Sladěné letiště
Galerie(11)

Sladěné letiště

Partneři sekce:

Ne nadarmo je stavba letiště vedle muzeí a operních domů snem téměř každého architekta. Atraktivní prostředí a inspirace létáním umožňují za příznivých podmínek navrhnout odvážné konstrukce založené na netradičních řešeních. A platí to i o Farnborough ve Velké Británii. Ač velikostí malé, podařilo se tu skloubit dobrý design, vstřícného investora a technologické novinky.

Letiště ve Farnborough je známé především díky pořádání leteckého dne, jedné z největších akcí tohoto druhu v Evropě. Mistrovstvím pilotů se sjíždí kochat přes čtvrt milionu lidí. Díky novým budovám však bude letiště ve Farnborough lákat zvědavce i mimo tento jediný týden. Všichni, kteří umí ocenit kvalitní a nápaditou architekturu, budou mít důvod na místo nedaleko Londýna zavítat i jindy.

Letiště vzniklo v roce 1908, ale až do roku 1989 patřilo armádě. Poté, co se otevřelo i veřejné dopravě, začalo se vedení letiště specializovat na majitele soukromých letadel a v posledních letech také za zákazníky business class. Tzv. „bizav“ neboli létání první třídou plní požadavky klientů na rychlost odbavení, minimální čekací doby a luxus při letu. Toto všechno se objevilo v zadání soutěže na nový terminál letiště, kontrolní věž a hangáry. Zadavatel, skupina TAG (Techniques d´Avant-Garde), hledala architektonické řešení, které by odrazilo sebevědomí společnosti, přitáhlo cílovou skupinu klientů a vytvořilo novou místní dominantu. Na požadavky nejlépe odpověděla architektonická kancelář 3DReid. Během několika let tedy vyrostl zcela ojedinělý komplex letištních budov, které spojují společní tvůrci, jeden přístup a rozpočet 45 milionů liber.

Kontrolní věž

Oblé tvary kontrolní věže jsou atraktivní už samy o sobě. Pro prostory zázemí navrhli architekti okolo štíhlého krku věže jakýsi límec, který jakoby sklouzává k zemi; s křivkami pracuje také ovál věže. Všechny tyto komponenty zvýrazňuje pokrytí plechem, které zblízka připomíná hadí kůži, zdálky pak působí jednolitě. Toto řešení bylo výsledkem mnoha pokusů. Zprvu se architekti pokoušeli najít inspiraci v lodním průmyslu, ale technologie, které výrobci lodí používají, byly příliš drahé. S řešením přišly německé firmy Mero a Novelis. Kosočtverce hliníku umožňují sledovat zvlněnou strukturu budovy. Povrch je pokrytý speciální ochrannou vrstvou proti nepřízni počasí. Mimoto byl před instalací natřen jakýmsi druhem laku, který umožnil zachovat klasický vzhled aluminia a přitom plech ochránil před otisky prstů a poškrábáním při manipulaci. Tento „lak“ se časem smyl a povrch věže tak získal klasickou šedou patinu hliníku.

Samotná věž je z přední i zadní strany narušena prosklenou částí, která skrývá schodiště, resp. výtah. Mléčné sklo je horizontálně rozděleno škvírami, které při rychlejším sestupu a výstupu umožňují výhled ven, podobně jako když rychle procházíme kolem laťkového plotu. Zastřešení VCR (visual control room – místnost pro dispečery) je řešeno na čtyřech podpůrných sloupech, které jsou umístěny tak, aby co nejméně bránily ve výhledu – jsou posazeny do zadní části místnosti a předek je nesen na konzolách.

Kruhové zasklení okolo celé místnosti tvoří šestnáct okenních tabulí. Tradičně bývá na kontrolních věžích tabulí osm, proto investoři váhali, zda architektům z důvodu bezpečnosti provozu vyhovět. Po rešerších se však zjistilo, že i ty VCR, které tvoří osmihrany, jsou de facto tvořeny ze šestnácti tabulí.

Hangáry

Součástí nového letištního komplexu je i dvě stě devadesát metrů dlouhý a dvacet dva metrů vysoký hangár, který pojme i letouny Boeing 737. Je rozdělen na tři části a v jednoduchosti návrhu založeném na oblých křivkách koresponduje se zbytkem areálu. Velká plocha umožňuje správci letiště kombinovat garážování různých typů a velikostí letadel jednotlivých nájemců. Architekti se snažili umístit hangár do bezprostřední blízkosti terminálu s ohledem na komfort klientů, kteří tak mají zázemí nedaleko.

Konstrukce střechy je tvořena příhradovými nosníky, které jsou k sobě svázány až v úrovni podlahy, takže uvolňují prostor pod střechou. Konstrukci nesou prvky ve tvaru „A“, v jejichž rámci jsou také umístěny ubytovací prostory. Zázemí a místnosti pro provoz jsou tradičně situovány dozadu. Střecha je rozdělena třemi podélnými okny nad každou sekcí, během dne je tak vnitřek hangáru osvětlen přirozeným světlem. Také ona je pokryta hliníkovým plechem. Aby se zabránilo oslnění pilotů přistávajících a odlétajících letadel, které by mohla velká plocha nového, nezašlého plechu způsobit, byl hliník pokryt speciální patinou. Pásy aluminia, které pokrývaly střední oblou část střechy, byly již předehnuty v továrně, zbytek konstrukce s průměrem nad čtyřicet metrů obstaraly běžné rovné pásy plechu, ty se takovému zaoblení již dokázaly přizpůsobit. Pásy mohly být až pětadvacet metrů dlouhé, takže se minimalizoval počet spojů a urychlila se tak stavba.

Terminál

Třetím prvkem, který tvoří areál letiště ve Farnborough, je budova nového terminálu. Připomíná roztažené křídlo nebo také letící bumerang a k aerodynamice se odkazuje, přestože stojí pevně na zemi, i v oblém spojení konstrukce střechy a obvodových stěn. Dvě ramena budovy svírají prostor parkoviště a naopak se otevírají směrem k odletovým a přistávacím drahám. Také tady se nevyhneme hliníku. Volba krytiny odkazuje k letadlům, kde je aluminium jedním ze základních prvků. Dojem vznášejícího se křídla podtrhuje odlehčené přízemí, které maximálně využívá prosklení. Kromě výše zmíněného dojmu také vychází vstříc čekajícím klientům, kterým nabízí nikdy nekončící představení vzletu a příletu letadel.

Zahnutý tubus budovy je rozdělen na tři patra. V ohybu jsou pak umístěny dva vstupy, které ústí do propojeného foyer. Tomu dominuje oválný tvar schodiště, jež se vine přes všechna tři podlaží. V přízemí jsou umístěny kavárny a restaurace pro klienty a další zázemí, v dalších dvou patrech kanceláře a byty pro zaměstnance letiště. Ti mají z prvního podlaží na obou stranách „křídla“ přístup na terasu, kterou kryje převis střechy.

Na nevelkém letišti ve Farnborough, které ročně zažívá jen 28 000 přistání a odletů, se sešlo několik příznivých faktorů. Investor s konkrétní představou, pro kterého není kvalitní a nápaditá architektura nadstandardem, ale výchozím bodem, reklamou na své služby a výrazem obchodního postoje. Výstavba základních letištních budov v jednom čase, což umožnilo propojení výrazu jednotlivých staveb. A nakonec architektonická kancelář s dobrými nápady. Jak to okomentoval jeden z jejích šéfů Matthew Bedward: „Na projektu nás přitahovala nutnost spojit komfort pro zákazníky, technické požadavky a výrazný vizuální koncept.“


Půdorys přízemí terminálu


Příčný a podélný řez budovy kontrolní věže

Situace

Hana Roguljič
Foto: Nick Hufton, Al Crow


Autorka je externí spolupracovnicí redakce.