Terapie architekturou

27. června 2018

Nejsmrtelnější tropický cyklón, Tajfun Haiyan v roce 2013 zničil rozsáhlé části jihovýchodní Asie. Filipíny odnesly pohromu ve značné míře, o život přišlo 6300 obyvatel. Díky odhodlání a úsilí místní komunity se na místě přírodní katastrofy otevřelo v roce 2016 studijní centrum a domov pro děti, které během tajfunu přišly o rodiče.

S nárůstem přírodních a člověkem způsobených katastrof je na celém světě stále důležitější pochopit, jak mohou architekti a architektura přispět k úsilí o obnovu po katastrofě. I když existuje argument, že architekti jsou v tomto scénáři nejméně potřebnými, může proces spolupráce při plánování, navrhování a budování umožnit osobám postiženým katastrofami prosadit svoje slovo ve stavebních procesech, které je nakonec ovlivňují. Streetlight Tagpuro je společný design a proces budování, který byl zahájen tři roky před nejsilnějším tajfunem, který kdy zasáhl území města Tacloban na Filipínách, následovalo dalších několik let rekonstrukcí a napravování škod.

Na stavbě centra se podílela celá místní komunita.

Komunitní worskhopy

Po řádění super tajfunu Haiyan bylo město Tacloban v jižní části Filipín prakticky kompletně zničeno. Místní nevládní organizace názvem Streetlight (pouliční světlo), která podporuje děti z ulice a sousedské komunity poskytováním sociálních služeb, provozovala v místě zničeném tajfunem sirotčinec a rehabilitační centrum. Po skončení cyklonu Haiyan se Streetlight rozhodla zařízení obnovit a umístit jej do vnitrozemí. Architekti ze studia Eriksson Furunes Architects vyvinuli společně s místní komunitou nový návrh v rámci série společných workshopů, které zahrnovaly kresbu, poezii, tvorbu modelů i mapování lokace. Tato metoda byla zásadní pro vytvoření osobního vztahu místních lidí k projektu a posílení komunity.

Komunitní workshop

Vyjádření identity

Prostřednictvím konstrukčního procesu našly prostorové koncepce „otevřenost – lehkost“ a „uzavřenost – bezpečí“ rezonanci s místní komunitou. Tyto pojmy jim pomohly formulovat touhu po otevřenosti a spojení s přírodou, současně poskytovat bezpečí během přírodní katastrofy. Postup komunitě určitým způsobem pomohl vypořádat se s prožitým psychickým traumatem. Překlad duálních pojmů „otevřený vs. uzavřený“ a „lehký vs. těžký“ se promítá do rámů z lehkého dřeva nastavených proti těžkým objemům železobetonu.

Dětský domov

Dřevěné rámy umožňují proudění vzduchu prostorem, zatímco betonové objemy poskytují úkryt během tajfunu. Dřevěné dveře a okna byly navrženy a postaveny otci dětí, kteří jsou součástí komunitního programu. Projekt se stal kontextuálním výrazem místní identity, kterou může komunita najít ve svém vlastním vyjádření.

Dřevěné nosníky v interiéru

Sdílené hodnoty

Architektura nového centra zkoumá hodnoty poctivé materiality, řemeslné práce, expresivní tektoniky a lidového cítění. Prostřednictvím uváženého výběru materiálů a konstrukčních metod slouží stavební proces také jako způsob tréninku a budování nových řemeslných kapacit. Prostřednictvím projektu založeného na participativním a komunitním návrhu, který poskytuje rámec pro vyjádření místního genia loci, se projekt stává příležitostí nejen k budování architektury , ale také k vytváření reprezentace sdílených hodnot a významů. Projekt Streetlight Tagpuro získal na festivalu World Architecture Festival 2017 cenu v kategorii „Malý projekt roku“.