asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

René Šulc: Rád navrhuji pro české firmy

26.01.2009
Kdo je designér a co tato profese obnáší? Jak se daří designérům v Česku? Kde se inspirují? Zeptali jsme se Reného Šulce, designéra svítidel, nábytku, ale i šperků nebo zdravotnických pomůcek. Jeho chaise longue byl představen jako jedna z Czech 100 Design Icons. Mladý designér dokázal své nápady rychle prosadit a je autorem mnoha předmětů, které se dnes vyrábějí sériově. Na letošním Designbloku představil ve spolupráci s firmou Lucis kolekci čtyř lamp inspirovaných tvary hub.
Kdo je designér
Slovu design se v českém prostředí rozumí v mnohem užším smyslu než v kontextu anglického jazyka. Přesto jsem se ještě nedopátrala úplné definice toho, co je design. Máte vy nějakou osobní definici předmětu vaší profese?
Význam slova design je v češtině spojen s určitou tvůrčí činností, kvalitou produktu, řekl bych, že je to něco, co vypadá lépe než standard, možná i něco luxusního. Ale myslím si, že není nutné spojovat design se slovem luxus. Je to však produkt, který je esteticky a funkčně kvalitní, něco, co navrhl kvalitní výtvarník a vyrobil kvalitní výrobce. V angličtině to chápu v mnohem obecnějším významu slova: tvořit, vytvářet, navrhovat. Trochu se obávám inflace slova design, kterou poslední dobou sleduji. Myslím, že sem už dorazil ten obecnější význam slova design, který jsem zmiňoval u angličtiny. Všimněte si, co všechno je poslední dobou označeno slovem design.

Jak byste tedy přiblížil roli designéra, jakou odpovědnost na sebe bere?
Design je pro mě tvůrčí činnost, která dává možnost aktivně ovlivňovat, jak vypadají a fungují věci kolem nás, předměty běžné potřeby. Design pro mě není jen estetická stránka věci, je to také proces, při němž pronikám k podstatě věci a poznávám ji. S tou potom pracuji. Je to nezbytná součást tvůrčího procesu, musím vědět, jak věc funguje, abych mohl navrhnout to, jak bude vypadat. V tom spočívá odpovědnost designéra: dává podobu věcem, které se stávají přirozenou součástí lidského života.

Výhodou designéra je, že nikomu nevnucuje, co vytváří. Je v tom určitá svoboda; lidé si sami vyberou, co si koupí.

  Lustr Cydonia se vyrábí v několika variacích.

Co vás přivedlo k designu svítidel? Co vás na tom baví, nebo dokonce fascinuje?

Na VŠUP jsme řešili několik semestrálních úkolů, jejichž zadání mělo souvislost se světlem a svícením. Potom mě na základě jednoho článku v časopise oslovil český výrobce Lucis s tím, že hledají designéra.
Světlo je fascinující fenomén už ze své podstaty. Podívejte se v noci na hvězdy – i když ve městě jich asi moc neuvidíte, ale na horách nebo za městem je to ­neuvěřitelná podívaná.

Mám rád to, co v sobě svítidla spojují dohromady. Je to nezbytná znalost výrobní technologie, světelných zdrojů, základů elektroinstalace a samozřejmě v neposlední řadě designu, výtvarné formy. Svítidla musejí splňovat spoustu norem, které vás limitují. A právě toto propojení možností a limitů s transcendentním „na počátku bylo světlo“ mě neustále inspiruje. 

Co obnáší design svítidla? Vnímáte ho jako výrazný interiérový doplněk, nebo nenápadný zdroj světla?
Obojí je možné, záleží, k čemu svítidlo potřebujete, jaké je zadání. Můžete mít světelný objekt, který dotvoří atmosféru inte­riéru, ale stejně tak můžete svítit technicistní lampou na pracovním stole. Mám zkušenost hlavně se svítidly pro sériovou výrobu, ale lákal by mě i nějaký solitérní svíticí objekt, jediný kus pro specifický interiér.

S jakými problémy se musíte vyrovnávat při navrhování svítidel?
Jsou to obecné problémy, které přináší designérská tvorba. Možnosti technologie výroby, možnosti světelných zdrojů, možnosti ekonomických investic. Ale jsem velmi rád, že se nemusím vyrovnávat s problémy s lidmi. Lucis má vynikající, kvalitní a zkušené konstruktéry otevřené novým nápadům – a to je veliké plus.

Lampy Ecco jste vytvořil z lepenky. Vedla vás k tomu estetika, ekonomičnost nebo ekologičnost tohoto materiálu?
Chtěl jsem prověřit možnosti recyklovatelného materiálu, jakým je papír. Je třeba myslet na to, v jakém stavu předáme Zemi našim dětem. Ne jen chrlit stále nové a nové úžasné výrobky.

Papírové lampy Ecco lze po skončení životního cyklu snadno recyklovat s minimálními náklady. Prsten Minus byl vytvořený v rámci mezinárodního projektu ring ring ring.

Takže ekologie? Ekodesign je hodně skloňovaný pojem. Co je tím myšleno, může být však až protichůdné. Například luxusní předměty z organických materiálů versus levný nábytek z lepenky. Jak byste definoval ekologický design?

Lidé si začínají uvědomovat, že systém založený na nekonečném růstu, který ale má omezené vstupní zdroje, dřív nebo později povede ke zhroucení. Design je jedním z prostředků, který může pomáhat pozitivně, ale bohužel i negativně. Negativně v tom, že výrobek s novou atraktivnější formou vás může lákat, takže zahodíte ten starý, přestože je ještě funkční. Marketingové strategie a reklamy nás neustále nutí něco nakupovat a spotřebovávat. Ale jde to i obráceně, design by měl vidět dál než jen na obzor komerce a spotřeby. Je třeba produkty zlepšovat funkčně, kvalitně atd. Tím se dostávám k té definici ekodesignu. Je to proces navrhování a vývoje výrobku, kde se klade důraz nejen na funkci, ergonomii, technologii, estetiku atd., ale zejména na minimalizaci negativního dopadu na životní prostředí už v průběhu výroby i po skončení životního cyklu výrobku. Zároveň také na využití materiálů, které lze po skončení životního cyklu výrobku snadno recyklovat s minimálními náklady.

Lepenkové lampy se tedy z tohoto pohledu zdají být optimálním řešením: jsou funkční, estetické, z levného, recyklovaného a snadno recyklovatelného materiálu…
Lampy Ecco jsme představili na loňském Designbloku. Chtěli jsme je realizovat, ale matrice na vysekávání kartonu jsou drahé, cena by neodpovídala požadavku levné ekologické alternativy. Kdyby to vyráběla IKEA, tak by to fungovalo, ale u nás se to nevyplatí. Všichni udělají pár prototypů a tím to skončí. Ekologický design je vždy dražší. Když má někdo o ně zájem, udělám těch několik kusů raději na koleni.

Identita a interpretace
Některé vaše lampy vypadají jako houby, medúzy a mimozemské bytosti. Vychází to ze záliby v science-fiction románech, zoologii a houbaření? Kde se inspirujete?
Inspirace může přijít odkudkoli. Důležité je dívat se kolem sebe. Mám na mysli vnímání různých podnětů kolem sebe, ne dívat se a kopírovat. Inspirací může být nová technologie, nový materiál, ale i příroda kolem nás. Vynikající inspirace bývá dobře formulované zadání. V průběhu praxe jsem se naučil, že je třeba hlavně občas dobít baterky. Musím mít tu energii odkud brát, nejsem nekonečný zdroj. Potřebuji impulsy, které pak přetavím do své tvorby.

Designérka Jane Atfield se vyjádřila, že hledá při své tvůrčí práci archetypální formy, které vedou k jednoduchým a funkčním předmětům vyvolávajícím silné asociace a narativní obrazy. Jde vám o totéž?

Pěkně formulováno. V podstatě s tím souhlasím, jen to cítím více intuitivně, než že bych to dokázal takto definovat. Umělec zprostředkovává společnosti obrazy z nevědomí. Už nevím, kdo to řekl. V podstatě to souvisí s tou archetypální formou. Zajímavé je, že děti všech kultur se do určitého věku vyjadřují podobnými kresbičkami a znaky, nezávisle na své mateřské kultuře. Vlivem okolního kulturního prostředí tato schopnost zaniká. Takže určitý formální archetyp tu je. V závislosti na tom, jak hluboko do nevědomí je tvůrce schopen proniknout, plyne pak trvalost a nadčasovost díla. Tak asi lze vysvětlit, že některá díla v průběhu času nestárnou a zachovávají si svou platnost. Výtvarník se dotkl určité archetypální formy, která je obecně platná. Zajímavé je, že tuto archetypální formu lze individuálně definovat vlastní kreativitou. Nejde jen o absolutní formu, ale vždy je ovlivněná tvůrčí individualitou, kulturou, dobou, a přesto v čase neztratí svou obecnou platnost.

Je nějaká vazba mezi designem a uměním? Sledujete dění na poli současného umění?
Umění mě inspiruje. Je to dost podobný tvůrčí proces, hledání podstaty formy. Dění současného umění sleduji nepravidelně. Když mě něco zaujme, rád jdu na výstavu, ale někdy mám pocit, že je umění už příliš vzdálené. Nemám rád umění vulgární a agresivní. Ale jestli je umění obrazem doby, tak se možná ani není čemu divit. Pořád mám pocit, že umění má povznášet ducha, nemusí být nutně jen krásné, ale musí mít ideu a řemeslnou dokonalost.

A jaký je vztah designu k architektuře?
Hodně spolu souvisejí. Architekti pracují s produkty, které navrhnou designéři. Obdivuji práci architektů, obdivuji, že tolik vstupních informací se vejde do jedné hlavy a pak se výsledku dá ještě výtvarná forma.

Do jaké míry design interiéru, kde člověk bydlí, ovlivňuje jeho identitu? Podle amerického architekta a teoretika Edgara Kaufmana jr. je design výrazem nás samých. Neplatí to i naopak?
Kde člověk bydlí, má určitě vliv. Bydlím na malé vesnici 30 km od Prahy. Umožňuje mi to dívat se na některé věci s odstupem. Na vesnici máte pocit, že spousta věcí není důležitá.

Praxe

Vystudoval jste design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ve Zlíně; design se tam učí ve dvou ateliérech, jejichž koncepce vychází spíše z odlišných premis. Jak vnímáte onu polaritu designu jako prototypu pro průmysl – sériovou výrobu cenově dostupných produktů a naopak tvorbu luxusních solitérů či malých sérií?
Využívám obou možností, které tato polarita nabízí. V každé se dá vzít ­poučení pro vlastní tvorbu. V průmyslovém designu jdete k podstatě věci, jádro je zbavené všech nánosů, funkční a estetická podstata je definovaná technologickými možnostmi. V druhém ateliéru designu se sice jde také k podstatě věci, ale úplně jinou cestou. Vždy jsem obdivoval, jak docent Burian učí své studenty koncepčně přemýšlet.

Co vám ještě dalo studium?
Jsem také vděčný, že jsme se ve Zlíně učili dělat ručně modely. Dnes to vnímám jako výhodu oproti studentům z technických škol, kteří navrhují 3D modely na počítači, a když se to pak vyrobí, diví se, že výsledek je třeba moc velký a nevypadá to tak dobře.

Ještě během studia jste pracoval v Ateliéru Pelcl. Jak vás ovlivnil Jiří Pelcl jako pedagog a kolega?
Ovlivnil mě velmi. Je to vynikající designér a vynikající pedagog, což není automatické, ale hlavně je pan profesor vynikající člověk a rovný chlap.

Nedávno jste založil vlastní designérské studio Inveno. Stojí za tím snaha vybudovat si vlastní značku?
Ano, je to snaha postavit se na vlastní designérské nohy. Dlouhá a trnitá cesta. Zabývám se zejména designem svítidel a nábytku, produktovým designem a také designem zdravotnických a rehabilitačních pomůcek. K tomu mě přivedl úraz, kdy jsem dlouhodobě chodil o berlích. Problematická byla nejen jejich ergonomie, ale i zacházení s nimi při nástupu do tramvaje nebo na pohyblivé schody. Navrhl jsem proto úpravu a poutko na ruce, které by zlepšilo manipulaci s nimi. V českém prostředí však není jednoduché změnu v takto konzervativním segmentu prosadit.

Zdravotnický design mě baví. Mám rád lidský rozměr designu předmětů běžné potřeby. Design neznamená nutně exkluzivní věci pro bohaté, jak si většina lidí myslí.

S designem jste začínal u dřeva, nyní navrhujete lampy ze skla a plastů. Preferujete určité materiály? Proč?
Každý materiál má svá specifika, která jsou vždy vhodná pro určitý typ výrobku. Nebráním se žádnému materiálu. Teď jsem hodně pracoval se sklolaminátem. Vynikající materiál, konstrukčně i ekonomicky. V Česku jsou obecně drahé formy pro vstřikování, takže je problém s výrobou z plastů, laminát je cesta, jak se to dá obejít.

Práce designéra není jen v tvůrčích nápadech, ale hlavně ve spolupráci i kompromisech s výrobcem. Jak vnímáte situaci designérů v Česku?
Řekl bych, že za pět let, kdy se pohybuji v oboru na samostatné dráze, se to v Čechách velmi zlepšilo. Je tu řada osvícených výrobců, kteří do designu investují, a je to rozhodně vidět na jejich produkci a také na tom, že se úspěšně prosazují v zahraničí. S těmi se snažím spolupracovat. Za všechny budu jmenovat například Lucis nebo mminterier.

Mezi dalšími výrobci je třeba hledat ty, kteří nemají zkušenost s designérem, ale když poznají, co dobrého jim to přináší, neváhají do designu dále investovat. Mám však i zkušenost s výrobcem, pro kterého jsme vyvinuli produkt, a on pak nevěděl, co si s ním počít. Proinvestoval peníze ve vývoji a nakonec výrobek leží ve skladu ladem, protože to výrobce neumí prodat.

To je velký problém některých českých výrobců. Jsou zaskočeni tím, že se designový výrobek sám neprodává, když všichni přece říkali, že to funguje. Nechápou, že to nekončí tím, když na konci linky vypadne produkt, že tam jsou teprve v polovině cesty. Je třeba umět věc propagovat a prodat, ale do toho už někdy nechtějí investovat. Anebo to prostě neumějí. To je velká škoda. Rád navrhuji pro české firmy, dalo by se říci, že věřím zlatým českým rukám, je tady velký potenciál, hluboce zakořeněné řemeslné mistrovství – a právě to je třeba podpořit. Vlastně je to podpora vzájemná.

MgA. René Šulc
René Šulc se zabývá produktovým designem v celé jeho šíři. Zejména pak designem svítidel, nábytku, zdravotnických pomůcek nebo šperků. V návrhu klade důraz nejen na design, ale i na inovativní technické a funkční řešení.

1978   
narodil se v Mladé Boleslavi
1992 – 1996   
studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v ateliérech Tvorba hraček a Tvarování dřeva a řezbářství
2003   
dokončil studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru designu ve Zlíně u akad. soch. Ivana Linharta, 2000 – 2001 stáž u prof. akad. arch. Jiřího Pelcla
2001 – 2003    
pracoval v Ateliéru Pelcl
Od roku 2003   
spolupracuje na designu pro výrobce svítidel Lucis, rehabilitačních a zdravotnických pomůcek Erilens, nábytku mminterier a Antares International
2006   
založil společně s Darjou Podboj Studio NDR, které od roku 2008 dále pokračuje pod novým názvem Inveno poté, co se každý z designérské dvojice rozhodl jít vlastní cestou

Výběr získaných ocenění:

1996    Vynikající design ’96, uděleno Design centrem ČR za herní objekt Vlak
1998    Eta vize, design pro 3. tisíciletí, 1. cena v kategorii Kuchyňský strojek
2001    soutěž Úsporná svítidla, pořádaná DC ČR, 1. cena za svítidlo Durynk
2003    Inspirace 2003, soutěž mladých interiérových designérů, 1. cena
2006    Dobrý design ’06, uděleno Design centrem ČR za design sofa Vážka, výrobce mminterier Luhačovice


Kateřina Kotalová
Foto: Petr Karšulín
Vizualizace: René Šulc

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media