asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Záchrana gotického hradu – městská knihovna v Soběslavi

07.10.2011
Co si počít s chátrajícími památkami? V Soběslavi se podařilo jedné takové stavbě – gotickému městskému hradu – vdechnout nový život a zapojit ji do organismu města. Místní rodák architekt Jaromír Kročák do jeho stěn vložil prosklený kontejner s knihovnou. Historické konstrukce a zdivo hradu jsou tak permanentně vystaveny jako muzejní exponát.
Našli bychom jich stovky. Chátrající historické památky zachraňují různé iniciativy nadšenců, snaží se o to i obce, ale především těm menším chybějí peníze. V jihočeské Soběslavi se zastupitelé před deseti lety rozhodli vypsat soutěž na využití gotického hradu a také díky vítěznému projektu, který počítal s jeho využitím pro městskou knihovnu, se městu podařilo získat na obnovu gotického hradu finanční dotace z evropského strukturálního fondu.

Vdechnout život
O nutnosti zachovávat historicky i esteticky cenné architektonické dědictví a zachraňovat je před chátráním dnes nikdo nepochybuje, jaké cesty však volit? K základním nástrojům péče o památky patří rekonstrukce, restaurování a konzervování. Při rekonstrukci dochází k přestavbě či k návratu do staršího stavu, máme-li o něm dostatek informací, při restaurování k obnově původní podoby a konzervace spočívá ve vytváření podmínek pro další existenci stavby. Právě v případě středověkých památek z kamenného zdiva, jakou je i soběslavský hrad, je konzervace nejšetrnějším řešením, zachovávajícím cenné informace o minulosti. Často však bývá prosazováno hlavně řešení technické, spočívající ve statickém zajištění či chemické konzervaci. Architektura však není jen muzeální artefakt, který bychom měli zachovat jako pouhý předmět umělecko-vědního a historického bádání. Má především kulturní dimenzi a funguje v rámci živého urbanistického celku.

hrad

Jak tedy konzervovat cenné zdivo a zároveň památku oživit? Soběslavský hrad chátral a zborcení některých zdí bránilo provizorní statické jištění. „Stavba byla svázaná jako Golem, protkaná napříč různými táhly,“ popisuje Jaromír Kročák alarmující stav hradu před jeho záchranou, jejíž je autorem. Vzhledem k běžné praxi se jeví řešení této záchrany průkopnické.

Záchrana gotického hradu – městská knihovna v Soběslavi
Místo:    Soběslav
Investor:    Město Soběslav
Architekt:    Jaromír Kročák – Ateliér Kročák
Spolupráce:     Petr Hornát, Jana Rozkopalová, Václav Čihák, Tomáš Fuit
Profesní spolupráce:
Stavební část:    Tomáš Fuit, Josef Kuřátko
Statika:    Luděk Němec
Elektro:    Oldřich Kocián
ZI a ÚT:    Jaroslav Šošolík
VZT:    Václav Sýkora
Požární řešení:    Vítězslav Kollmann
Rozpočet:    Karel Hanzlík
Náklady:     44,5 mil. Kč
Realizace:     2010
-->-->
Životní etapy hradu
Soběslavský hrad byl založen ve druhé polovině 14. století Jindřichem z Rožmberka a společně s hradem Choustník patřil k významným sídlům v jižních Čechách. V době husitských válek byl pobořen a vypálen, ale poté opět opraven. Na počátku 16. století k němu byla přistavena kulatá věž Hláska z drobného kamene, která dnes patří k nejzachovalejší části. Podle stavebně-historického průzkumu Petra Lintnera zemřela v roce 1558 pravděpodobně poslední stálá obyvatelka hradu a ten byl posléze využíván už jen jako sklad obilí, později se v areálu hradu hrálo divadlo a na začátku 17. století byla v jeho jižním křídle vybudována škola, tak jak si v poslední vůli z roku 1610 přál poslední z Rožmberků Petr Vok. „Druhou částí jeho závěti bylo, aby se do hradu přesunula třeboňská knihovna, spolu se školou tu chtěl vybudovat centrum vědění, které mělo dokonce konkurovat Karlově univerzitě. Po 400 let se to nedařilo a nyní se nám podařilo odkaz alespoň částečně naplnit,“ říká architekt Jaromír Kročák a přiznává, že k této koincidenci došlo náhodou: „Neměl jsem ponětí, jak košatou historii má tato stavba. Do závěti Petra Voka jsem se trefil nechtěně. Ani jsme nečekali záměrně deset let, abychom se přesně trefili do roku 2011. To vyplynulo samo.“

Dříve než k tomu došlo, sloužily prostory hradu pivovaru, divadlu a skladu ovoce. Hrad tak několik století postupně chátral a na konci minulého století zůstalo zachováno pouze obvodové zdivo a část sklepních prostorů.

„Záchrana hradu začala v roce 1993 statickým zajištěním zdiva,“ popisuje zrod projektu starosta Soběslavi Jindřich Bláha. „Pokračovala obnovením krovu a krytiny. Poté byl celý areál hradu převzat městem od okresního úřadu a byly v něm vykonávány pouze nejnutnější záchranné práce. V roce 1999 byla vypsána soutěž na využití hradního paláce a v roce 2001 byl vybrán ze čtyř návrhů vítězný od architekta Jaromíra Kročáka, který navrhl vestavbu knihovny.“

O rok později se začal hrad postupně opravovat s použitím finančních prostředků z Programu regenerace městské památkové zóny a následně z Programu záchrany architektonického dědictví. „V roce 2008 bylo město úspěšné se získáním finanční dotace ve výši 36,2 milionu korun z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad a mohlo být přikročeno k vestavbě knihovny do hradního paláce. Celkové náklady v rámci tohoto projektu realizovaného v letech 2009 a 2010 dosáhly výše 44,5 milionu korun,“ upřesňuje Jindřich Bláha.


Půdorys 1. NP Půdorys 2. NP
Půdorys 3. NP

krvo,stěna,designŠetrné řešení
„Hledali jsme, jak nejlépe zhodnotit chátrající rožmberský hrad. Chtěli jsme, aby byl hrad znovu začleněn do organismu města a odpovídal na potřeby města a regionu. Zároveň jsme cítili zodpovědnost za zachování původních konstrukcí a jejich zpřístupnění veřejnosti,“ říká Jaromír Kročák. Shodou dalších událostí se zrodila myšlenka vybudovat zde knihovnu: „Po několika studiích jsme dospěli k závěru, že by prostor hradu měl sloužit jako univerzální kulturní centrum. Nakonec z toho vyplynula knihovna, protože historický dům č. 1 na náměstí, v němž byla knihovna původně, začal mít problémy se statikou a bylo potřeba řešit, kam knihy přesunout,“ vysvětluje architekt.

Z tohoto pohledu se jevil jako ideální nápad vestavět mezi stěny prosklený kontejner, který by zabezpečil vhodné klima pro skladování knih a zároveň by vizuálně nepřekrýval historické zdivo. „Ze začátku se zdál náš návrh skleněného kontejneru nereálný,“ vzpomíná Jaromír Kročák na počáteční nedůvěru památkářů. „V devadesátých letech byla erudovanost památkářů slabá a raději věc zavrhli, aby za ni nemuseli nést zodpovědnost. Pak však čtyři roky projekt zrál a dnes jsme spolu s nimi ve shodě. Dokonce mě nedávno pozvali, abych přednášel o tom, jak se dá k památce přistoupit.“

Hlavním kritériem při návrhu přestavby a dostavby hradu byla tedy snaha o konvergenci původního objektu s novými konstrukcemi tak, aby stávající dochované konstrukce byly zasaženy co možná nejméně. Stav před rekonstrukcí vykazoval narušení statické stability kamenných zdí, objekt hradního paláce byl vyztužen ocelovými táhly a trámovými podpůrnými konstrukcemi, které protkávaly vnitřní prostor v různých směrech a místech. „Jediným zásahem většího rozsahu je monolitická železobetonová deska, která převzala toto statické zajištění a na které celá konstrukce spočívá. Ta se musela vetknout přibližně v polovině výšky prostoru hradního sálu do stěn, šetrně do kapes, a svázat závlačemi,“ popisuje architekt a dodává: „Původně jsme mysleli, že kontejner bude spočívat na ocelové platformě s válcovanými profily a vše bude vyztužovat příhradová konstrukce, ale museli jsme od záměru ustoupit, protože na celý rozpon vycházely profily velkých rozměrů, které by bylo problematické dostat dovnitř, a museli bychom do historických zdí udělat hluboké otvory. To jsme zavrhli. Pak tedy přišlo řešení z monolitického železobetonu.“ Ač bylo použití betonu zprvu také zpochybňováno, ukázalo se jako nejšetrnější řešení.

design

Dva prostory
Kontejner knihovny je jak fyzicky, tak technicky oddělen od stávajících konstrukcí stěn a krovu, a tak může být kdykoliv v budoucnosti demontován a odstraněn, pokud budou na daný prostor kladeny jiné nároky s jiným prostorovým využitím. Jeho prosklené stěny a strop jsou vzdáleny od vnitřních líců historických stěn 80 až 150 centimetrů. Tento volný prostor je nepřímo osvětlen a poskytuje z knihovny autentický pohled na vrstvené povrchy historických fragmentů zdí hradu.

Kontejner má navíc díky striktnímu oddělení prostorů a tepelněizolačnímu plášti svou atmosféru s minimální stálou vlhkostí a teplotou vnitřního prostoru potřebnou pro ochranu knižního fondu, naopak historické konstrukce hradních stěn jsou stále v původním venkovním prostředí s dosavadními parametry vlhkosti a teploty potřebnými pro stabilizaci dochovaných stavebních konstrukcí. Prostor paláce je navíc přirozeně provětráván – stávající okenní otvory jsou opatřeny větracími celoskleněnými žaluziemi, které zabraňují vlétnutí ptáků do vnitřního prostoru pod krovem hlavní lodě paláce.

Řez podélný

„Velkým problémem bylo zasklívání, zvláště pokud jde o vodorovné sklo. Museli jsme jednotlivé tabule posouvat přes válečky jako ve starověku. Se sklenáři jsme dlouhé hodiny vymýšleli nejvhodnější řešení. Vypadalo to, že celý plášť bude dělený na malé tabulky, ale nakonec jsme je přemluvili. Člověk má tak skutečně pocit, že je uvnitř hradu,“ vzpomíná architekt na obtížné momenty z průběhu realizace. Během stavby byly také nalezeny segmenty kamenných kružeb a křížů. „Ty jsme navrhovali vystavit v prostorách lednice, ale plánuje se tam pivovar,“ říká architekt a dodává: „Také jsme mysleli, že najdeme podzemní chodby, o kterých se zmiňují i historické texty – měly spojovat soběslavský hrad s horou Svákov. Zatím však zřejmě zůstanou nadále utajeny.“

Jak chránit
Přestože původní záměr vytvořit v prostoru hradu kulturní centrum ustoupil stavbě knihovny, do jisté míry si i současný objekt funkci obecně kulturní a informační zachoval. V knihovně se konají rozmanité akce – od výstav, autorských čtení přes výtvarné kurzy až po různé přednášky. Město Soběslav tak revitalizací objektu hradu spolu s již dokončeným rekonstruovaným objektem kulturního domu získalo ucelené informační, kulturní a vzdělávací centrum s regionální funkcí. Citlivou vestavbu knihovny, která by mohla fungovat jako příklad šetrné záchrany historické a architektonické památky navíc nedávno ověnčila mezinárodní porota cenou Grand Prix architektů.

Kateřina Kotalová
Foto: Aleš Motejl a Jaromír Kročák

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media