Škola jako lesní klášter. Za Prahou vznikla základka, která bourá představy o českém školství

Nová svazková základní škola LOŠBATES vznikla na základě mezinárodní architektonické soutěže jako spolupráce kanadského studia Pelletier de Fontenay a české kanceláře SOA architekti. Škola stojí na severním okraji Louňovic, v blízkosti lesa a v těžišti území čtyř obcí – Louňovic, Tehovce, Svojetic a Štíhlic. Její poloha mimo historická centra jednotlivých sídel má podpořit roli školy jako společného vzdělávacího a komunitního centra mikroregionu.

Projekt je založen na propojení současných pedagogických principů s prostorovým řešením budovy. Učitelům má nabídnout variabilní prostředí pro různé způsoby výuky, zatímco dětem poskytuje přehledné, bezpečné a rozmanité zázemí pro učení, pohyb i odpočinek. Škola proto není koncipována pouze jako soubor učeben a provozních místností, ale jako komplexní vzdělávací prostředí využitelné v průběhu celého dne.

Kampus mezi obcí a lesem

Areál je zasazen do přechodové polohy mezi zástavbou Louňovic a okolní krajinou. Urbanistické řešení soustřeďuje vlastní školní provoz kolem chráněného centrálního nádvoří, zatímco sportovní část s oválem a hřišti se rozvíjí směrem na východ. Dopravní a servisní provoz je veden po obvodu areálu tak, aby co nejméně zasahoval do pobytových částí kampusu.

Poloha školy zároveň podporuje vznik pěších a cyklistických vazeb mezi čtyřmi obcemi. Kampus má fungovat jako jejich společný cíl a zároveň jako zázemí využitelné i mimo dobu školního vyučování. Koncentrace vzdělávací a komunitní infrastruktury do jednoho místa tak představuje alternativu k provozu několika menších obecních škol.

Škola jako „lesní klášter“

Základní prostorový koncept autoři popisují prostřednictvím principu otevřeného „lesního kláštera“. Jednotlivé části školy propojuje nízký dvoupodlažní prstenec, který obklopuje centrální nádvoří. Stavba je horizontálně členěná a svou výškou reaguje na měřítko okolní zástavby rodinných domů. Celek tak nevystupuje jako jedna kompaktní hmota, ale spíše jako soustava vzájemně provázaných částí.

Prstenec je na několika místech otevřený a jeho rohy i nároží fungují jako vstupy a přechody mezi vnitřním a venkovním prostředím. Zároveň tvoří hlavní komunikační trasu celé školy a propojuje její jednotlivé funkční celky.

Centrální dvůr vychází z původní představy „lesa uvnitř budovy“. V realizované podobě funguje jako chráněná zelená herní a pobytová krajina, která umožňuje pohyb, odpočinek i venkovní výuku. Vegetace má současně mikroklimatickou funkci, poskytuje stín a pomáhá s orientací v prostoru.

Čtyři provozní celky propojuje jeden prstenec

Dispozičně se škola dělí do čtyř hlavních částí. První tvoří společné a veřejněji přístupné zázemí s aulou, jídelnou a družinou, další dvě části náleží prvnímu a druhému stupni a posledním samostatným celkem je tělocvična. Přestože jsou jednotlivé provozy rozlišeny, společný prstenec je propojuje do jednoho celku.

Budova je navržena také s ohledem na využívání veřejností. Vybrané společenské, sportovní a poloveřejné části mohou fungovat samostatně a v určených časech, aniž by bylo nutné zpřístupnit celou školu. Systém vstupů, přechodových prostor a kontrolovaných vazeb tak odděluje běžný školní provoz od aktivit určených obyvatelům okolních obcí.

Chodby se mění ve výukovou krajinu

Jedním z hlavních principů dispozičního řešení je pohyb bez slepých uliček. Komunikace vytvářejí souvislou smyčku a umožňují pohyb různými směry. Prstenec proto nemá fungovat pouze jako chodba, ale také jako prostor pro výuku, setkávání a odpočinek.

Rozšířené komunikační plochy mohou sloužit individuální práci, menším skupinám i společným aktivitám. Variabilitu podporují otočné stěny, akustické závěsy a volný nábytek, jejichž kombinací lze vytvářet menší prostorové celky. Vedle tradičních učeben tak ve škole vznikají místa pro soustředěnou práci, týmovou výuku, prezentace nebo neformální setkávání.

Důležitým prvkem návrhu je možnost volby různých typů prostředí podle konkrétního způsobu výuky. Prostor školy tak počítá s tím, že vzdělávání nemusí být omezeno pouze na jednu učebnu a jedno pevné uspořádání.

ZUŠ a prostor pro výuku STEM

Součástí kampusu je také základní umělecká škola, která rozšiřuje nabídku vzdělávacích funkcí a umožňuje využívání objektu i v dalších částech dne. V zázemí druhého stupně je navržen rovněž multifunkční prostor určený pro výuku STEM, tedy přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky. Počítá zejména s experimentálními a projektovými formami práce.

Architektura školy je v tomto pojetí prostředkem pro podporu současných pedagogických metod. Variabilita, vzájemné propojení jednotlivých částí a nabídka různých měřítek prostoru mají učitelům umožnit přizpůsobovat prostředí konkrétním vzdělávacím situacím a žákům nabídnout více způsobů, jak školní budovu během dne využívat.

Pasivní standard, zelené střechy a hospodaření s vodou

Konstrukční řešení školy je založeno převážně na železobetonových konstrukcích s výplňovým zdivem. Otevřená struktura nosného systému má současně umožnit flexibilnější provoz a případné změny vnitřního uspořádání. Fasáda kombinuje provětrávaný dřevěný obklad s prefabrikovanými římsovými prvky z GRC. Významná část střech je řešena jako extenzivní vegetační.

Budova je navržena v pasivním energetickém standardu. Vytápění zajišťují především tepelná čerpadla vzduch–voda napojená na nízkoteplotní teplovodní systém. Součástí energetické koncepce je také fotovoltaická elektrárna na střeše, jejíž výroba je určena především pro vlastní spotřebu objektu. Přebytky mají být nejprve využívány k ohřevu teplé vody a akumulaci tepla a následně předávány do distribuční sítě.

Významnou součástí návrhu je hospodaření s dešťovou vodou. Srážky jsou přednostně zadržovány ve vegetačních plochách a na zelených střechách. Přebytečná voda směřuje do podzemní akumulační nádrže v atriu a následně se využívá pro zavlažování zeleně, splachování toalet a úklid. Další přebytek odvádí soustava retenčních objektů s regulovaným odtokem.