Časová osa jednoho města
Galerie(8)

Časová osa jednoho města

Deset let uběhlo od vyhlášení původního záměru města zrekonstruovat místní pěší zónu – místo frekventované a funkční, ale urbanisticky nevyvážené, ovlivněné nánosy měnící se doby. Přístup architektů z ateliéru A69 – architekti k zadání se však ani za deset let prací příliš nezměnil a původní myšlenky vítězného konceptu architektonické soutěže se tak v podstatné míře povedlo zrealizovat.

Cheb je obdařen řadou jedinečností. Mezi městy České republiky představuje nezaměnitelnou ikonu města nordického kulturního okruhu, kontrastující s mediteránním duchem většiny českých měst poznamenaných zejména renesancí. Cheb je jiný, jiný měl být i přístup architektů k hlavní pěší komunikační linii chebského centra. „Spojnice středověkého náměstí s nádražím – technickou novinkou své doby strategického významu – je v řadě měst tou nejživější památkou na vrchol industriální doby. Prolomila barokní opevnění a vytyčila směr dalšího vývoje. Je tedy nejen spojnicí dvou míst, ale i symbolickou spojnicí epoch,“ definují místo A69 – architekti.

Téma spojnice prostorové a časové se ukázalo jako jedno z důležitých témat celého konceptu řešení rekonstrukce. Čas je určující veličinou pěší zóny – je přítomen v kovovém pruhu běžícím napříč dlažbou dokumentujícím historii města. Tento ocelový historiogram plní i technickou funkci – ukrývá odvodňovací drén pro celou ulici a slouží i jako vodicí pás pro nevidomé.

Čas je přítomen i v kovovém artefaktu nazvaným Brána času – od akademického sochaře Mariána Karla. „Od začátku bylo zřejmé, že se objeví problém, který v minulosti řešila odstraněná socha imperátora, a to propadlý horizont náměstí. Proto bylo nutné ošetřit tuto kompoziční chybu novým pohledovým uzávěrem, u kterého by začínal svůj běh i historiogram,“ popisují koncept architekti. Objekt, který vzešel ze sochařské soutěže, dnes funguje i jako ručička mechanických či gnómon slunečních hodin vizualizujících plynutí času. To, co přijímáme se samozřejmostí, nutí najednou návštěvníka zastavit se, spočinout na obřích „hodinách“, zamyslet se…

Artefakt je pouze jedním, i když nejvýraznějším a z hlediska reakcí veřejnosti i nejkontroverznějším atributem chebské pěší zóny. Vlastní řešení rekonstrukce architekti uchopili jako převyprávění jejího příběhu – tak, jak je dnes zvykem, je to příběh nelineární; je spíše mozaikou, z níž si každý může složit výsledný obraz významné městotvorné struktury.

„Definovali jsme jednotlivá ohniska, která svým významem ovlivňují přilehlé prostory. Prvním je vyústění třídy Svobody na náměstí Krále Jiřího, kde podle dokumentů stávala plastika imperátora, která vhodným způsobem korigovala propadnutí horizontu klesajícího náměstí a prostor ulice s náměstím opticky propojovala. Dalším ohniskem je prostor před obchodním domem, který patří k nejživějším. A posledním je křižovatka třídy Svobody s Májovou ulicí, ve které se lomí směr a vzniká nuance navazující na již neaktuální souvislosti,“ popisují ve své zprávě A69 – architekti. Ohniska jsou definována dlažbou, osvětlením, výběrem a uspořádáním zeleně a mobiliáře.

Atmosféra ohniska je dána velkorysejšími proporcemi, blíží se atmosféře náměstí, Iavičky a ostatní mobiliář jsou v přísném ortogonálním uspořádání. Dlažba je z velkoformátových žulových desek kladených tradičně na vazbu a je prokládána žulovými bloky – recyklovanými stávajícími obrubníky, které svojí orientací korigují proporce jednotlivých prostor. Mezilehlé úseky jsou ztvárněny způsobem, který se snaží všemi prostředky eliminovat Iinearitu. Atmosféra je komornější, zklidněná. Pod shluky stromů jsou zákoutí s volně umístěnými Iavičkami. Dlažba je z drobných žulových kostek v řádkovém kladení kolmém ke směru ulic.

Zeleň netvoří klasickou alej. Je analogií obyvatel dosídlujících pohraniční město, uspořádání stromů zdánlivě připomíná nahodilý nálet, ale stejně jako vytvořilo novou sociální strukturu několik poválečných generací Chebanů, tvoří jednotlivé stromy křehkou strukturu, která bude pevnější a zřetelnější s jejich růstem. Umístění zeleně, které komplikovala zejména hustá síť inženýrských sítí, si však nakonec vyžádala neobvyklé technické řešení – zapuštění kořenových balů do obřích podzemních květináčů.
Unikátní je i způsob osvětlení ulice, kdy architekti rezignovali na tradiční nasvícení prostoru shora, ale dali přednost intimnějšímu charakteru osvětlení v úrovni chodce. Sloupy osazené LEDkami by měly evokovat atmosféru městského obýváku, příjemného místa, kde má smysl trávit čas, pobýt zde s přáteli i stejně okouzlenými neznámými.

Cílem architektů nebylo vytvořit neměnné schéma uvnitř živého města. Naopak – výsledná podoba reflektuje jeho dynamiku a proměnlivost. Místo by mělo zůstat křižovatkou: dopravní – jako křížení několika tepen; historickou, která citlivě reaguje na každodenní městskou evoluci; i sociologickou, v níž se zrcadlí pro město typická dynamika proměn přítomných etnik a národností – Asiaté, Němci, Romové, Češi, turisté z různých zemí.

Každá z těchto skupin má vliv i na kvalitu prostředí. Svým způsobem se dá hovořit o multikulturní atmosféře. Navzdory rozpačitému přijetí zejména uměleckého artefaktu veřejností se pár měsíců po uvedení zóny do provozu ukazuje, že skrytý potenciál místa má šanci přerůst na povrch. Určitým důkazem je i vřelé přijetí akce, kterou na místě pořádali architekti ve spolupráci s městem a místními podnikateli – neformální street party na konci léta vdechla obnovené pěší zóně zcela nový život. Další vývoj ukáže – jak jinak – až čas…

Pěší zóna
Adresa: Třída Svobody, Cheb
Investor: Město Cheb
Autor: Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig/A69 – architekti
Spolupráce: Ing. arch. Lenka Mašková, Ing. Pavel Jahelka
Projektant: Ing. Petr Král, DSVA, s. r. o.
Osvětlení: Ing. Jiří Stehlík, ELVOST, s. r. o.
Zeleň: Ing. Jana Kohlová
Požární ochrana: Ing. Petr Boháč
Generální dodavatel: ALGON, a. s.
Dodavatel městského mobiliáře: MM Cité
Dodavatel LED lamp: Ledfield
Programátor LED lamp: Zbyněk Krulich
Artefakt Brána času: prof. Marian Karel, akad. sochař
Soutěž: 09/2000
Dopracovaná studie v podrobnosti DUR: 04/2001
DSP: 10/2001
Obnovené DUR a DSP: 02/2008
Zahájení stavby: 03/2009
Ukončení I. etapy: 08/2009
Ukončení II. etapy: 06/2010
Předpokládané ukončení III. etapy a celé stavby: 06/2011
Celkové náklady na stavbu: 140 000 000 Kč

Matej Šišolák s využitím autorské zprávy

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.