Udržitelná mikročtvrť Lochten představuje modelový příklad revitalizace vnitrobloku

Snímek obrazovky 2021 06 22 v 23.21.44
Zdroj: Georges De Kinder

Zahušťování měst je důležité pro jejich efektivní fungování. Ideální cestou je revitalizace brownfieldů, ale je třeba řešit i hluchá místa v blokové zástavbě.

Modelový příklad revitalizace a dotvoření vnitrobloku uprostřed belgického města je výsledkem soutěže z roku 2012 a spolupráce architektonického studia s osvíceným developerem se zaměřením na zelenou architekturu.

Schaerbeek je město ležící ve spádové oblasti hlavního města na jeho severovýchodě. Je to oblíbená lokalita pro bydliště lidí pracujících v Bruselu, ale bažících po maloměstském životě. Od roku 1880 byl městský vnitroblok na křižovatkách Rue Des Coteaux a Rue Van Hoorde vyplňován sklady společnosti obchodující se dřevem Lochten & Germeau.

Několik desetiletí, zejména po nástupu Jeana-Mathieua Lochtena do jejího vedení v roce 1968, byl prosperující podnik významným zdrojem poskytujícím práci široké škále „sociálně vyloučených“ lidí. Tato myšlenka se transformovala i do projektu s primárně obytnou funkcí. Následovala soutěž o nejlepší návrh s důrazem na podporu socializace a environmentality, kterou vyhrál bruselský ateliér Urban Platform.

Uzavření a vyplnění

„Cílem našeho návrhu je integrovat hodnoty společnosti Lochten do udržitelného, pragmatického a vysoce racionálního sousedského projektu, který je konkurenceschopný z hlediska rozvoje nemovitostí a jehož image evokuje průmyslovou minulost tohoto místa. Návrh se snaží nastavit sociální dynamiku vytvořením kvalitních společných prostor, jakož i pružnými a rozmanitými funkcemi,“ přibližují projekt architekti.

Snímek obrazovky 2021 06 22 v 23.22.21
Udržitelná mikročtvrť Lochten | Zdroj: Georges De Kinder

Na území vedou dva vstupy zahrnující esenciální odkladiště jízdních kol, z toho jeden je zároveň i vjezdem pro auta do podzemní garáže se sedmdesáti šesti místy. Architekti doplnili více hmoty, nejdůležitější byla nárožní budova se smíšenou funkcí, která vnitroblok uzavřela. Typologicky smíšené území ve svém interiéru obsáhlo i dva bytové domy a osm řadových domů.

Pasivní standard bruselského memoranda

Fasády jsou kombinací černého trapézového obkladu, dřeva a bílé omítky. Použití kovového pláště evokuje průmyslovou architekturu a vytváří tak současný vnímatelný obraz lokality. „Bytové budovy byly navrženy jako jednoduché kompaktní jednotky, které se snadno staví.

Jejich design je založen na racionálním strukturálním rámci, který definuje ideální proporční prostory v minimální podlahové ploše. To umožňuje navrhnout jejich energetický systém podle požadované úrovně investic (včetně pasivního systému), aniž by se změnil základní princip,“ popisuje záměr jeden z hlavních architektů Cédric Franck.

Snímek obrazovky 2021 06 22 v 23.20.25
Udržitelná mikročtvrť Lochten | Zdroj: Georges De Kinder

Pokud jde o vybavení, zahrnuje území tři obchodní prostory, dvanáct jednopokojových, jednatřicet dvoupokojových a pět třípokojových bytů, spolu s řadovými domy je to padesát šest obytných jednotek. Všechny jednotky jsou bezbariérové a mají k dispozici soukromý vstup do exteriéru – ať už balkon, lodžii nebo terasu. K dispozici jsou i obecní zahrady a dětské hřiště.

Když se silnice spojí

Jednotlivé objekty jsou vzájemně propojeny rozsáhlou sítí chodníků, zahrad a ulic na úrovni terénu a lávkami na úrovni pater. Společné trasy dávají možnost na potenciální setkání a zajišťují intenzivní sociální interakci, při každodenním potkávání se dokonce i sociální vazbu.

Od partnerů ASB

Mezery mezi bytovými domy zvyšují průhlednost z perspektivy chodce na kterémkoli místě ve vnitrobloku. Důležité také bylo vytvoření dvou velkometrážních společných prostor lemovaných sdílenými funkcemi a oživených terénními depresemi plnými rostlin, které odvádějí nadměrnou vodu ze srážek.

Udržitelná mikročtvrť Lochten

Místo: Schaerbeek, Belgie
Investor: JCX Immo
Architekti: URBAN Platforma
Spolupráce: Ney & Partners, Matrice, JNC international
Užitková plocha: 6 222 m2
Návrh: 2012
Realizace: 2019

Alexandra Müllerová
Článek vyšel v časopisu ASB 2/2021.