Fasáda archivu čistí vzduch
Galerie(9)

Fasáda archivu čistí vzduch

Fotokatalytické stavební materiály na bázi cementu dokážou udržovat svůj povrch čistý a současně rozkládají plynné polutanty z okolního prostředí podobně jako rostliny při fotosyntéze. Stavby z tohoto materiálu si tak trvale udržují svůj vzhled a zlepšují i kvalitu ovzduší ve městech. Jedna z nich stojí na severovýchodě Francie.

Budova Centrálního průmyslového archivu společnosti EDF (Électricité de France), navržená architekty ze studia LAN Architecture, vyrostla mezi francouzskými městečky Bure a Saudron. Primárním pojetím stavby je její úplné začlenění do okolní krajiny a maximální energetická a environmentální šetrnost. Navíc má tato stavba jedinečnou fasádu, která využívá vlastností revoluční technologie TX Active.

Fotokatalytický cement
Technologie nazvaná TX Active přináší zásadní zlom ve využití cementových produktů. Díky jejímu použití může běžným způsobem vyrobený pohledový beton, fasádní panel či městská architektura likvidovat škodliviny ve svém okolí a zároveň mít samočisticí schopnost. Podstatou této technologie je použití cementu s obsahem fotokatalyzátoru, tedy látky urychlující přirozený rozklad nečistot působením světla. Fotokatalytická oxidace rozkládá například oxidy dusíku NOx na neškodný NO3– kontaktní reakcí, která je aktivována světlem, a tudíž k ní dochází jen na povrchu. Vyprodukovaný NO3– není toxický ani zdraví nebezpečný. Je neutralizován na povrchu betonu a smyje se při prvním dešti.

Rychlost fotokatalytické reakce závisí na intenzitě světla, koncentraci škodlivin a na proudění vzduchu. Při laboratorních testech došlo u 40 % NOx k okamžité oxidaci na NO3–. Ke spuštění fotokatalytického účinku postačuje přirozené denní světlo. Za běžného počasí může být vzduch čištěn fotokatalýzou, protože ta vede k eliminaci oxidů dusíku, aldehydů, benzenu a jiných uhlovodíků. Dosavadní měření ukázala, že i když je špatné počasí (slunce nesvítí přímo a UV záření je nízké), je stále eliminováno velmi vysoké množství škodlivin.

Příklady ze světa
Díky těmto unikátním vlastnostem byla s využitím technologie TX Active v Evropě již realizována řada staveb. Jednou z nejznámějších je kostel Dives in Misericordia v Římě od Richarda Meiera, jehož poznávacím znamením je jasně bílá barva pláště i interiéru budovy, která společně s prosklenými plochami a vnitřními obklady z přírodních materiálů vytváří prostor pro nevšední hru světla a stínu, hmoty a prostoru. Radnice města Vanves ve Francii využila TX Active materiálů při rekonstrukci ulice Rue Jean Bleuzen a v Římě vznikl tunel Umberto I., při jehož rekonstrukci byl použit nátěr obsahující technologii TX Active, díky němuž byla snížena koncentrace škodlivin a smogu.

Dalším příkladem je Vinařské skladovací a logistické centrum v Ludon-Médoc, městečku které, nachází se ve známé francouzské vinařské oblasti Bordeaux. Jeho zářivě bílý vnější plášť příjemně kontrastuje s okolní přírodou a zrcadlí se na vodní hladině přilehlého jezírka. Optimální podmínky pro uložení až pěti milionů lahví vína pomáhají zajistit beton, černý korek a moderní klimatizace.

Technologie fotokatalytického betonu byla použita také v Česku v projektu 12 Lofts v Praze–Bubenči, který byl dokončen v roce 2010 podle návrhu architekta Johna Eislera. Fasáda objektu je tvořena systémem zavěšených prefabrikovaných panelů z bílého betonu TX Active, jehož hlavním přínosem je zajištění dlouhodobé bělosti, která společně s přesným rastrem panelů určuje charakteristický vzhled domu.

–>–>

Archiv zrcadlící krajinu
Budova Centrálního průmyslového archivu společnosti EDF, jejímž účelem bylo soustředění veškeré průmyslové dokumentace firmy do jednoho místa, byla dokončena v roce 2011. Funkčně je rozdělena do dvou částí. V hlavní části je umístěn samotný archiv – materiály v podobě papírů i mikrofilmů zabírají okolo 70 kilometrů regálů. Každá z dvaceti místností archivu má regulovanou teplotu a vlhkost. Jednotlivé úseky archivu mohou až dvě hodiny vzdorovat ohni a jsou vybaveny automatickým hasicím systémem. Menší přízemní část budovy oddělená atriem je potom vyčleněna pro kanceláře, které jsou pevně usazeny v přírodním svahu a poskytují ideální výhled na okolní krajinu.

Jedinečnost fasády spočívá v kombinaci několika neobvyklých řešení. Na první pohled zaujme lesk 120 tisíců nerezových zrcátek (s průměrem 7 centimetrů a tloušťkou 1 milimetr) zalitých do pohledové vrstvy prefabrikovaných fasádních panelů. Výsledkem tohoto řešení je opticky odlehčená budova s dojmem jakoby rozmazaných obvodů, odrážející okolní krajinu a barevně se přizpůsobující měnícím se ročním obdobím.
Co už na první pohled patrné není, je použití cementu s technologií TX Active v pohledové vrstvě panelů. Důvodem jeho využití jsou jak samočisticí schopnosti, tak i příznivý vliv na čistotu ovzduší v okolí. Panely vyrobené dvouvrstvou betonáží o tloušťce 80 milimetrů jsou zesílené 70milimetrovými žebry. Kombinace dvou vrstev betonu a 30centimetrové vrstvy izolačního materiálu zajišťuje vysokou úroveň tepelné pohody, což je výhodné zejména v letním období, kdy jsou tímto sníženy požadavky na chlazení. Typický rozměr panelů je 16 × 2,3 metru, což si vyžádalo speciální postupy při manipulaci a montáži fasády a postup výroby těchto panelů je nyní chráněn patentem.

Pro snížení spotřeby energie potřebné pro topení a zajištění dobré hygienické kvality ovzduší byl do budovy umístěn řízený systém ventilace s rekuperací tepla. Výroba tepla je založena na obnovitelných zdrojích energie a použití tepelného čerpadla. Skvělé tepelnětechnické vlastnosti pláště budovy v kombinaci s ekonomickou ventilací a nízkonapěťovým systémem osvětlení snižují energetické nároky budovy, jejíž celková energetická spotřeba tak představuje 29 kWh/m2 za rok.

Zlepšování kvality životního prostředí, vhodné propojení staveb se svým okolím a zvyšování estetické úrovně staveb – to vše přináší materiály s použitím technologie TX Active. Úspěšné realizace v celém světě prokazují, že investoři, architekti i projektanti si uvědomují, jak důležité je dbát na kvalitu prostředí, ve kterém žijeme.

Kateřina Koudelková
Foto: Julien Lanoo

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.