asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

FOA – nebát se ornamentu a lomených linií (VIDEO)

19.03.2010
Málokdy se na špičce světové architektonické scény prosadí ženy. Jednou z nevýznamnějších architektek je Farshid Moussavi, která je s partnerem Alejandrem Zaerem Polem zakladatelkou studia FOA (Foreign Office Architects). Je velká škoda, že tento výrazný pár architektů oznámil rozpad vztahu i ateliéru. O to víc stojí za to shrnout jejich fascinující kariéru, představující osobité a přitom lidem příjemné stavby.
Farshid Moussavi i Alejandro Zaera Polo jsou oba živoucím důkazem, že se vyplatí studovat a vstřebávat jiné směry a pohledy v architektuře. Pak stačí jistá dávka talentu, praxe ve světových kancelářích (Moussavi strávila rok u Renza Piana, oba po škole nastoupili do kanceláře OMA), odhodlání a výdrž při obesílání architektonických soutěží. A poté musí přijít zakázka, která architekta proslaví. Anebo také ne. V případě Farshid a Alejandra tomu tak bylo.

Od jejich nástupu do první architektonické školy k začátku praxe uplynulo deset, respektive v případě Moussavi osm let. Příznačné je, že se potkali v knihovně na Harvard Design School. První realizovaný návrh, pod který se podepisují, pochází z roku 1998 (restaurace Belgo Zuid v Londýně); do té doby především vyučují: v Britské asociaci architektů a na univerzitách ve Spojených Státech (UCLA, Princeton, Columbia University). Klíčovou stavbou, která z nich udělala skutečně světově uznávané architekty, se stal mezinárodní přístavní terminál v japonské Jokohamě. Soutěž na terminál vyhráli v roce 1995. Dokončen byl až o sedm let později, v roce 2002.

V tom roce nastal pro práci FOA obrovský zlom. Terminál v Jokohamě byl odměněn světovou Cenou Královského institutu britských architektů (RIBA Worldwide Award). V témže roce zvítězila FOA s návrhem britského pavilonu pro 8. bienále architektury v Benátkách.

Zaera Polo také dostal nabídku na místo děkana Berlage institutu v Rotterdamu a Moussavi profesorský post na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Další nabídky se jen hrnuly. Patřili například mezi elitní skupinu architektů vyzvaných k studii na pozemek Ground Zero po zničených budovách Světového obchodního centra.



Konec dekonstrukce
V čem tkví úspěch FOA? Zatímco starší generace zosobněná například Frankem Gehrym se pustila do dekonstrukce modernistických krychlí, středem jejich zájmu je spíše ‚re-konstrukce´ a krajina. Jsou fascinováni topografií. Vztah k morfologii krajiny je také oblíbenou metaforou FOA. Oblíbenými termíny jsou růst, komplexnost, bezhraničnost, nástroje a technologie.

Architektura v jejich podání vyrůstá z okolí, napodobuje různé terénní nerovnosti, vytváří zákruty a zátoky. Po­užité tvary bývají organické, nikoli ovšem hladké a plynulé jako u Future Systems, nýbrž lomené. Tak jako v taneční hudbě vedou lámané beaty, tak v architektuře FOA se lámou přímky. Ani to však neplatí striktně a vždy.

„Náš problém je identita. V době globalizace je těžké identifikovat, kdo jsme a kam se v prostoru hodíme,“ řekl Alejandro Zaera Polo v prezentaci londýnského Muzea designu. Řešením je vztahovat se k místu, jeho historii či krajině: „Snažíme se stát lokálními na každém místě,“ dodává. Zakládají pobočky tam, kde získali projekt, a snaží se získat místní talenty, kteří umějí charakter místa vycítit a přetavit.

V případě olympijského plaveckého stadionu v Londýně, který má být dokončen v roce 2012, se chtěli vyhnout stavbě pomníku, jenž by mohl stát kdekoli, naopak chtěli destilovat charakter místa. „Chceme zachytit drsnou pouliční kulturu a směsici jazyků východního Londýna, její nepředvídatelnost a podivnost,“ komentovala návrh Moussavi. Pro spoustu obyvatel je Lea Valley, kde má stadion stát, jen postindustriální bazar viaduktů, vrakovišť a skladů, zarostlý plevelnými keři. Pro Zaeru Pola a Farshid Moussavi je to ráj, vzrušující lidský stroj, ekotechnický organismus, z něhož se dají vykouzlit úžasné architektonické tvary.

Ornament není zločin
I přes nadšení poetikou industriálu dovedou být realizace FOA elegantní, ba až ušlechtilé. Například obchodní dům Johna Lewise s multiplexem v britském Leicesteru, dokončený v roce 2008. Stěžejním prvkem je zde dvojitá prosklená fasáda s ornamentem, který čerpá z místní tradice výroby textilu – jde přímo o dekor vybraný z archivu majitele textilky Johna Lewise. Zároveň odkazuje na jemnost látek, které produkovala textilka, a průsvitnost sárí, jaké nosily Indky, které v Leicesteru žily. FOA jsou zastánci návratu ornamentu do architektury, což demonstrují i na této realizaci. Jejich podání ovšem nevrací architekturu zpět, je uměřené a drží se vždy jednoho nápadu. FOA ­nesklouzává ke kýči.

Výrazný dekor, ale jiného charakteru, byl použit na fasádu španělského pavilonu pro Expo 2005 v japonské prefektuře Aiči. Hravé nepravidelné hexagony v barvách španělské vlajky byly vyrobeny z glazované keramiky, tradičně používané u pobřeží Středozemního moře. Inspirace pro jejich tvar pochází z islámských mřížoví a gotických okenních kružeb nalezených v katedrálách v Toledu, Segovii, Seville nebo Palmě. Autoři zde vědomě odkazují na období od 8. do 15. století, kdy Španělsko ovládali muslimští Maorové.

Na fasádu obchodního centra Meydan v Istanbulu použili klasické cihly, přesto jsou objekty velmi netradiční. Meydan patří spíše k výjimce mezi obchodními komplexy, zde se architekti nedrželi investory vyznávaného klišé o obchodní pasáži kopírované do několika podlaží. Vytvořili urbanisticky funkční soubor s náměstím, stromy, vodním prvkem a vycházkovými korzy. Objekty využívají děrované struktury cihel ve fasádě pro barevné noční podsvícení, což zvýrazňuje jejich zábavní účel. Architekti se drží lomených linií a budovy reflektují topografii okolního kopcovitého terénu nedaleko mořského pobřeží.

Urbánní krajiny
Vytváření urbánní krajiny se architekti nevzdávají ani u sociálního bydlení na okraji Madridu. Najdeme tu ozeleněné valy – brány do podzemního parkoviště a zahrady podél celé, tentokrát nijak členité hmoty obdélníkového půdorysu na pozemku 100 × 45 metrů. Poznávacím znakem je fasáda s bambusovými stěnami, které tvoří homogenní plášť. Záměrem architektů bylo vymazat viditelnost jednotlivých bytových jednotek. 

Vrcholem tvorby studia FOA je jednoznačně mezinárodní terminál a přístav Jokohama, za nějž získali cenu RIBA v roce 2004, v Japonsku Kanagawa Prize a Cenu Erica Mirallese. Návštěvníky je velmi oceňován environmentální aspekt realizace, spočívající v zastřešení dřevěnými cestami a volnými plochami trávníků, na nichž se v létě lidé sluní.

Důsledně řešené dřevěné obložení z fošen činí stavbu příjemnou, působí jako velkorysé přístavní molo a promenáda. Význam stavby však spočívá v její geometrii a kvalitním řešení pohybu velkého množství cestujících. Esteticky velmi hodnotným a nepřehlédnutelným prvkem jsou vysoké stropy a originální stropní pohledy, vytvářející až chrámovou klenbu, ač s industriálním nádechem. O fascinaci stropem terminálu v Jokohamě svědčí i fakt, že byl vybrán na obálku světově vydávané publikace Architecture Now!


Iva Nachtmannová
Foto: Satoru Mishima, Helene Binet

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media