Parlament jako chrám

12. srpna 2011

V loňském ročníku prestižní mezinárodní ceny Brick Award, kterou každé dva roky vyhlašuje jeden z největších výrobců cihlářských výrobků, byla oceněna realizace zemského fóra a zemského parlamentu Lichtenštejnského knížectví od německého architekta Hansjörga Göritze. Ten vytvořil dvě budovy, které svou jednoduchou a téměř sakrální formou povýšily urbanistickou hodnotu města Vaduz.

Budovy parlamentu jsou postaveny na úpatí Schlossbergu pod sídlem panovníka a poblíž sídla úřadu vlády Lichtenštejnského knížectví. Jsou nazvané Dlouhý dům, Vysoký dům a Spojující dům a jejich cihlová střecha má podle architekta Hansjörga Göritze vyjadřovat myšlenku pevné ochrany a zastřešení shromáždění zákonodárců. Díky realizaci této myšlenky se projekt stal novou dominantou Vaduzu.

Realizaci nové budovy však předcházela dlouhá historie sporů. Už v roce 1985, kdy se počet poslanců lichtenštejnského parlamentu rozrostl z patnácti na pětadvacet členů, vyvstala potřeba nového prostoru. O dva roky později byla vyhlášena mezinárodní soutěž, v níž tehdy se svým konceptem obstál architekt Luigi Snozzi. Jeho projekt však nakonec realizován nebyl a snaha o postavení nového parlamentu znovuožila až na konci devadesátých let minulého století.

Hannoverské architektonické studio pod vedením Hansjörga Göritze vyhrálo druhou soutěž na novou budovu parlamentu už v roce 2000. Vítězný návrh, který byl o osm let později zrealizován, překvapil svou neobvyklou formou, která připomíná spíše než vládní budovu architekturu sakrální, historickou i moderní.

Zemské fórum a zemský parlament Lichtenštejnska
Místo: Vaduz, Lichtenštejnsko
Architekt: Hansjörg Göritz Architekturstudio
Spolupráce: Anne-Claire von Braunmühl, Stefan Höpfinger, Mario Bearth, Marc Berliat, Fritz Eggenberger, FrickArchitekten
Realizace: 2008
Náklady: 42 mil CHF (cca 720 mil. CZK)

Postmoderní mísení
Celý komplex zahrnuje dvoupodlažní Vysoký dům s výraznou vysokou sedlovou střechou obsahující jednací sál a třípodlažní Dlouhý dům s kancelářemi, archivem, konferenčními sály a terasou, které jsou propojeny proskleným Spojujícím domem. Vysoký dům má archetypální tvar domu s převýšenou sedlovou střechou, dlouhý dům má jednoduchý kubický objem. Navazují na velké světlé náměstí, které je situováno mezi vládními budovami z roku 1905, kostelem svatého Floriána z roku 1872, státním muzeem a národní bankou. „Chtěl jsem vytvořit jakousi agoru, otevřený veřejný prostor uprostřed města,“ říká Hansjörg Göritz.
Architektura stavby tak vychází z místních tradic i z kontextu místa – malého historického klidného města. Ostře klopená střecha Vysokého domu připomíná zdejší sakrální stavby, jemná a teplá barevnost působí čistým, hřejivým dojmem.

Architekt Hansjörg Göritz se nechal inspirovat starověkou architekturou i čistou formou minimalismu. Sál, v němž poslanci zasedají, zastřešuje přečnělková klenba, která vzniká kladením cihel na sebe tak, že každá následující vrstva přečnívá o něco více než vrstva předchozí. Ke starověké architektonické tradici odkazuje i sloupová síň pod jednacím sálem.

Uprostřed místnosti, jejíž béžový cihlový strop se zvedá až do výšky osmnáct metrů, je kulatý stůl, který evokuje scény z futuristických filmů; na těch se podílel výtvarník a architekt Ken Adam.

Nejinak je tomu v případě monumentálního kruhového lustru o průměru devět metrů, který se vznáší nad stolem.

Nicméně architekt čerpal inspiraci především jinde: „Chtěl jsem vytvořit jakousi sakrální atmosféru, která by podtrhla důstojnost místa a odpovědnost zákonodárců a důležitost rozhodnutí, které zde poslanci činí,“ vysvětluje architekt. Návrh nejprve počítal s malými závěsnými svítidly, podobnými těm, která se často instalují do chrámových lodí. Ale vzhledem k tomu, že sál bude vyžadovat kamery a mikrofony pro on-line zpravodajství, velký kruhový lustr se ukázal jako lepší varianta, jelikož by se do něj mohlo nenápadně začlenit nezbytné technické zařízení. Kulatý lustr také umožňuje dobré osvětlení všech jednajících členů a jasné světlo zdůrazňuje reprezentativní charakter jednacího sálu.

Jemný ornament z cihel
Dlouhý dům s kancelářemi kopíruje úpatí kopce a je mírně stočen do plynulého oblouku. Vytváří tak vizuální ochrannou clonu od strmé skály. Stejně stočené jsou i zdi, které člení interiér. Také tuto budovu tvoří nosná železobetonová konstrukce a fasádu pokrývají světlé lícové cihly. Ty materiálově i barevně sjednocují nejen obě budovy, ale i přístupové cesty a náměstí. Jižní stěna je opatřena vertikálními cihlovými slunolamy, které brání přehřívání interiéru a působivě dotvářejí a rytmicky člení fasádu. V elegantních a jasně členěných vnitřních prostorech doplňuje béžové cihly pouze sklo a dřevo, které bylo použito na stropy a podlahy.

Při stavbě nových budov, nádvoří a dalších přidružených ploch bylo použito kolem milionu cihel vyrobených na zakázku ve švýcarských cihelnách. Cihly v případě lichtenštejnského parlamentu nejsou jen konstrukčním materiálem, ale hrají důležitou roli v exteriéru i interiéru. Precizně použité cihly byly rafinovaně skládány tak, aby vynikla krása materiálu. Takto vzniklé ornamenty jsou jediným architektonickým zdobným prvkem, který má podle architekta Hansjörga Göritze smysl: „Architektura není umění stylu. Myslím, že nemá žádný styl. Sám se snažím pracovat pouze se základními stavebními prvky, materiály
a jejich přirozenou texturou.“