářet přiměřeně uzavřený veřejný prostor, třeba i soukromý dvůr.

Samozřejmě pouze prostorové uspořádání a samotní lidé nestačí. Lidé musejí mít důvod do veřejného prostoru jít a zdržet se v něm. Veřejný prostor proto musí nabízet vedle přiměřené uzavřenosti a výtvarných kvalit (které by měly být samozřejmostí) škálu aktivit a atraktivit – od laviček pro seniory přes dětská „radovadla“ až po obchody, cukrárnu nebo restauraci, ideálně s předzahrádkou.

Veřejné prostory lze oživit pořádáním kulturních a sportovních akcí, open air festivalů či trhů. Česká města by se měla inspirovat městy a místy, kde to funguje – tedy v Německu, Holandsku či Francii. Preferovat by se měla bytová zástavba s živým obchodním parterem a zároveň by radnice a jejich odbory kultury měly vytvářet animační programy pro oživení veřejných prostorů, a to nejen v centru města, ale i v centrech jednotlivých čtvrtí. Můj rodný Hradec Králové je nejkrásnější na konci června, kdy celý ožije divadelním festivalem.


LUKÁŠ VACEK
pedagog, architekt a urbanista,
Atelier L, doktorand na FA ČVUT v Praze

Zcela jinak se živý veřejný prostor utváří uvnitř města, na jeho okraji či za ním. Jedním z hlavních hledisek je dosažení optimální hustoty obyvatel, která ovlivňuje vybavenost i potenciál sousedství. To souvisí i s velikostí obytné lokality. Dobré urbanistické řešení vytváří bohatost a adekvátnost prostředí. Důležitá je hierarchie prostorů od intimních po veřejné a jejich propojení, umožňující i neplánované utváření vazeb. Sdílené prostory (veřejné i poloveřejné) jsou podmínkou aktivního sousedství a živého veřejného prostoru.

Obytné lokality vyžadují i významnou míru bezpečí a neanonymity. To však vede k nebezpečí orientace na konkrétní sociální skupinu, což často hrozí vytvářením homogenních komunit, v nejhorších případech tzv. gated communities.

Paradoxně je podmínkou živého veřejného prostoru dobré dispoziční řešení obytných domů. Musí nabízet byty od nejmenších po velké a nadstandardní. Důležitý je i jejich kontakt s okolím a také orientace, zásadní je řešení přízemí.

Problém nové bytové zástavby je ne zcela strukturovaná a vyspělá poptávka, ale i neexistence městských strategií (a nástrojů) pro jejich výstavbu. Významný je i horizont návratnosti investic a majetková struktura, která by měla vést k dlouhodobým investicím do veřejného prostoru a jeho identity, vzniku aktivního sousedství a sociální stability.


JANA KUBCOVÁ
architektka, ateliér Monom,
doktorandka na FA ČVUT v Praze

Kvalita veřejného prostoru je dána pestrostí sociálních aktivit, které tento prostor umožňuje, vytváří či podněcuje, stejně jako jeho funkčností a estetickou hodnotou. Aby byl prostor tzv. živý, musejí se v něm odehrávat vztahy na mnoha úrovních.

Každý typ bytové zástavby může takový prostor vytvořit – od individuální rodinné zástavby až po velké bytové soubory. V každém měřítku lze rozvíjet vzájemné vazby soukromého a veřejného prostoru a tím podpořit onu živost, samozřejmě pokud si uvědomíme, jak podstatné tyto vzájemné vazby jsou.

Architektonických nástrojů pro tento úkol je nespočet. Důležité je řešit stavby v širších urbanistických souvislostech. Veřejný prostor potřebuje architekty stejně jako jednotlivé domy a jeho řešení by měla být přikládána stejná váha. Města by měla odpovědně plánovat a regulovat bytovou výstavbu, sama hledat vhodné koncepce zástavby a rozvoje svých území a tím definovat urbanistické principy podporující kvalitu veřejného prostoru pro stavebníky. Ideálně by se měla sama stát vzorovými stavebníky. Obyvatelé měst by měli požadovat vysokou kvalitu veřejného prostoru, který je součástí jejich bydlení, protože každý z nás tento prostor denně využívá či nahlíží na něj z okna a je jím ovlivňován.


JAKUB FILIP NOVÁK
architekt,
ateliér No Architects

Obávám se, že živé veřejné prostranství vytvářejí lidé, kteří jsou na něm aktivně přítomni celou svou osobností, což je v době charakteristické tím, že do všech vztahů vstupujeme jenom částí sama sebe, poměrně obtížné. Většina tzv. živých veřejných prostorů se skládá spíše z lidí v rolích odcizených chodců, kteří mají přesně odměřený čas, kdy se mají nacházet někde jinde. Proto bych si kladl i kacířskou otázku, jakýže je přesně přínos takového prostranství? A proč si jej většina společnosti zejména v místech, kde bydlí, jednoznačně nepřeje, což se nakonec odráží i v mnoha zdánlivě idiotských normách, v nichž se totálně vylučuje kombinace náznaku hluku a bydlení? Ale dejme tedy tomu, že víme, co a proč chceme: pak sice víme leccos o vlivech hustoty, dostupnosti, služeb, rozmanitosti, ale žádná aplikace těchto dnešních vědomostí na zítřejší zástavbu ve skutečnosti život negarantuje. Maximálně zvyšuje či snižuje jeho pravděpodobnost. Jednou z těch pravděpodobností, která nepotěší developery, je to, že ona zástavba není nová. Tedy že ukrývá lety rozrůzněnou společnost – z hlediska příjmů, závazků, životních situací i věku.

I z toho se však již dá mnohé vyvodit: česká města by měla směřovat k integraci nových typů zástavby do těch starých, měla by se rozvíjet uvnitř i na okrajích – kontinuálně, rovnoměrně a s mírou. Pokud ale opravdu stojí o živá veřejná prostranství, měla by se přestat bát vlastních obyvatel. Bez aktivního naslouchání veřejnosti se ani nedozví, která veřejná prostranství udržovat a pro koho.

TEXT: Kateřina Kotalová
FOTO: archiv RESPONDENTŮ

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media