Adolfka: Novostavba na Vlčí hoře, která vypráví příběh místa

Na Vlčí hoře v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce vznikl dům, který se nesnaží být efektní ani okázalý. Místo toho vypráví příběh. O krajině, o přerušených osudech, o kontinuitě i návratech.

Novostavba rodinného domu zvaná Adolfka navazuje na historickou stopu původního podstávkového stavení a s nečekanou přesností ukazuje, že současná architektura může být hluboce zakořeněná v místě, aniž by sklouzla k laciné nostalgii.

Kde se bourá, ale nezapomíná

Původní dům, který na pozemku stál, už nebylo možné zachránit. Jeho technický stav byl žalostný a rekonstrukce by znamenala spíš rekonstrukci vzpomínky než skutečné stavby. Přesto se investoři i architekti z ateliéru A1Architects rozhodli pro cestu, která není samozřejmá: postavit novostavbu, ale podle historické předlohy, ve stejném měřítku, se stejným usazením v terénu a s maximálním respektem k místní lidové architektuře.

„Původně stál na místě objekt stejného měřítka, ale jeho stav byl velmi nešťastný a zanedbaný. Navrhli jsme proto novostavbu s respektem k místu,“ shrnují architekti Lenka Křemenová, David Maštálka a Jan Kropík. Výsledkem není replika ani skanzenová stylizace, ale dům, který působí samozřejmě. Jako by tam stál vždycky.

Podstávka v současném čtení

Základním architektonickým motivem domu je reinterpretace podstávkového domu, typologie typické pro sever Čech. Tradiční nosná dřevěná konstrukce je zde čtena současně: vytváří kryté zápraží, chrání dům před nepřízní počasí a zároveň poskytuje přirozený přechod mezi interiérem a krajinou. V létě stín, v zimě závětří. Bez zbytečných gest, zato s jasnou funkcí.

Velmi důležitým momentem bylo zachování původního kamenného sklepení s valenou klenbou, které částečně vystupuje nad terén. Nový dům je proto přesně usazen na půdorys původního stavení tak, aby historická klenba zůstala součástí každodenního provozu domu, nikoli jen reliktem.

Materiály bez kompromisů

Dům pracuje s přírodními materiály, které dávají smysl nejen esteticky, ale i kontextuálně. Kamenná podezdívka, opalované modřínové dřevo na fasádě, plechová střecha. Žádné dekorace navíc, žádná falešná patina. Stárnutí materiálů je tady vítaným procesem, ne problémem.

Chytře je využit i prostor pod střechou, kde vznikla veranda s výhledy do krajiny Labských pískovců a směrem k Lužickým horám. Právě tady se nejvíc potvrzuje, že dům je navržený pro pobyt, zpomalení a společné chvíle, ne pro víkendové „odškrtnutí chalupy“.

Interiér: prostý, ale ne chudý

Dispozice domu je srozumitelná a funkční. V přízemí se nachází centrální obytný prostor s kuchyní a přímým napojením na zápraží, v patře pak tři samostatné pokoje, každý s vlastním hygienickým zázemím. Podkroví, které původní stavba nenabízela, dnes poskytuje plnohodnotný komfort bez toho, aby dům navenek ztratil svou skromnost.

Interiér se nese v duchu nadčasového venkovského minimalismu. Tradiční barevnost, modrá v kombinaci s přírodním dřevem, jednoduché detaily a poctivé řemeslo. Kamna od Kamnářství Jíra dávají prostoru nejen teplo, ale i přirozený středobod. Veškeré truhlářské prvky vznikly v dílně Miroslava Zapletala a je to znát – nic nekřičí, vše funguje.

Dům jako součást krajiny

Adolfka nevznikala jako solitér. Součástí realizace byly i terénní a zahradnické úpravy, které ve spolupráci s Kristýnou Gotvaldovou citlivě modelují okolní krajinu a navazují na původní výsadbu. Na pozemku se nachází také menší vedlejší stavby: sauna, útulna pro přespání a dřevník. Vše v jednotném duchu, bez snahy o dominanci.
Celý areál je koncipován jako místo setkávání. Pro rodinu, přátele, hosty. Jako útočiště před městem i každodenním provozem. Tady architektura neřeší výkon, ale vztahy.

Jméno Adolfka není náhodné. Odkazuje k Adolfu Geilertovi, který se v roce 1891 narodil v tehdejší sudetské obci Wolfsberg. Jeho životní osud, poznamenaný válkou, politickým pronásledováním i složitým návratem k vlastnímu domovu, se stal symbolickým rámcem celého projektu. Nový dům tak není jen stavbou, ale i připomínkou toho, že paměť místa má smysl chránit, i když fyzická kontinuita byla přerušena.

V době, kdy se pohraničí často mění v kulisu pro investiční rekreační objekty bez vztahu k místu, je Adolfka příkladem opačného přístupu. Architektura, která není hlasitá, ale je pevná. Která nehledá originalitu za každou cenu, ale stojí na porozumění krajině, historii a lidským příběhům.