Nejčastější stavební poruchy – jak na ně

Každá stavba je složitý organismus, který podléhá zubu času a také povětrnostním vlivům. Důsledkem opotřebování jsou různé poruchy. Mezi nejčastěji řešené stavební poruchy patří ty, které snižují komfort vnitřního prostředí a zároveň mají vliv na tepelné ztráty, jež se následně promítají do vysokých finančních nákladů na vytápění. Základními symptomy jsou chlad, vlhko a průvan. Odhalit příčiny není ve většině případů těžké.

Pokud jde o starší stavbu, zdroj problémů je zpravidla nutno hledat v nedostatečné tepelné izolaci, poškozené hydroizolaci spodní stavby či střechy, případně v netěsných oknech. Řešení je tedy víceméně jasné: je potřeba opravit hydroizolaci, vyměnit okna a zateplit obvodové stěny i střechu. Do opravy vlastního domu se lidé většinou pouštějí s elánem a optimistickými vyhlídkami. O to větší však je zklamání, když se po kompletní renovaci domu začnou objevovat četné závady a vynaložené peníze vlastně vyjdou nazmar. Kde se stala chyba? V přeneseném smyslu lze říci, že jednou z příčin může být i snaha majitelů domu ušetřit na nesprávném místě: buď se před stavebními úpravami neporadí s odborníkem, anebo vynechají některé doporučené kroky (protože se jim zdají nepodstatné), případně zvolí levnější materiály. Svoje však samozřejmě sehraje i neodborné provedení stavebních úprav.

Nepřítel č. 1: vlhkost
Častým a velmi nepříjemným problémem u starých, nových i renovovaných budov je nadměrná vlhkost stavebních konstrukcí, která snižuje tepelněizolační vlastnosti stěn, postupně narušuje vnitřní strukturu zdiva s přímým dopadem na statiku, způsobuje tvorbu výkvětů a škodlivých plísní. Vzdouvající se omítky, tvorba výrazných map s konturami na zdivu – znaky toho, že míra vlhkosti dosahuje kritického bodu. Způsob sanace vlhkého zdiva musí zohledňovat příčiny vlhnutí. Mezi hlavní patří:

• Vzlínající vlhkost. Vyskytuje se u neexistující nebo poškozené izolace spodní stavby. Ve zdivu může stoupat i vysoko na úroveň terénu, někdy až do výšky tří metrů. Zemní vlhkost s sebou přináší i minerální soli, které se usazují uvnitř zdiva, zvyšují jeho hygroskopickost a způsobují výkvěty solí na omítce.
• Spodní voda. Dokáže být hodně agresivní. Je dána vysokou hladinou spodní vody, ovšem tento problém se může vyskytnout i dodatečně – v souvislosti se stavebními zásahy, které změní geologické podmínky v okolí existující budovy. Nevhodná úprava terénu v okolí domu (například hodně zpevněných ploch) může způsobit, že spodní stavbu začne nepříznivě ovlivňovat i srážková voda vsakující do země v bezprostřední blízkosti budovy.

Sanace vlhkého zdiva

• Mechanické metody sanace

    Jde o nejběžnější invazivní způsoby sanace vlhkého zdiva při poruchách spodní stavby způsobených vzlínající zemní vlhkostí nebo tlakovou spodní vodou. Při sanaci v suterénu je nezbytné stěnu z vnější strany odkopat, vložit novou hydroizolaci a ochránit ji přizdívkou. Důležitým detailem je vytvoření vzduchové mezery, která zabezpečí odvětrání a vysušení vlhkého zdiva. Při sanaci nadzemních částí zdiva se běžně řeší sanace podřezáním zdiva a vrážením nové plastové hydroizolace o tloušťce 1,5 až 3 mm do vyklínované mezery.

• Chemické injektování

    Je elegantním řešením problému s vertikální izolací spodní stavby. Na celé ploše poškozeného zdiva se do vyvrtaných otvorů aplikuje injektážní látka, která vsákne do zdiva a vytvoří infuzní clonu zabraňující pronikání vody nebo vodních par do stěny. Pomocí speciální tlakové injektáže lze ochránit svislé zdivo dokonce i před tlakovou vodou. Alternativou k metodě podřezávání zdiva je vytvoření infuzní clony pomocí hustě aplikované mikroinjektáže polyuretanovými pryskyřicemi v jedné rovině zdiva.

• Neinvazivní metody sanace

    Jsou spíš doplňkem než alternativou k mechanickým a chemickým metodám sanace. Obvykle se jedná o metody, které se dají aplikovat pouze u nadzemních částí budov a neodstraňují samotné příčiny vlhnutí, jen vysušují zdivo. Jsou-li jediným způsobem sanace, je nutná trvalá instalace zařízení, které zdivo vysušuje. Tak funguje například elektroosmotická metoda, která využívá fyzikálních zákonitostí vody a jednosměrného proudu. V praxi se objevuje už i mikrovlnná metoda, která způsobuje zahřívání a následné odpařování vody ze stavební konstrukce. U nadzemních nebo částečně zapuštěných zdí poškozených vzlínající zemní vlhkostí lze použít magnetokinetickou metodu sanace, která pomocí speciálního zařízení přepolarizuje směr pohybu molekul vody v kapilárním systému stavebních materiálů tak, že kapilární vlhkost proudí zpátky do země.

• Sanační omítky

    Slouží obvykle jako doplněk k jiné sanační metodě. Jejich cílem je zabezpečení dostatečné průvzdušnosti a minimální nasákavosti poškozeného zdiva. Sanačními omítkami se ošetřuje hlavně zasolené zdivo starších budov, protože mají schopnost vsáknout a eliminovat agresivní látky z konstrukce a zabraňují vzniku neestetických skvrn na stěně.

Další příčiny vlhnutí zdiva Srážková voda Způsobuje problémy hlavně při poškozených izolacích střechy nebo nevhodně provedených parapetech oken. U nedostatečně chráněného zdiva může prosakovat prakticky v kterékoli části vrchní stavby. Tento problém vyřeší kvalitní hydrofobní omítky. Kondenzační vlhkost Může se objevit na obvodových konstrukcích budovy v místě tepelných mostů nebo při nedostatečném větrání příliš utěsněných místností. Tepelné mosty jsou nedostatečně izolovaná místa styků různých materiálů, která způsobují prudké ochlazování uvnitř konstrukce doprovázené kondenzováním vzdušné vlhkosti. Takovými místy jsou nejčastěji kouty u oken, prostupy ve střešních konstrukcích a podobně. Na vnitřním povrchu stěn může docházet ke kondenzaci vody, i když se zmenší infiltrace vzduchu skrz spáry oken a zdiva jako důsledek dodatečného zateplení či výměny oken bez alternativního větrání. Technické poruchy Za podezřele vlhké stěny mohou být někdy odpovědná i poškozená vodovodní či kanalizační potrubí. Tuto příčinu lze snadno rozpoznat, hlavně když jde o vnitřní části budovy. Po odstranění poruchy se zdivo přirozeně vysuší. Zbytková stavební vlhkost Je občas problémem novostaveb, které se stavěly za vlhkého počasí nebo byly příliš rychle uvedeny do provozu. Pokud se hrubá stavby zaizoluje, uzavře a začne se v ní topit, může zabudovaná stavební vlhkost způsobovat jistý čas problémy. Řešením je dokonalé vysušení stavby, intenzivní větrání, případně i použití odvlhčování vzduchu. Někdy je příčinou pomalého vysušování novostavby výztužné síťování celoplošně lepené na stěnu neprodyšným lepidlem.

Podřezávání zdiva řetězovou pilou (Aquasaning)	Zařízení pro podřezávání zdiva diamantovým lanem (Aquasaning)

Nepřítel č. 2: chlad
I když je sanace vlhkého zdiva často náročná, zdlouhavá a nákladná, nadměrnou vlhkost zdiva se neodporučuje ignorovat nebo se snažit ji nějakým způsobem kamuflovat. Tento krok je nezbytný jak pro vytvoření zdravého a komfortního vnitřního prostředí, tak i pro další stavební úkony při renovaci budovy. Vlhkost jde ruku v ruce s chladem. V mnoha případech je příčinou snížené tepelněizolační schopnosti obvodových stěn nebo i samotné izolace. Ta může být poškozena vlhkostí v důsledku neodborného provedení zateplení, například při poškození hydroizolace, respektive parozábrany hřebíkem nebo kotvou, nebo v důsledku kondenzace při nedůsledně provedených detailech prostupů a spojů nosných konstrukcí. Ke kondenzaci vody uvnitř stěny nebo na jejím vnitřním povrchu dochází i při nedostatečně nadimenzované tloušťce tepelné izolace. Tento problém se vyskytuje zejména v případě použití polystyrenu. Pro lepší odvětrání vlhkosti je proto vhodné při kontaktních zateplovacích systémech více používat paropropustné izolační materiály z minerální vlny, případně z organických materiálů – ovčí vlny nebo zemědělských rostlin. I při odborném provedení tepelněizolačního systému musí být v každém případě zateplení budovy realizováno na dokonale suchém zdivu. Vysoká vlhkost se přitom může vyskytovat jak ve starých budov poškozených hydrofobními solemi, tak i v novostavbách s vysokou zbytkovou vlhkostí. Bezpečnějším způsobem zateplení je proto odvětraný zateplovací systém. Aby byla tepelná izolace opravdu funkční, musí být kompaktní a uzavřená ze všech stran budovy. Pokud by byla zateplená například jen jedna strana domu, nedalo by se zabránit kondenzaci vlhkosti při prudké změně teploty v místě na rozhraní izolovaného a nezatepleného zdiva. Výsledkem by opět bylo vlhké zdivo, úniky tepla a plísně. Při renovaci starších domů se lidé často dopouštějí chyby v tom, že obvodový plášť budovy příliš dokonale utěsní, aniž by stěnám dali šanci dýchat. Problémy s kondenzační vlhkostí v důsledku nedostatečné výměny vzduchu se vyskytují nejen při nesprávném postupu zateplení a při výměně původních oken za nové – těsnější, ale i při zasklívání balkonů a lodžií. Proto je důležité pořádně větrat (minimálně dvakrát denně 10 až 15 minut) a nepřehánět to ani se šetřením při vytápění.

2. Maltu vyškrábeme ze spár a podklad zbavíme pomocí kartáče prachu a nečistot.	3. Příliš hluboké nerovnosti vyzdíme, případně vyrovnáme maltou. Potom naneseme celoplošně nebo přerušovaně (záleží na konkrétním systému) nástřik.
4. Ztvrdlý suchý nástřik před nanesením další vrstvy navlhčíme zednickým štětcem.	5. V soklové oblasti stěny použijeme speciální materiály. Naneseme jádrovou vrstvu a vyrovnáme ji latí.
6. Po vodorovném zdrsnění a částečném ztvrdnutí (zavadnutí) můžeme nanášet další vrstvy jádrové omítky (jestliže potřebujeme mít tlustší omítku). Před nanesením vrchní omítky musí vrstva zrát 7 dní na 1 cm tloušťky omítky.	7. Na jádrovou vrstvu naneseme jemnější vrchní omítku. Nejprve ji naneseme v tenké vrstvě ocelovým hladítkem.
8. Dále ji můžeme nahazovat lžící.	9. Vyrovnáme ji latí. Po přiměřeném zatuhnutí povrch omítky vyhladíme vhodným hladítkem. Povrch lze dále zjemnit jemnou štukovou omítkou nebo natřít fasádní barvou.    (Cemix, Baumit)

Nepřítel č. 3: průvan
Málokdo si uvědomuje, že tepelná energie se nevytrácí z budovy jen v důsledku vysoké tepelné vodivosti materiálů, ale i prouděním vzduchu skrze spáry nebo infiltrací přes porézní materiál. To je slabinou hlavně lehkých montovaných staveb a střešních konstrukcí. V těchto případech je třeba dbát na důsledné provedení izolací, které zajišťují vzduchotěsnost a větrotěsnost budovy. Nekontrolovanou výměnu vzduchu spárami a netěsnostmi v obvodovém plášti způsobuje rozdílný tlak v interiéru a exteriéru. Například při silném větru vzniká v budově podtlak, v důsledku čehož proniká dovnitř studený vzduch. V zimě, když je uvnitř mnohem tepleji než venku, z budovy spárami uniká teplo. Intenzita výměny vzduchu v budově tedy přímo ovlivňuje množství energie potřebné k vytápění nebo klimatizování vnitřního prostoru. Vysoká vzduchotěsnost obvodového pláště proto budově ušetří náklady na energii.

Vzduchotěsnost budovy sehrává mimořádnou úlohu hlavně u konceptů pasivních budov, u nichž by celá roční energetická potřeba (≤ 15 kWh/(m² . rok)) měla být pokryta pouze rekuperačním větráním se zpětným získáváním tepla a tepelným čerpadlem, případně ze slunečního kolektoru a podobně. Je-li hodnota vzduchotěsnoti vysoká, je důležité zajistit dostatečné větrání budovy – určitý objem výměny vzduchu je nutný z hygienických důvodů. Jeden člověk potřebuje v průměru 30 litrů vzduchu za hodinu. To znamená, že budova, která dosahuje parametrů vzduchotěsnosti určených pro pasivní budovy (n50 = 0,6/h), musí mít vyřešeno nucené větrání.

U masivních staveb jsou dostatečné hodnoty vzduchotěsnosti zabezpečeny samotným zdivem a omítkou, přičemž nejkritičtějším místem je obvykle střešní konstrukce. Funkci vzduchotěsné zábrany v tomto případě na sebe přebírají kvalitní izolační fólie. U lehkých montovaných staveb jsou fóliové parozábrany a ochrana proti větru i součástí stěn. Kvalitně provedená parozábrana z vnitřní strany budovy dokáže zabezpečit 20 % úspory energie a vnější protivětrná izolace přibližně 10 %. Pokud se k izolaci střechy použije reflexní fólie, budova ušetří dalších 10 % energie.

TEXT: Renáta Balogová
FOTO: archiv vydavatelství a firem