asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Výkvěty na lícovém zdivu

25.11.2010

O problematice vzniku výkvětů na povrchu lícového zdiva, povrchu z keramických pásků i jiných druhů lícového zdiva bylo již napsáno mnoho odborných článků a byla objasněna řada mechanismů, které s jejich vznikem souvisejí. Příčiny vzniku výkvětů jsou ale stále mnohdy neúmyslně zaměňovány a vznikají tak nepravdivé informace.

Vznik výkvětů je málo častou, ale o to nepříjemnější součástí realizace různých typů staveb, například fasád, plotů a zahradních staveb. Problém se týká také zateplovacích systémů s povrchem z cihlových pásků. Složení materiálů (maltových směsí), které se používají ke zhotovení tohoto typu konstrukcí, je namícháno takzvaně přímo na míru. Tyto materiály a konstrukce budou jak při zpracování, tak i během procesu zrání a zejména po něm, vystaveny náročným podmínkám, a musejí proto splňovat velmi náročné požadavky na odolnost. Proto jsou tyto receptury značně odlišné od receptur na základní maltové směsi, které se používají k podobným účelům pro běžné zdivo a obklady. Jako všechny materiály s upravenými a značně vylepšenými vlastnostmi vyžadují rovněž dodržování základních postupů, díky kterým si zhotovená konstrukce udrží deklarované vlastnosti od dokončení prací po celou dobu životnosti.


Z pohledu realizační firmy nebo investora je při vzniku výkvětů hlavním viníkem vždy na prvním místě použitý materiál – zejména maltová směs, případně zdicí prvky nebo obkladové cihlové pásky. Málokdo si je však ochoten připustit, že realita je velmi vzdálená těmto úvahám a souvisí ve většině případů s nedodržováním základních pravidel při práci stanovených výrobci používaných materiálů, případně nevhodným konstrukčním řešením nebo také nekvalitně odvedenou prací.

Ve všech zmíněných případech bývá na vině malá nebo zcela chybějící zkušenost s realizací podobných konstrukcí. Přitom vzniku výkvětů může velmi efektivně zabránit návrh vhodného konstrukčního řešení a hlavně dodržování pravidel při zpracování materiálů, která jsou spojena se zpracováním většiny všeobecně používaných stavebních materiálů a jsou zpracovatelům dlouhodobě známa. Dodržování těchto pravidel nepředstavuje z hlediska dodatečných nákladů při realizaci stavby významnou finanční položku – na rozdíl od nákladů, které jsou nutné na odstranění vzniklých výkvětů. Navíc v tomto případě hrozí riziko, že příčina vzniku výkvětů již nepůjde odstranit. To je spojeno s nutností nemalých finančních kompenzací ze strany zhotovitele, který by měl být z tohoto důvodu dostatečně motivován a snažit se celé této nepříjemné situaci předejít.


Pojmenování problému

Označení výkvět pro různé druhy výluhů nebývá vždy věcně správné. Definice výkvětů nebo výluhů není v žádné normě přesně specifikována, ani se neuvádí jejich podrobné složení. Většinou se jedná o sloučeniny, které jsou označovány jako soli. V praxi jsou používána všechna označení pro „soli na povrchu“ (povlaky, výkvěty a výluhy), a tak je možné rozdělení posuzovat podle chemického složení a rozpustnosti vodou.

Dalším členěním pak mohou být ostatní vlastnosti, jako je například míra destruktivního působení na konstrukci. Existují typy výkvětů solí, které způsobí pouze estetické znehodnocení (někdy jen dočasné), ale je řada solí, které mají postupné destruktivní účinky, zejména uvnitř konstrukce. Jedná se o soli, které po odpaření vody tvoří krystaly. Tvorba těchto krystalů je provázena tlakem v řádech desítek N/mm, což uvnitř struktury materiálů vyvolává postupnou destrukci. Tyto ukázky postupné destrukce jsou často viditelné na fasádách starých domů, u kterých chybí nebo je poškozena hydroizolace.


Příčiny vzniku výkvětů
Pro vznik výkvětů je několik zásadních předpokladů. Nejdůležitějším z nich je nadbytečná vlhkost v konstrukci. S ohledem na způsob, jakým se do konstrukce dostala (zabudováním, vzlínáním, případně jiným způsobem), musí následovat opatření k zamezení jejímu dalšímu negativnímu působení. Zcela jednoznačně se dá konstatovat, že bez přítomnosti nežádoucí nadbytečné vlhkosti uvnitř konstrukce je vznik výkvětů prakticky nemožný, protože chybí transportní médium, které rozpustné výkvětotvorné složky rozpustí a také přenese na povrchové plochy konstrukce.

Materiály, které jsou určeny pro pohledové zdivo ke zdění, lepení a spárování, jsou svým složením koncipovány tak, aby vznik výkvětů neumožňovaly. To ale neznamená, že během jejich zpracování nebo po dobu jejich zrání jsou používané maltové směsi odolné vůči všem nežádoucím vlivům. Maltové směsi pro lícové zdivo obsahují pojiva, kterými je většinou cement v různých variantách. Doba zrání cementu je všeobecně známa. Po tuto dobu v něm probíhají důležité chemické reakce (zjednodušeně řečeno) a tvorba nových sloučenin za podstatných změn chemických a fyzikálních vlastností, jako jsou například nárůsty pevností a další změny. Tyto vlastnosti následně zajistí dostatečnou odolnost a stabilitu maltových směsí vůči klimatickým podmínkám a jiným nepříznivým vlivům.


Při průběhu chemických reakcí vzniká řada sloučenin, v nichž jednotlivé složky bývají různě rozpustné ve vodě. Dojde-li k nadměrnému přísunu vlhkosti v době, kdy nejsou jednotlivé chemické složky stabilizovány (určitý stupeň zralosti umožňující odolnost vůči rozpouštění vodou), je vysoká pravděpodobnost, že vodou rozpuštěné složky budou následně transportovány kapilárním systémem na povrch, kde po odpaření vody dojde k přeměně na vodou nerozpustné sloučeniny. Díky rozdílnosti kapilárního systému zdicích nebo obkladových cihlových pásků (v porovnání s kapilárním systémem používané maltové směsi) je zřejmé, že výkvět se objeví vždy nejdříve v ploše spár – ve spárovací maltě nebo jako „vytékající“ povlak ze spoje spárovací malty a hrany stavebního prvku lícového zdiva. To vede prakticky vždy k domněnce, že maltová směs je příčinou vzniku výkvětu (výluhu). Celý proces od dodání nadbytečné vlhkosti do doby, než se výkvět objeví, může trvat velmi dlouho, i několik měsíců, zejména pak při chladném počasí a v období se zvýšenou vlhkostí (mlhy, deště). Vznik výkvětů po takto dlouhé době není spojen do odpovídajících reálných souvislostí a příčina je hledána jinde.

C
hyby vedoucí ke vzniku výkvětů
Prováděné i dokončené stavební dílo je nutné po určitou dobu ošetřovat a chránit před rychlým vysoušením. To je důležité pro bezproblémový průběh hydratace cementových pojiv v maltových směsích. Výraznou chybou při realizaci je, že se nedostatečnou ochranou prováděného díla při odpaření záměsové vody proces hydratace (zrání) zpomalí nebo se zcela zastaví a po opětovném dodání vody se celý proces opět znovu rozběhne. Někdy již jen částečně. Výsledkem je podstatné zhoršení kvality výsledných vlastností vyzrálé maltové směsi, ale i zbytečně dlouhá doba, po kterou proces zrání neprobíhal a o kterou je pak nutné ochranu díla prodloužit. Tento proces zastavení hydratace je znám z celé řady oblastí zpracování maltových směsí, například z omítání ploch zdiva (zejména fasád) a betonování podlahových ploch. Jeho následky bývají daleko fatálnější, než jen dodatečný vznik výkvětů, a to z důvodu dodatečných objemových změn, které jsou provázeny vznikem pnutí a často i tvorbou trhlin.

Prakticky neodstranitelnou příčinou vzniku výkvětů bývají nevhodná konstrukční řešení. Nejčastějším případem je chybějící hydroizolace spodní stavby. Vzlínající vlhkost pak následně transportuje rozpustné soli z podloží. Rovněž je třeba brát v potaz, že i beton je materiál s určitým stupněm nasákavosti. Při dlouhodobém působení vody na beton jím část vody prosákne. Proto je nezbytným opatřením použití hydroizolace pod hlavy plotů a sloupků.

Neodstranitelným zdrojem výkvětů je vyplňování vnitřního prostoru konstrukce betonovou směsí. V betonu není ani po 28 dnech zrání více než 50 % cementu hydratováno, a je tak potenciálním zdrojem volného vápna. V případě přítomnosti většího množství vody je pak vznik výkvětu jistotou.

Vznik výkvětů může být způsoben i dodatečným přidáním výkvětotvorných složek do používaných materiálů. Důvodem jejich vzniku je například nevhodné používání různých chemických přísad, které mají ovlivňovat vlastnosti maltových směsí, nebo přímo znečištěná záměsová voda, znečištěné nářadí a podobně. Také používání nevhodných chemických prostředků (např. anorganických kyselin) pro dodatečné čištění hotových konstrukcí od zbytků pojiv může vést k zasolení konstrukce s těžko odstranitelnými následky.

Posledním, avšak častějším důvodem je používání nevhodných materiálů, které nejsou přímo určeny pro použití na lícové zdivo.

Návrhy opatření k odstranění výkvětů
Pro návrhy opatření, která je potřeba přijmout k odstranění vzniklých výkvětů, je vždy nutné individuálně posoudit příčinu jejich vzniku a zjistit, zda se jedná o vodou rozpustný nebo nerozpustný výkvět. Výkvěty na lícovém zdivu bývají ve většině případů pouze výluhem volného vápna z cementového pojiva, protože malty pro lícové zdivo neobsahují vápenný hydrát.

Jedná-li se pouze o tenkou vrstvu výkvětu na povrchu a o jednorázové proniknutí vlhkosti do konstrukce, poradí si s výkvětem klimatické podmínky (mírně kyselý déšť) nebo vhodné čističe určené přímo k tomuto účelu (až po vyschnutí konstrukce zdiva).

Tyto čističe mají vlastnosti, které umožňují odstranění některých typů lehkých povlaků. Jsou to přípravky obsahující organické kyseliny, které nejsou tak agresivní vůči materiálům a životnímu prostředí. Ovšem i při jejich používání je nutné dbát na pokyny výrobce a zejména věnovat péči ochraně okolních ploch, na které se čističe nemají dostat, protože i tyto roztoky mohou poleptat prvky z kovů, dřeva a podobně.

Před nanesením čisticího roztoku je důležité důkladně navlhčit čištěné plochy tak, aby se roztok s rozpuštěnou solí nevsákl do lícového zdiva. Po určité době působení čističe je nutné opláchnout čištěné plochy, aby se rozpuštěná sůl odstranila. Tento postup je pak nutné i několikrát opakovat.

V případě silnější vrstvy výkvětu je vhodné mechanické odstranění a následně stejný postup jako v předchozí variantě. Již vzniklé výkvěty jsou v převážné většině jen estetickou vadou a nepředstavují jiné riziko a omezení vlastností hotové konstrukce.

Riziko představují případy, kdy vznik výkvětů pokračuje, což je jasným ukazatelem pokračujícího průniku vlhkosti do konstrukce. Ta může způsobit nejen další vznik výkvětů, ale při nevhodných klimatických podmínkách (mrazu) také mechanické poškození konstrukce významného rozsahu.

Na základě zkušeností z praxe lze konstatovat, že vznik většiny výkvětů na lícovém zdivu je jen estetickou vadou a žádným dalším způsobem neovlivňuje užitnou hodnotu konstrukce. Proto následná řešení, u kterých dochází k radikálním zásahům do již hotových konstrukcí, nejsou odpovídajícím způsobem pro odstraňování výkvětů. Hlavní a nejdůležitější příčinou vzniku tohoto stavu je přítomnost nadbytečného množství vody.

TEXT: Petr Prokeš
FOTO: archiv společnosti quick-mix

Autor pracuje jako produktový manažer společnosti quick-mix, k. s., která dodává vysoce hodnotné suché maltové směsi pro všechny stavební obory.

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media