Bezpečný návrh bateriových úložišť
Zásady bezpečného návrhu bateriového úložiště (BESS) začínají již analýzou potřeb a požadavků kladených na bateriové úložiště. Většinou je hlavním parametrem kapacita. S rozvojem BESS se ale tento údaj dostává do pozadí, protože cena za uloženou kWh vytrvale klesá. Objevují se tedy další parametry. Často zákazník řeší životnost úložiště, ta je ale spojena s druhem provozu systému.
Na výsledné životnosti se projevuje hloubka vybití, maximální kapacita, na kterou se v cyklu baterie nabíjí, stav nabití při dlouhodobém skladování a nečinnosti systému. Dále pak špičkové, krátkodobé a dlouhodobé zatížení baterie, způsob větrání a chlazení článků. V neposlední řadě i druh článků a kvalita provedení ochran a řídicích obvodů (BMS).
První hledisko návrhu nového BESS je tedy hledisko provozního zatížení. Zde je potřebné nalézt vhodný výrobek pro požadované služby a zároveň i počítá s možností změn na trhu, kdy se může některá ze služeb (například SVR) stát z roku na rok pro investora díky změně politického prostředí, nebo technických podmínek nevýhodnou a prodloužit dobu návratnosti systému až za konec životnosti.

Kontejnerová řešení
Současné bateriové systémy vykrystalizovaly v systémy založené na kontejnerovém řešení. Pouze pro malé výkony se využívá řešení baterií ve skříních. Původní konstrukce skládané z jednotlivých článků nebo i rackové řešení (zástavba do běžných IT-racků) je již naštěstí z trhu vytlačováno. Nevýhodou těchto skládaných systémů byla především obtížně kontrolovatelná kvalita provedení a snížená mobilita instalace. Kontejnerová (nebo skříňová) řešení jsou dnes standardně vybavována kapalinovým chladicím okruhem a konstrukčně dosahují vysoké pasivní bezpečnosti. Toho je dosaženo jednat takřka výhradním přechodem na baterie na bázi lithium-fosfátové (LFP) s výhledem na zapojení baterií sodík-iontových. Důvodem je vyšší odolnost řešení LFP oproti starším konstrukcím NMC a také příznivější cena, při zachování schopnosti relativně vysoké zátěže. Kapalinové kruhy jsou dnes již často konstruovány se systémem zpětných a tlakových klapek, který zabrání při poškození ztrátě celého objemu chladiva.
Z hlediska bezpečné instalace tak zbývá, po výběru vhodné kapacity, cyklovatelnosti a druhu provozu systému, již „jen“ jeho umístění. Uvozovky zde jsou záměrně, protože se jedná o neméně důležitou součást výstavby BESS. Dokonce lze konstatovat, že nevhodné okolí může poškodit i jinak kvalitní BESS.
Pravidla pro umisťování (instalaci) BESS jsou v současné době v České republice kodifikována ve dvou rozsáhlejších dokumentech. Poznámky a zmínky lze nalézt i v normách, vyhláškách a nařízení vlády a brožurách asociací zabývajících se BESS. Nicméně komplexní dokumentace je v zásadě aktuálně dvojí: Odborná technická informace (OTI) České asociace pojišťoven a metodické vyjádření hasičského záchranného sboru České republiky. Prvně jmenovaný dokument je vhodnou startovní pozicí pro základní přehled o legislativě spojené s instalací a provozem BESS. Obsahuje kvalitní rešerši dostupných norem, nařízení, metodik, zákonů a vyhlášek. Na celou problematiku instalace se dívá pohledem rizikového inženýra pojišťovny. Tedy v některých případech předepisuje přísnější pravidla a postupy než dokument vydaný hasiči. V metodice vydané HZS ČR pak nalézáme opravdu metodická doporučení pro tvorbu požárně bezpečnostního řešení (PBŘ) pro instalace BESS.

Požárně bezpečnostní řešení
Základním vstupem pro tvorbu PBŘ je klasifikace velikosti instalace. Z hlediska složitosti zásahu a možných rizik je toto klíčový první krok. Metodika rozlišuje tři skupiny instalací (A, B, C). Kritériem je velikost instalace a členění na jednotlivé kontejnery. U malých systémů, jeden, dva kontejnery s kapacitou jednotek MWh, jsou požadavky mírné, u větších systémů pak rostou, spolu s velikostí systému. Zpracovatel PBŘ je metodikou vyzýván, aby si položil a zodpověděl celou řadu otázek a modeloval jednotlivé scénáře, například vnitřní poruchu článků, modulu, racku s možností přechodu do tepelného úniku, přenos poruchy uvnitř systému, zahoření dalších komponent (PCS, transformátor, elektronika), možnost vnějšího požáru, znovuvznícení po uhašení, poruchy a výpadky chlazení, bezpečnostních funkcí, SW-selhání. Hodnotí se také riziko povodně, zemětřesení, vliv živočichů (zde je metodika velmi podobná OTI). Nesmí se zapomínat ani ta PBŘ pro montáž. Tedy definice správných postupů a reakcí na mimořádné události v době, kdy není plně funkční například interní hasicí systém.
Samotné bateriové úložiště je stále častěji dodáváno jako výrobek. Tedy je dodáno s prohlášením o shodě (CE) a další povinnou dokumentací výrobků. Zde je potřeba upozornit na fakt, že v certifikaci CE nejsou obsaženy žádné specifické zkoušky pro bateriová úložiště. To je předmětem dalších certifikací a předpisů. Rozhodnutí, které certifikace je od výrobce nutno požadovat, je rozhodnutím projektanta na základě odborné konzultace, a to jak se zpracovatelem PBŘ, tak i pojišťovnami. Možnosti a dostupné zkoušky a certifikáty jsou shrnuty například v OTI. V případě, že výrobce není schopen danou certifikaci doložit, je nutné většinou hledat jiného dodavatele. Následné provádění certifikací u výrobků na účet instalátora se nedoporučuje. Pro odběratele je rizikové, protože za touto „zkouškou“ většinou nestojí právní ani technické zajištění a v případě havárie pak nastávají vleklé soudní spory.
Dalším úkolem zpracovatele PBŘ je vytvořit dostatečně odborně kvalitní a pro instalační firmu a projektanta srozumitelný dokument. Zde určitě musí být vždy uveden rozsah posuzovaného systému, jeho klasifikace, napěťové soustavy, výkon, kapacita, zdůvodnění zařazení do kategorií A, B, C. Tento prvotní dokument má sloužit pro další dialog s projektantem. Nastíníme si zde doporučený postup vytváření takového projektu. Jako první je zájem investora. Investor osloví specialistu – energetika a ten definuje požadavky na nový bateriový systém. Často je to i opačně, kdy energetik v již existujícím podniku definuje potřebu bateriového systému a následně dojedná možnosti financování. Vzniká první studie. Ta musí být podrobena zkoumání z hlediska ekonomiky i možností technického provedení. Následně zpracovatel PBŘ na základě této studie kategorizuje budoucí úložiště a dodává podklady s technickým omezením z hlediska požární ochrany. Podobně se mají vyjádřit i další dotčené profese, prozkoumat geologické, hydrologické a klimatické podmínky plánovaného místa výstavby. Často se nemusí jednat o vyjádření formou posudku, ale lze akceptovat pouze názor odpovědného projektanta. Důležité je, že dojde k posouzení. Následně teprve dochází k výběru vhodné technologie a prvním projekčním pracím. Výsledek (hrubý nástin projektu) je opět kontrolován z hlediska PBŘ a dalších profesí. Tento iterační postup vyvrcholí dokumentací pro provedení stavby. Souběžně může být dokumentace ve stupni pro stavební řízení a podobně předkládána příslušným úřadům, je-li to relevantní.
Zpracovatel PBŘ v konečném vyjádření odevzdává kompletní dokument s vyhodnocením jednotlivých scénářů, návrhem koncepce konstrukce kontejneru, požárního oddělení úseků, odlehčení přetlaku a tak dále. Tyto návrhy nicméně většinou pouze přejímá z dokumentace BESS, tak jak ji poskytl výrobce. Jeho úkolem je odborně zhodnotit relevanci poskytnutých údajů a ověřit důvěryhodnost předložených certifikátů. Konečná odpovědnost za řešení areálu BESS se dělí mezi projektanta a zpracovatele PBŘ. Zároveň je třeba mít na paměti omezení pramenící například z podmínek konkrétního pojistitele.
Nedílnou součástí dokumentace předávané při uvedení díla do provozu jsou i provozní a havarijní předpisy a postupy. Tvorbě těchto postupů musí předcházet detailní znalost navrhovaného systému a jeho chování. Vyžaduje to od projektanta a tvůrce těchto předpisů většinou absolvovat školicí program výrobce BESS. Rizika z nesprávného pochopení nebo interpretace pravidel pouze na základě papírových manuálů, navíc často s automatickým překladem, jsou veliká. Ukazuje se, že chyby v nastavení systémů, a především v nastavení pracovních podmínek baterií, na základě pouze stručné marketingové informace výrobce jsou fatální.

Umístění a bezpečnost
Rozestupy kontejnerů jsou nejčastěji diskutovaným údajem. Tento údaj je démonizován a jsou o něm vedeny diskuse. Podobně jako se vedou diskuse v případě zásahových uliček a dělení FV-systémů, i tady je potřeba kombinovat více pohledů. Výrobce zařízení předepisuje minimální vzdálenosti, založené na kombinaci vhodného manipulačního prostoru kolem kontejneru (otevření dveří, výměna či servis bateriových sad) a požární bezpečnosti. Zde hraje roli materiál stěn kontejneru, vnitřní uspořádání, aktivní či pasivní vybavení pro hašení požáru. Zpracovatel PBŘ pak může tyto hodnoty převzít, měl by je porovnat s údaji v metodice a požadavky pojišťoven, a hlavně doplnit o vnější vztahy vůči již instalovaným technologiím v okolí. Nová metodika uvádí vzdálenosti podle jednoduchého klíče. Pokud nehrozí do dané uličky zásah proudu horkých plynů od odlehčovacích klapek při výbuchu, stačí 2,5 m, s klapkami s výdechem do uličky pak 5 m. U rozsáhlých instalací je pak potřeba řešit i nepožární omezení, tedy především možnost instalace a případné výměny kontejneru uprostřed pole baterií. Vzhledem k rozměrům kontejnerů a případné manipulační techniky jsou požadavky hasičů v podstatě totožně. Navíc nezapomínejme na případné technické podmínky pojišťoven. Závěrem lze tedy říci, že nově představené dokumenty nám dávají o řád lepší možnosti kvalitní projektové přípravy BESS a posunují jejich výstavbu z fáze experimentální do fáze běžných staveb, kde se i tvorba náročnějšího PBŘ stane brzy rutinní činností, byť bude vždy vyžadovat jistou specializaci a odporný přehled zpracovatele.
Bezpečnost nekončí kontejnerem
Zároveň se začínáme, i na úrovni metodiky, věnovat dalším hlediskům výstavby velkých BESS, jako je dostupnost požární vody, její likvidace a fyzické zabezpečení samotných kontejnerů. Při požáru kontejneru dnes zasahující jednotky postupují několika způsoby podle rozsahu a úrovně požáru. Po nedávných případech v zahraničí, kdy došlo k explozím úložišť složených z relativně bezpečných LFP-baterií, se věnuje větší pozornost řízení případného přetlaku při výbuchu. Obdobný příklad exploze je znám i z České republiky a jako příčina jsou zde určeny páry a zplodiny po chemických reakcích při tepelném úniku baterie. Tento fakt vede na konstrukce kontejnerů s odlehčovacími systémy. Jak již bylo uvedeno výše, je snaha tyto systémy budovat spíše s výdechem nahoru než do strany. Boky kontejneru by měly mít dostatečnou pevnost a zámky musí být testovány na přetlak při takové explozi, a to vše z důvodů bezpečného pohybu zasahujících hasičů. Citovaná metodika pak stanovuje další pravidla pro bezpečný zásah, a to především možnost odpojení baterií bez vstupu do bateriové části, označování bateriových jednotek dostatečně viditelné i za zhoršených světelných podmínek, plány rozložení systému a také varovná světelná návěští, pro identifikaci nestabilních jednotek. Poplachové plány pak rozlišují jednotlivé stupně událostí dle nebezpečí, navazuje na ně i schopnost monitoringu zaznamenat údaje o napětí, teplotě, výkonu systému. Nad rámec metodiky je pak na projektantovi, aby implementoval například systémy pro záznam poruch s odolností vůči poškození následným požárem, kdy takto získaná data mohou později dopomoci odhalit případné příčiny zahoření BESS.
Dostupnost požární vody je logická, méně je pak už věnována pozornost zachytávání vody kontaminované při hašení. Zde metodika doporučuje budování záchytných jímek a možnost zpětného odčerpání kontaminované vody.
Zabezpečení přístupu k vlastnímu BESS je samostatnou otázkou. Budování neprostupných (požárně-dělicích konstrukcí) musí doprovázet kvalitně zpracovaná dokumentace zdolávání požáru (DZP), tak aby ve výsledku nedošlo ke zhoršení přístupu k vlastnímu kontejneru. Na druhou stranu je potřeba u veřejně přístupných areálů řešit zabezpečení vlastní technologie proti fyzickému přístupu laiků. Výhodou kontejnerového úložiště je možnost uzamčení skříně, ale DZP a metodika požadují možnost vypnutí z venkovní strany kontejneru. Takový havarijní spínač musí být řešen tak, aby byl přístupný a zároveň zabezpečený. Většinou se postupuje metodou centrálního klíče, nebo dalším oplocením objektu. A právě toto oplocení může samotný zásah při mimořádné události ztížit. Metodika proto doporučuje vybavení areálu dohledovými systémy, a to jak kamerovými, tak samozřejmě EPS. Zámky kontejnerů, ale i větrací mřížky a kabelové prostupy by měly mít zabezpečení odpovídají danému riziku. Doporučuje se „antivandalové provedení“ a to zejména v prostorech přístupných laické veřejnosti. Monitoring je definován podle kategorie úložiště, pro největší systémy jako nepřetržitě hlídaný velín. Vzhledem k rychlosti rozvoje typického selhání bateriového systému je dobré, aby monitoring a dohled měl co možná nejkratší dobu mezi detekcí počátku problémů a reakcí. Počáteční problémy se mohou projevit například emisí plynů nebo zvýšením teploty. Reakcí pak má být snížení výkonu systému, podrobnější analýza, odstavení a případná aktivace IZS. Metodika tyto postupy kodifikuje v poplachových úrovních A1-A3.
„Check-list“ pro každého majitele
Na závěr se krátce budeme věnovat uvádění do provozu. Jak bylo řečeno, postup výstavby a uvádění do provozu musí být popsán nejen v projektové dokumentaci samotné, ale i v PBŘ. Také je potřeba připravit postupy a „check-listy“ pro kontrolu. Kontroluje se především průjezdnost, funkce bran a volnost zásahových koridorů. Simulací se ověřují funkce detekce událostí A1-A3, včetně automatických vazeb. Je potřebné zpracovat takové postupy, aby nedošlo k neúmyslnému vypuštění hasiva nebo nekontrolované aktivaci IZS. Tyto zkoušky by měly navíc být z rozhodnutí projektanta předepsány jako periodické kontroly. Testuje se i nouzové větrání, kontroluje oddělení sekcí a případné funkce hlásičů. Celistvost vedení požární vody, suchovodů a dalších prvků ochrany. Na tyto kontroly musí navazovat i kontroly elektrické výzbroje podle požadavků na revize takového zařízení. Součástí kontrol je i kontrola drenážních systémů, uzávěrů kanalizace a aktualizace kontaktních údajů na všechny relevantní osoby a organizace. Vždy je o kontrole nutné zpracovat zápis. Je pozitivní, pokud je vzor takového hlášení a „check-list“ součástí předávané projektové dokumentace.
Bateriové systémy v uplynulých letech prodělaly a stále prodělávají mohutné změny. Požární předpisy a normy jsou v určitém zpoždění za těmito změnami. Citované dokumenty se o toto úspěšně snaží a posouvají nás k dalším etapám využití BESS.
Text: Ing. Pavel Hrzina, Ph.D., Manažer kvality a metrolog LDFS