(Ne)uvěřitelný příběh o (ne)existující budově

(Ne)uvěřitelný příběh o (ne)existující budově

Zkrachovala jedna firma a věřitelé se začali domáhat svých pohledávek v rámci konkurzního řízení. Na tom by nebylo nic podivného, kdyby se nejednalo o firmu exšéfa českého fotbalového svazu a později obviněného podnikatele Františka Chvalovského, a kdyby nevlastnila několik hektarů pozemků na pražském Střížkově. Z pohledu věřitelů tak na začátku našeho příběhu všechno vypadalo – v poměrech konkurzních řízení – vcelku nadějně.

V konkurzní podstatě zůstaly lukrativní pozemky, jejichž prodej skýtal naději, že získají zpět slušnou část svých pohledávek. A skutečně, ve veřejné dražbě koupila pozemky společnost Central Group za 203,5 milionu korun. Psal se rok 2008.

Zmařená dražba
Jenže osm dní po dražbě se v katastru objevil zápis, jenž stvrzoval, že se na těchto pozemcích nachází budova. A ne ledajaká, ale sportovní areál o rozloze skoro 6,5 tisíce čtverečních metrů, patřící skupině osob, která vykoupila pohledávky od jedné z bank úvěrujících Chvalovského obchodní aktivity. Ano, osm dní po dražbě (v době, kdy zápis do katastru běžně trval v Praze měsíc). „Majitelé“ jeho hodnotu vyčíslili přibližně na 90 milionů korun a začali argumentovat, že pozemky se musí prodávat společně s budovou (jinými slovy nárokovat si významný podíl z případného dalšího prodeje). Central Group pochopitelně označil takový pozemek jako znehodnocený a od koupě ustoupil. Věřitelé nedostali nic.

Snímek z katastrální mapy

Snímek z katastrální mapy

Jak z Andersenovy pohádky
Náš příběh je ale ještě mnohem absurdnější. Historické letecké snímky počínaje vojenským mapováním v padesátých letech a konče fotografiemi z doby konkurzního řízení jednoznačně dokládají, že se na těchto pozemcích nikdy nenacházel žádný významný sportovní areál, ale pouze tréninkové škvárové hřiště se skromnými šatnami. Jak je tedy možné, že katastrální úřad takovou budovu zapsal? Prý proto, že příslušný Stavební úřad pro Prahu 9 existenci budovy na pozemku potvrdil. Slovy ředitelky Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu: „Pro účely zápisu do katastru je rozhodné, že stavební úřad potvrdil, že předmětný areál se nachází na uvedeném pozemku. Ačkoliv se to při provedené pohledové revizi nejevilo, rozhodné je stanovisko odborného úřadu.“ Přeloženo do běžné řeči – skutečnost nás vůbec nezajímá, žijeme ve virtuálním světě paragrafů a kulatých razítek. A můžou za to oni (Stavební úřad). Raději se snad ani neptejme, co vedlo Stavební úřad, aby existenci takové budovy potvrdil. Uvěřit tomu, že jde o pouhou nedbalost úředníka, který byl líný jet se podívat na místo, je opravdu těžké. A zhola nemožné, jestliže vytrvale opakuje tutéž pohádku dodnes. Císař není nahý, jen jeho šaty nevidíte, protože jste hloupí.

Ne pohádka, ale česká realita
Ostatní věřitelé, stejně jako zvolený konkurzní správce, se pochopitelně nechtěli smířit s tím, že by skupina filutů, kteří si vymysleli imaginární budovu, měla snadno získat velkou část peněž z případného dalšího prodeje pozemku a dalšímu prodeji se začali soudně bránit. Pokud věříte, že žijete v právním státě, kde soud učiní podobným podvodům rychle a důrazně přítrž, budete zklamáni a rozhořčeni. Konkurzní soudkyně dala za pravdu tvůrcům imaginární budovy a odvolala správce, který za těchto okolností odmítal podělit se o peníze s tvůrci budovy. Následně jmenovala správce nového, navrženého tvůrci virtuální budovy. Ten si nechal zpracovat znalecký posudek, podle něhož jsou prý pozemky bez imaginární budovy v podstatě bezcenné. Věřitelé bojovali dál. Do případu aktivně vstoupilo pražské státní zastupitelství. Ne však ve prospěch poškozovaných věřitelů, ale ve prospěch tvůrců imaginární budovy. Příslušná státní zástupkyně učinila v rámci konkurzů velmi ojedinělý, nestandardní krok. Sepsala podání adresované konkursnímu soudu, v němž doporučila prodej znehodnocených nemovitostí za sníženou cenu 118 mil. Kč. Konkursní soudkyně s odkazem na toto podání vydala rozhodnutí, kterým správci uložila za tuto cenu prodávat. Věřitelé se však tomuto nátlaku vzepřeli a bojují dál. Po sedmi letech soudních tahanic dosáhli pravomocných rozsudků různých soudních instancí, které zpochybňují existenci imaginární budovy i správnost postupu pražských státních orgánů. Zatím to však věřitelům není mnoho platné. Ředitel katastrálního úřadu trvá na tom, že pro vymazání budovy z katastru je třeba doložit demoliční výměr. Zdá se, že hra musí být dovedena až do nejabsurdnějšího konce.

Ředitel katastrálního úřadu trvá na tom, že pro vymazání budovy z katastru je třeba doložit demoliční výměr

Ředitel katastrálního úřadu trvá na tom, že pro vymazání budovy z katastru je třeba doložit demoliční výměr

Kdo je další na řadě?
Tato kauza není příkladem ojedinělého, velmi nešťastného pochybení hned několika státních institucí v jednom případě. Jsme svědky naprostého selhání několika státních orgánů. Stěží lze uvěřit, že jde o pouhou nedbalost. Naopak lze snadno získat podezření, že jde o záměrné a koordinované jednání tvůrců virtuální budovy a jim nakloněných státních úředníků. Nejzávažnější na celém případu ovšem je, že obětí podobného podfuku, jenž se odehrává s pomocí – ať již úmyslnou či neúmyslnou – ze strany státních institucí, se může stát jakýkoliv majitel pozemku. Ukazuje se také, že ani rozsudky různých soudních instancí nemusí vést ke kýženému výsledku.

Vážení čtenáři, dovolte mi položit vám na úplný závěr otázku (nikoliv jen řečnickou). Nevíte, jak získat demoliční výměr na budovu, která neexistuje?

Text, foto: Martin Veselý

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.