Torben Skovbjerg Larsen – běžící architekt
Torben Skovbjerg je dánský architekt a jeden ze tří zakládajících členů ateliéru AART architects. Studio založil spolu s Andersem Strangem a Andersem Tyrrestrupem již v roce 2000, od té doby přispěl k široké škále projektů napříč severskými zeměmi - od dřevěných venkovních center, rezidenčních projektů na nábřeží, až po velký nemocniční komplex.
Jste jedním z partnerů AART Architects, můžete nám povědět, jak to všechno začalo? Proč AART, jak jste na toto jméno přišli?
Moje přátelství s Andersem Strengem a Andersem Tyrrestrupem, jak soukromé, tak profesní, sahá až do mých raných let na Aarhuské škole architektury. Měli jsme společnou touhu čelit novým výzvám, poznávat cesty jak pracovat s architekturou a hlavně vytvářet nové příležitosti pro svět kolem nás. Chtěli jsme se dostat dál, za hranice architektury, která má v sobě víc než otázku tvaru. Po absolvování školy a získání pracovních zkušeností jsme se odhodlali k dalšímu kroku a vrhli se do první soutěže na vlastní pěst. Náš projekt Scénického venkovního centra, se kterým jsme v soutěži uspěli, byl později nominován na cenu Miese van der Rohe. Tento projekt na sebe strhl velkou pozornost a díky tomu jsme se dostali k řadě dalších projektů. Tímto způsobem se z kamarádů stal ateliér a ten potřebuje jméno. Zkráceně se z nás stalo AART, jednoduše odvozeno od našich jmen.
Jak funguje komunikace mezi všemi ateliéry AART? Proč jste se vlastně rozdělili na tři kanceláře?
Na komunikaci mezi našimi kancelářemi klademe velký důraz. Je důležité udržovat silného ducha pospolitosti, proto jsme naše ateliéry rozeseli po všech severských zemích. Nicméně s rostoucím počtem projektů v zemích Skandinávie pro nás bylo zásadní vybudovat úzké a lokálně zakořeněné vztahy s našimi klienty. Proto jsme se rozdělili do tří ateliérů, se čtvrtým v patách, takže jsme schopni vytvářet pracovní prostředí založené na těchto silných a spolehlivých vztazích – v krátkodobém i dlouhodobém časovém horizontu.
Pracují na některých projektech všechny ateliéry společně? Jakým způsobem si práci dělíte?
Máme místní myšlení. To znamená, že naše kanceláře mají na starosti projekty ve svých místních nebo vnitrostátních prostředích. Nicméně máme neustálý proud zkušeností, informací a pracovníků mezi jednotlivými kancelářemi, tudíž jsme vždy schopni nabídnout co nejlepší poradenství, které je přizpůsobené potřebám a očekávání každého projektu.
V Dánsku je celkem běžné, že se každý ateliér soustředí na určité typy staveb. Jak je to ve vašich ateliérech?
V současné době pracujeme na velkém počtu projektů – od nového Muzea vikingské éry v Norsku přes sklady v Dánsku, až po několik nemocnic velkých měřítek. Projekty se liší v rozsahu i typologii, všechny ale mají jedno společné. Vytvářejí nové možnosti pro život místa a komunity, kterých jsou součástí. Takové je jádro všech našich projektů.
Jaké to bylo na úplném začátku? Bylo těžké rozjet svůj vlastní byznys?
Pokud chcete uspět na poli architektury, zásadní je udržet si neustálý tok projektů a realizací. Pro začínající ateliér je proto pochopitelně náročné proniknout na trh. My jsme měli štěstí, že jsme vyhráli několik prestižních stavebních soutěží hned na samotném začátku kariéry. Tím pádem jsme si udělali jméno a reputaci poměrně rychle.
V čem tedy tkví kouzlo úspěšného ateliéru?
Za prvé a především musíte pochopit svého klienta a být schopni identifikovat se s jeho potřebami a sny. Nicméně musíte být i odvážní a dokázat zpochybnit jeho vize prostřednictvím pádných argumentů. Vycítit výzvy a objevovat nové cesty – tomu všemu musíte věnovat maximální soustředění a být otevřeni novým možnostem.
Podílíte se vy osobně na každém projektu, který projde rukama AART architects?
Klademe velký důraz na to, že naše vedení se podílí na všech projektech. Tím, že jeden z našich zakládajících nebo přidružených partnerů přispěje ke každému projektu, klientovi zaručíme, že namísto pouhého „pošimrání“ předčíme jeho očekávání. Tím pádem každý projekt dostane specifický AART-rukopis.
Jak motivujete své zaměstnance?
Podpora kreativity a spolupráce je jádrem toho, co děláme. S cílem podpořit každého zaměstnance pracujeme ve víceoborových týmech, sdružujících talenty ze všech možných oborů. V této křižovatce proměňujeme příležitosti v realitu a podporujeme každého zaměstnance v rozvoji jeho schopností a získávání nových zkušeností.
Krásně skicujete. Kdy se ve vás tato vášeň probudila?
Už v dětství. Když jsem ještě chodil do mateřské školky, začal jsem se vyjadřovat pomocí kreseb a kreslení jsem zcela propadl. K mé radosti byli lidé kolem mě mou prací fascinováni. Umět kreslit byl způsob, kterým jsem se naučil vidět, co všechno jsem prožil.
Jak důležitý je podle vás rukopis jednotlivých ateliérů? Někdy v případě tajných soutěží můžete jednoduše rozpoznat, jaký projekt ta která kancelář navrhla. Myslíte si, že to může pomoci, nebo naopak uškodit některým soutěžícím?
Ke každému úkolu, který dostaneme, přistupujeme podle zadaných podmínek: sociální, ekonomický a environmentální kontext. Nejprve nasloucháme. Zabýváme se tématem, pak se teprve zapojíme. Necháváme pracovat tvůrčí schopnost, kterou poté vnášíme do domů a veřejných prostor. Snažíme se tak obohacovat jak místa, tak komunitu.
Založil jste také firemní běžecký klub. Jak moc tyto aktivity prospívají pracovnímu prostředí ve vašem ateliéru?
Každou středu si všichni nazujeme tenisky a jdeme si během pracovní doby na hodinu zaběhat. Znáte snad lepší způsob, jak posílit týmového ducha a jak se dobít?
Čím byste byl, kdybyste se nestal architektem?
Možná doktorem, fotografem nebo biologem. Svět je plný možností.
Od partnerů ASB
Torben Skovbjerg Larsen (*1972)
Vystudoval architekturu na Aarhuské škole architektury v Dánsku, svůj vlastní ateliér si po několikaleté praxi založil v roce 2000 spolu se svými kolegy a kamarády Andersem Strangem a Andersem Tyrrestrupem. Netrvalo dlouho a díky svému prvnímu realizovanému projektu, který byl nominován na cenu Miese Van der Rohe, se jejich praxe rozjela. Byl pozván do Maskatu, hlavního města Ománu, kde přednášel na Univerzitě sultána Kábúse. Torben je vášnivý běžec, který „šlape na paty“ i profesionálním maratónským běžcům. Kondici si udržuje každodenním tréninkem v podobě sedmikilometrového běhu z domu do práce a zpět.
TEXT: LUCIE HLAVSOVÁ
FOTO: AART ARCHITECTS, JESPER HALLSTRØM ERIKSEN
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 04/2016.
