Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání
Galerie(15)

Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání

„Stejně jako písmo, které popisuje dům, není jeho obrazem, tak i dům v sobě nese informace, v nichž lze číst jako v knize,“ říká architekt Petr Hájek a jeho projekt Krkonošského centra environmentálního vzdělávání je toho důkazem. Odkrývá informace o našem nejvyšším pohoří.

Pro architekta Petra Hájka architektura není jen skládačka objemů, materiálů a funkcí, ale především možnost, jak vyjádřit různé zkušenosti světa. Navrhuje domy podle partitury, geomorfologie i kartografické mapy. Úkol, který před ním stál přibližně před pěti lety, totiž navrhnout centrum pro osvětu v oblasti ochrany přírody Krkonoš, tedy znamenal ideální prostor pro uskutečnění topografické architektury.


Vnořený do krajiny

Stavba vyrostla v sousedství administrativní budovy Správy KRNAP v zámeckém parku. „Nechtěli jsme do parku stavět nic dalšího, protože jeho dominantou by měl zůstat zámek. Chtěli jsme dům spíše přidat ke krajině a dominantu zámku tak podpořit,“ říká autor projektu. Tvar domu a jeho struktura proto vychází z geometrie pohoří Krkonoš. Jednotlivé štíty a hřebeny byly převedeny pomocí vektorů do sklonů a úhlů střechy. Všechny takto vzniklé plochy tak nejsou náhodnými kreacemi architekta, ale poctivě přenesenými jevy přírody do člověkem formované hmoty ve formě domu. Nejde však jen o pouhé přenesení výseče pohoří do menšího měřítka, ale pomocí vektorových šifer obsahuje informaci o morfologii celku. Aby se dům mohl stát skutečnou součástí krajiny, byly na střechu vysázeny rozchodníky. Stavba je částečně zapuštěna do terénu, aby její střecha mohla co nejlépe sloužit edukaci o geomorfologii Krkonoš. Díky tomu je také energeticky nenáročná, dobře izolovaná, s malými tepelnými ztrátami. K vytápění slouží tepelné čerpadlo.

Také interiér je pojat s ohledem na šetrný přístup k prostředí. Všechny vnitřní příčky a nábytek jsou ze dřeva, nábytek byl navíc vyroben z překližky tak, aby byly využity všechny části a nevznikal odpad.
Přímý kontakt teoretické a praktické výuky hraje důležitou roli. Proto je laboratoř součástí prostoru učebny a knihovny.
Od konceptu k realizaci

Zatímco střecha je zelená jako úrodná část hor, v interiéru strop z pohledového betonu symbolizuje skálu. Zlomová místa, která jsou přenesením vektorů, obsahují navíc popisky konkrétních údolí a hřebenů, z nichž jejich směr vychází. Železobetonová konstrukce střechy se realizovala podle 3D modelu, který pomohl převést podobu střechy z konceptu a technické dokumentace až ke konkrétní konstrukci. Vzhledem k tomu, že jednotlivé vrstvy střechy měly na všech plochách stejnou tloušťku, bylo obtížné vyřešit situaci, kdy se takové plochy (na rozdíl od koncepčního výkresu) nesetkaly v jednom styčníku.

Interiér posluchárny a promítacího sálu je navržen z překližkových desek. Strop z pohledového betonu symbolizuje skálu.

„Řešením bylo přidávat každé plošce trochu jinou tloušťku,“ vysvětluje architekt a specialista na geometrii v architektuře Jaroslav Hulín, který s Petrem Hájkem působí v ateliéru na Fakultě architektury ČVUT a podílel se na návrhu stavby. Výsledkem náročné přípravy projektu je však dům-učebnice o utváření Krkonoš i o přírodě samotné. Je tak více než domem, více než učebnicí, ale spíše uměleckým dílem, sochou, která dokáže vyjádřit i nevyslovitelné, může dát vzniknout emocionálnímu zážitku.

Strop byl odvozen z vektorů pomocí geometrie, skic i výkresů.

Nábytek byl navržen tak, aby při jeho výrobě nevznikal odpad.

Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání – KCEV

Místo: Vrchlabí
Investor: Správa Krkonošského národního parku
Autor: Petr Hájek
Spolupráce na konceptu:    Helena Línová, Michal Volf
Projekt: do fáze DSP: VPÚ Deco Praha, Tomáš Říčař, Milan Kubeš, od DPS: Jan Kolář
Statika: Vratislav Klíma
Hydroizolace: Atelier Dek
Geometrie skořepiny: Jaroslav Hulín
Prosklená fasáda: Nevšímal
Generální dodavatel: Metrostav
Zastavěná plocha: 831 m2
Náklady: 89 mil. Kč (projekt je podpořen z OP Životní prostředí)
Projekt: 2009
Realizace: 2014

TEXT: KATEŘINA KOTALOVÁ
FOTO: BENEDIKT MARKEL

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.