Klimatizace nejen pro Prahu

Letošní léto bylo nejteplejší za uplynulých 244 roků. Ještě než vypuklo, Rada hlavního města Prahy v červnu schválila Implementační plán Adaptační strategie hl. m. Prahy na klimatickou změnu pro roky 2018 a 2019. Plán zdůrazňuje mimo jiné potřebu výstavby a renovace energeticky úsporných budov, šetrného hospodaření se šedou a dešťovou vodou a instalace zelených střech a fasád.

Aliance Šance pro budovy, která sdružuje oborové asociace zabývající se energeticky úspornými budovami, konstatuje, že všechny výše uvedené body mají přímý vliv na kvalitu života uvnitř budov i v jejich vnějším okolí. Prvním cílem plánu je „snížení negativního vlivu extrémních teplot a městského tepelného ostrova opatřeními zvyšujícími podíl přírodě blízkých ploch ve městech, vytváření a udržení systémů ekologické stability“.

Cíl by měl být naplněn mimo jiné zřizováním zelených střech a fasád, které fungují jako přírodní chlazení budov a zvyšují energetickou efektivnost staveb. „Na území Česka jich v loňském roce vyrostlo o polovinu více než v roce 2016. Konkrétně to bylo 195 000 čtverečních metrů. Většina investorů je zatím soukromá,“ dodává k tématu Petr Holub, ředitel aliance Šance pro budovy.

 

Dopady přívalových dešťů, povodní a dlouhodobého sucha pomáhají řešit zádržné systémy na dešťovou vodu a systémy hospodaření se šedou vodou. Také tyto systémy se celkem úspěšně ujímají. Zřizují se ve veřejných budovách, například v projektu Rustonka developera J&T Real Estate, který vyrůstá v pražské Libni, nebo ve velké stavbě hotelu Mosaic House u Karlova náměstí.

Jsou ale také součástí například rezidenčního projektu Botanica, který letos na jaře zkolaudoval developer Skanska. Třetí cíl se týká snížení energetické náročnosti Prahy a podpory adaptace budov s využitím energeticky úsporných technologií, jako jsou rekuperace, fotovoltaické panely, izolace fasád či vnější stínění budov. Neboť je jisté, že budovy, které málo energie spotřebují, jí také málo předávají do okolí.

Je důležité a pozoruhodné, že opatření reagující na klimatické změny ve stavebnictví, na rozdíl od jiných odvětví, jako jsou například doprava nebo zemědělství, fungují. Technologie a materiály jsou dostupné, jsou účinné a mají rozumnou ekonomickou návratnost.

Pomalu s tím vedrem

Průměrná teplota letošního rekordního léta dosáhla 22,7 stupně. V roce 2003 to bylo 22,4 °C, před 184 lety, v roce 1834, bylo v Klementinu naměřeno čtvrté nejteplejší léto v historii s průměrnou teplotou 22,1 °C.

Klimatolog Vítězslav Kremlík tato pozorování komentuje takto: „Podle Klementina byly kolem roku 2000 stejné teploty jako v době po zrušení nevolnictví. Takže po 200 letech emisí skleníkových plynů jsme měli v Praze skoro stejnou teplotu jako v preindustriální éře. Teprve posledních pár let je teplejších. Přičemž lze předpokládat, že za část oteplení nemůže změna klimatu, ale vliv městského tepelného ostrova. Před dvěma sty lety nebylo ve městech tolik asfaltu a betonu, automobilů a motorů, které jsou zdrojem tepla.“

I když připustíme, že klima se mění jaksi samo od sebe, je jisté, že ve městech se mění i v důsledku lidské činnosti; toho, jakým způsobem se staví nejen urbanistické celky, ale i jednotlivé dopravní stavby a domy. A jakým způsobem se tyto domy užívají.

Proto je potěšující, že se třeba rozmáhají zelené střechy a fasády. Ty bývaly dříve vnímány jako estetický prvek, nikoli funkční. Architekti je začali navrhovat kvůli zlepšení pracovních podmínek v administrativních budovách, jako odpočinkové střešní zahrady v luxusních obytných domech, ale faktem je, že účinně ochlazují a zvlhčují své okolí.

Administrativní projekty také ukazují, že životnímu prostředí přátelská, udržitelná nebo zelená budova není a nemůže být jen energeticky úsporná. Musí to být zároveň dům, ve kterém se dobře pracuje. Co je platné firemním manažerům, projektantům, vynálezcům a dalším podobným uživatelům administrativních budov, že ušetří za energii, když budou mít nevýkonné, unavené a často nemocné zaměstnance. Postupně se tedy vyvinulo několik systémů hodnocení budov, v nichž energetická efektivnost je sice podstatným, ale nikoli jediným hlediskem.

Těmi dalšími jsou způsob, jak byla budova navržena, umístěna, z čeho a jak postavena, jaké pracovní prostředí vytváří lidem uvnitř, jak působí na své okolí a také třeba jakým způsobem se lidé do budovy a okolo ní dopravují. Nejvíce v současnosti používanými soustavami hodnocení udržitelných budov jsou LEED a BREEAM.

Více než dvě třetiny nových kancelářských prostor vstupujících na trh je v Praze certifikováno nějakým stupněm některého z těchto systémů. Developeři se pak rádi chlubí tím, jak vysokého stupně hodnocení dosáhli, např. LEED Gold či nejvyšší LEED Platinum apod. Podle aliance Šance pro budovy loni přibylo 21 certifikovaných budov, mezi nimi i rezidenční: Modřanka Tower v Jinonicích a již zmíněná Botanika.

Vedle těchto dnes již etablovaných systémů se pomalu začíná prosazovat certifikace WELL. Ta vznikla v roce 2014 v USA a zaměřuje se na kvalitu vnitřního prostředí a jeho dopadů na uživatele. Hodnotí celkem sedm kritérií: vzduch, světlo, vodu, stravu, tělesnou kondici, duševní zdraví a pohodlí lidí, kteří v budově pracují nebo bydlí.

V České republice jsou zatím první tři kancelářské projekty, které na tuto certifikaci aspirují: pražské projekty Visionary a Praga Studios od společnosti Skanska a projekt HB Reavis ve Vinohradské ulici. Motivací developerů ke stavění udržitelných kancelářských budov není ekologický aktivismus, ani státní dotace a dokonce ani donucovací nástroje, jakými jsou závazné státní normy energetické efektivnosti, protože certifikáty LEED a BREEAM jsou širší (sledují více parametrů) a také přísnější.

Motivací jsou poptávka a požadavky uživatelů těchto budov, tj. nájemců a později investorů, kteří dům odkoupí. „Firmy potřebují perfektní kancelářské prostory kvůli svým zaměstnancům. Kvalitních pracovníků je dnes nedostatek a firmy jsou odhodlány udělat téměř cokoliv, aby je získaly. A ti zaměstnanci už mají svůj specifický životní styl,“ vysvětluje Alexandra Tomášková, ředitelka společnosti Skanska Property Czech Republic, v jednom z rozhovorů.

„Pro ně je důležité, aby byla na dostupném místě, v příjemném prostředí, aby do ní chodili rádi a aby se v ní cítili dobře. Udržitelnost budovy se tak odehrává ve dvou aspektech: za prvé, že se v té budově dobře pracuje. A za druhé máte dobrý pocit, že budova šetří životní prostředí. To je dnes zejména pro mileniály hodně důležité. Oni mají takové sociální cítění.“

V udržitelné budově, vysvětluje dále A. Tomášková, zpravidla nebývá nájemné vyšší než obvyklé. Ale přitahuje renomované, kvalitní a dlouhodobé nájemce, což zvyšuje hodnotu budovy při pozdějším prodeji.

Dotace motivují

Státní dotace a jiné podpůrné programy ale nelze podceňovat. Mají tu vlastnost, že energeticky úsporné stavění urychlují a rozšiřují i do segmentů, ve kterých není tržní situace tak příznivá, jako je poslední dva tři roky v kancelářských stavbách. Šance pro budovy uvádí, že podpůrné programy přinášejí do stavebnictví investice v hodnotě 30 mld. Kč ročně, jejich potenciál je však až 2,5násobně vyšší.

„Aktuálně české programy na jednu vynaloženou korunu z veřejných rozpočtů vybudí 3 koruny celkové investice, v Německu je tento podíl 1 ku 18. Postupně se k této hodnotě můžeme blížit,“ říká Petr Holub, ředitel aliance Šance pro budovy. Dotace, ačkoliv jejich cílem jsou udržitelné stavby, administrují tři různá ministerstva.

Program Nová zelená úsporám je v gesci ministerstva pro životní prostředí. Je určen soukromým stavebníkům rodinných domů. Od roku 2009, kdy program běží, podpořil 115 tisíc projektů. Roční objem čerpání dotací se pohybuje kolem 2 mld. Kč, což signalizuje, že program vybudil investice zhruba za 6 miliard korun.

Stavebníkům vyšel vstříc v tom, že je výzva otevřena průběžně, takže si zájemci mohou naplánovat investici podle svých potřeb, stavu domu a finančních možností, a ne podle termínů určovaných ministerstvem v podobě jednotlivých výzev, jako tomu bylo dříve.

Stavebníkům rodinných domů mimo Prahu je určen Integrovaný regionální operační program (IROP) řízený ministerstvem pro místní rozvoj. Loni přes něj byly podpořeny projekty zhruba za 5 mld. Kč, žádáno z toho bylo o dotace ve výši 1,9 miliardy korun.

Aliance Šance pro budovy o tomto programu říká, že výsledkem jsou energeticky méně efektivní renovace rodinných domů a dvojnásobná spotřeba veřejných peněz na jednu renovaci, než je tomu u Nové zelené úsporám v Praze. Za hlavní příčinu označuje vysokou administrativní náročnost programu a nejasná kritéria dosahované energetické efektivnosti renovací.

Pro podnikatele funguje Operační program pro podnikání, inovace a konkurenceschopnost (OPPIK) administrovaný ministerstvem průmyslu a obchodu. Loni do něj bylo přijato žádostí v hodnotě přibližně 4 mld. Kč, celkové investice jsou tak sdružením Šance pro budovy odhadovány na 8 miliard korun.

Aliance však program kritizuje za neprůhlednost systému hodnocení energetické úspornosti staveb a za jednorázové krátkodobé vyhlašování výzev. Na nové úsporné budovy byla loni otevřena výzva jen po čtyři měsíce. Vzhledem k tomu, že příprava staveb u nás trvá i 10 let, je tato lhůta nepřiměřeně krátká.

Operační program Životní prostředí, řízený ministerstvem pro životní prostředí, má za úkol podporovat renovace veřejných budov. Od loňska je výše dotace odstupňována podle dosaženého energetického standardu, což investory motivuje ke kvalitnějším přestavbám. Výzva je otevřena permanentně, na výstavbu nových budov v pasivním standardu do roku 2019. Loni byly podány žádosti v objemu 3,5 mld. Kč, očekávané investice tak mohou dosáhnout zhruba 8,5 miliardy korun.

„Hospodářství České republiky vykazuje rychlý růst, proto lze očekávat, že v rámci kohezní politiky již v příštím víceletém období nebudeme disponovat tak štědrou alokací jako doposud,“ upozorňuje P. Holub. „Proto je třeba koncentrovat stávající programy podpory a začít připravovat jejich doplnění tzv. finančními nástroji, tedy zvýhodněným financováním. S jeho přípravou je však zapotřebí začít již nyní, aby po roce 2020 nevznikl výpadek.“

Divadlo se zárukou

Dosahování energetických úspor u nových budov bylo zatím problematické. Na přímý dotaz, o kolik je provoz té či oné stavby levnější, kdyby bývaly byly použity jiné, méně šetrné technologie, uživatelé zpravidla nenacházeli jasnou odpověď. Zejména, když investoři připouštějí, že pořizovací náklady na objekty v pasivním standardu jsou vyšší.

Ovšem i v tomto ohledu se odhady značně lišily, navýšení se pohybovalo od 5 do 40 procent. Jednoznačně kladnou odpověď poskytují renovace, kde je možné porovnat provozní náklady před a po renovaci. Prokazatelná je tím pádem i návratnost investic.

Ta je ovšem ovlivněna účinností použitých technologií a materiálů, tedy celkovou energetickou efektivností investice. Tu by měli garantovat dodavatelé, ale ne vždy tomu tak je. Někdy bývá složité dosáhnout optimálních synergických efektů jednotlivých systémů, naladění jejich funkcí a režimů a také někdy není snadné dosáhnout „správného chování“ uživatelů budovy.

Podobné problémy řeší projekty se zárukou úspor, známé jako metoda Energy Performance Contacting (EPC). Jedním z nejznámějších realizovaných projektů u nás je rekonstrukce energetického hospodářství Národního divadla. Namísto obvyklé výměny kotlů a další techniky instituce v roce 2006 vypsala výběrové řízení v režimu Design and Build a vybrala projekt EPC konsorcia společností EVČ a ENESA, která je dnes součástí firmy ČEZ ESCO.

Původním záměrem byla investice 75 mil. Kč s tím, že do 10 let úspory dosáhnou 85 milionů korun, tj. proti dřívějšímu stavu téměř 50 procent. Projekt postupoval úspěšně a vedení Národního divadla společně s firmou ENESA dojednávaly a realizovaly postupná zlepšení a rozšiřování projektu.

„Poskytli jsme zákazníkovi desetiletou garanci na úsporu energie v citované výši. Skutečné úspory ale přesahují úspory smluvně garantované,“ říká Ivo Slavotínek, místopředseda dozorčí rady a předtím ředitel firmy ENESA.

„Do modernizace tak ENESA pro Národní divadlo investovala celkem 200 milionů korun. Úspory přesahující naše záruky byly využity k dalším energeticky úsporným opatřením. Náklady na ně hradila naše společnost. Investice se následně splácí z dosažených úspor energie.“

Náročnost projektu byla určena složitostí provozu divadla. Nová scéna a provozní budova jsou, bez obalu řečeno, energeticky nepříliš šťastně vyprojektované. Historická budova divadla určitou dobu potřebuje vytápět, to když v ní probíhají například stavby dekorací nebo zkoušky, a večer, když se hlediště zaplní skoro tisícem diváků a na jeviště se rozsvítí škála uhlíkových výbojek, musí se větrat a chladit.

Podařilo se využít energie, kterou uvolňují mocná čerpadla hydraulických strojů jevištní techniky. Olej – v jevištní technice je ho 18 tisíc litrů – se musí chladit. Dříve k tomu sloužila pitná voda. Nově se na chlazení napojilo další tepelné čerpadlo. Získané teplo se využívá k předehřívání teplé užitkové vody.

Dalším krokem byla výměna osvětlovacích těles za úsporná. Byl instalován systém individuální regulace teploty a osvětlení v kancelářích provozní budovy. Vnitřní osvětlení se samo reguluje podle intenzity denního světla a vytápění se automaticky řídí podle přítomnosti pracovníků v kancelářích. V současné době se chod vzduchotechniky reguluje podle využití zkušeben, sálů a podle provozu na všech jevištích.

Navíc jsou výkony vzduchotechnických jednotek řízeny frekvenčními měniči v závislosti na kvalitě vzduchu v jednotlivých prostorech. Větrá se jen to, co je nutné podle teploty vzduchu a množství oxidu uhličitého. Při vytápění hlediště a jeviště v historické budově se rovněž využívá rekuperace. Ve stropu jsou odtoky vzduchu.

Pomocí soustavy výměníků se jímá se jeho teplo, předává se do nemrznoucí směsi a ta se přesouvá do prostoru nasávání vzduchu největší strojovny vzduchotechniky v suterénech historické budovy, kde předehřívá nasávaný studený vzduch. Získá se tak 6 až 9 °C díky práci jediného cirkulačního čerpadla.

Vedlejší příznivé efekty má i fotovoltaika na střeše Nové scény a provozní budovy. Výkon 22,2 kW pokryje asi jen 0,6 % spotřeby elektřiny v divadle, ale na rozdíl od klasických kolektorů jsou články nalepeny na izolační podložce a leží na střeše. Vytvářejí tak jednolitou plochu, která funguje i jako hydroizolace a tepelná izolace.

V roce 2010 Národní divadlo získalo ocenění Energy Globe Award, prestižní mezinárodní ohodnocení projektů na úsporu energie a ochranu životního prostředí. Byla to první taková cena udělená v ČR. „Troufám si tvrdit, že mezi veřejnými budovami patří Národní divadlo ke špičkám v České republice,“ říká Berthold Kaupa, vedoucí techniky prostředí. „Realizovali jsme pilotní projekt na úspory energie. Z hlediska technologií jsme se dostali na špici.“

Půvab metody EPC spočívá v tom, že odpovědnost za splnění energetických parametrů projektovaných při rekonstrukci nebo uváděných v projektu nové budovy se přenáší na dodavatele. On ručí za dosahované úspory. Pokud jich není dosaženo, vrací peníze na účet investora. Projekt rekonstrukce se hradí úsporou provozních nákladů, tzn. z provozního účtu. V případě rekonstrukcí také, na rozdíl od novostaveb, je uživatel budovy zároveň investorem do energetických úspor, má tedy na jejich dosahování bezprostřední zájem.

Projekt EPC je dlouhodobý, v případě Národního divadla firma ENESA spolupracovala se zadavatelem 10 let. „Součástí spolupráce je také to, že zařízení testujeme, sledujeme chování celé budovy, můžeme režim upravovat a zlepšovat. Kdyby se nám nedařilo plnit zadání, můžeme udělat takové změny, aby požadované parametry byly dosaženy. Na vlastní náklady ovšem. Ale často také přicházejí nové nápady, co ještě by se dalo udělat, a projekt se rozrůstá. V Národním divadle jsme pokračovali v projektu vylepšováním původních požadavků,“ říká Ivo Slavotínek, místopředseda dozorčí rady a dříve ředitel firmy ENESA.

Univerzita šla na Efekt

Tato společnost má reference v přibližně 300 projektech rekonstrukcí a modernizací. Zatím nemá realizovaný projekt v nové výstavbě. Podle I. Slavotínka je problém v režimu Design and Bulid. Investoři nejsou zvyklí tímto způsobem vypisovat zakázky, veřejní zadavatelé prakticky nedokážou v tomto režimu vyhlašovat výběrová řízení. Ve spolupráci s odbornými profesními sdruženími a s kompetentními úřady veřejné správy firma sepsala metodiku určenou investorům o tom, jak zadávat zakázky v režimu Design and Build.

„Konzultujeme a upravujeme naši metodiku a snažíme se ji navázat na dotační programy, které podporují zelené stavění a energetické úspory. Potřebujeme ji podpořit institucionálně, tak jednáme s ministerstvy pro místní rozvoj, životního prostředí a průmyslu a obchodu,“ říká I. Slavotínek.

Metoda EPC je v České republice používána od roku 1993. Ke konci roku 2017 bylo realizováno více než 250 projektů za celkem 3,3 mld. Kč, které zákazníkům pomohly uspořit k dnešnímu dni 3 miliardy korun. Nejčastějšími zákazníky jsou města, ministerstva, pak následují kraje a soukromé společnost. Státní organizace využívají tuto metodu zatím jen okrajově.

V minulém roce Aliance Šance pro budovy, s níž ENESA rovněž spolupracuje, evidovala celkem 9 dokončených projektů se 39 objekty, realizovaných metodou EPC. Celkové investice těchto projektů dosáhly 248,7 milionu korun. Garantované úspory energie přesahují 17 mil. GWh, v penězích by to mělo dělat 38,8 milionu korun ročně. Návratnost investic je tak v průměru 6,04 roku.

Projekty EPC jsou vhodné pro subjekty, jejichž náklady na energie převyšují 1 mil. Kč ročně. Proto se tato metoda uplatňuje především v nemocnicích, školách, průmyslových a administrativních objektech. Asociace poskytovatelů energetických služeb (APES), jeden z nejvýznamnějších propagátorů metody EPC, udělila titul Nejlepší energeticky úsporný projekt řešený metodou EPC za rok 2017 Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Projekt za 14 mil. Kč zaujal hodnotící komisi vysokou mírou efektivity uvažovaných opatření. Univerzita získala na projekt dotaci z programu Efekt řízeného ministerstvem průmyslu a obchodu.

TEXT: JAN TESAŘ
FOTO: SHUTTERSTOCK

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 5/2018.