Čtyřlístek pro klidné stáří. Nový domov seniorů v Novém Bydžově sází na světlo a zeleň

V Královéhradeckém kraji na okraji Nového Bydžova vznikla stavba, která definuje nový standard sociální péče. Autoři z ateliéru Architektura vnášejí do prostoru bývalého sadu jasně strukturovaný objekt, který opouští ústavní sterilitu a nabízí klientům bezpečné zázemí pro důstojné a naplněné stáří.

Domov seniorů je typologií, která v následujících letech bude stále více nabývat na důležitosti. Mohou za to jak neúprosné demografické změny, tak často nevyhovující stav nynějších zařízení. Projekt v Novém Bydžově od studia Architektura je ukázkou toho, jak lze k podobným výzvám přistoupit s nutnou dávkou citlivosti a respektu ke stáří samotnému.

Jak autoři sami podotýkají, na začátku celého procesu stála otázka: jaké stáří bychom chtěli žít? Tedy jak navrhnout prostor, který umožňuje zpomalení a zároveň vybízí k aktivnímu žití. Jejich záměrem tak bylo navrhnout jasně uchopitelnou, úspornou stavbu, která bude nejen sociálním zařízením, ale jednoduše domovem.

Místo s přesahem

Místem výstavby je plocha bývalého sadu nedaleko kostela s hřbitovem při okraji města. Tato spojitost navíc dohromady s nedalekou nemocnicí může dle slov architektů vzbuzovat „hořké“ myšlenky. Jejich koncept však tuto skutečnost pojímá s respektem a využívá kvality klidného okraje města. Poměrně velkorysý pozemek navíc umožnil výstavbu čistě přízemní budovy, která je zasazena do zeleně přinášející možnosti procházek a rekreace.

Cesta k realizaci vedla skrze otevřené výběrové řízení, které město vyhlásilo v roce 2020. Zakladatel ateliéru Architektura David Kraus v tomto ohledu vyzdvihl nadstandardní přístup investora – města Nový Bydžov, jehož představitelé celý proces s autory aktivně projednávali a zároveň poskytli dostatečný prostor a důvěru pro vytvoření výjimečné stavby. Ostatně ateliér Architektura, založený v roce 2002, je na scéně již zavedeným hráčem s notnou dávkou zkušeností.

Mezi oceňované projekty architektů patří například školka Větrník v Říčanech nebo betonárka ve Strančicích. Stejně jako domov seniorů se i tyto dvě stavby vyznačují silným konceptem, který akcentuje potřeby uživatele. Čisté rozvržení provozu budovy s důrazem na detail a jasnou strukturu tak nesvědčí o utilitárním přístupu autorů, ale je výsledkem upřímného zamyšlení, na jehož základě je prostor zbaven ruchu hektických dní a umožňuje zpomalení pro ty, kteří ho potřebují.

Procházka bez bariér

Prostorové schéma stavby vychází z formy čtyřlístku. Ten tvoří čtyři samostatné části – domácnosti, kde každá z nich pojme patnáct klientů. Jednotlivé domácnosti fungují provozně nezávisle, disponují vlastním zázemím pro personál, společenskou místností a technickým blokem. Klíčovým prvkem je eliminace dlouhých lineárních chodeb.

Pokoje jsou řazeny kolem vnitřních atrií, která zajišťují dostatek denního světla a bezprostřední kontakt s exteriérem. Na soukromé terasy pokojů navíc navazují větší společné zahrady mezi jednotlivými křídly. Centrální jádro s větším oválným atriem pak tyto čtyři segmenty propojuje v jeden kompaktní celek a plní funkci vstupní haly s čekárnou. Stavba tak bezbariérovým řešením a přehledným rozvržením atrií obyvatele přirozeně vybízí k procházce bez rizika dezorientace.

K této přehlednosti přispívá i interiérové řešení. V rámci podlah se objevují motivy místních květin a travin, které vizuálně definují jednotlivé sekce. Ty se tak dělí na Travinnou, Černýšovou, Heřmánkovou a Pampeliškovou. Tyto motivy se navíc u vstupů do pokojů vertikálně propisují do jemného dekoru stěn. S cílem přivést do prostor co nejvíce světla je většina stěn nicméně provedena v bílé barvě, kterou jen místy doplňují barevné akcenty kuchyňských koutů a režné zdivo.

Cihla definuje i podobu obvodového pláště budovy, který je řešen jako sendvičová konstrukce s pohledovou fasádou z cihelného obkladu. Jednotlivá křídla jsou odlišena variabilitou vazeb cihel a stínicími prvky, které jsou přizpůsobeny orientaci vůči světovým stranám. Nosný systém kombinuje zděné konstrukce s ocelovými sloupky v exponovaných místech atrií. Na ně navazují železobetonové monolitické stropy, které jsou zakončeny extenzivními zelenými střechami, případně s možností instalace fotovoltaiky.

Tepelný komfort zajišťuje podlahové vytápění skrze vlastní plynový zdroj tepla v kotelně. Nechybí zařízení vzduchotechniky a exteriérové žaluzie, které zamezují přehřívání v letních měsících. Návrh tak jasně souzní s požadavky zadavatele na jednoduchost provedení, dostupnost technologií a snadnou údržbu, a to bez omezení komfortu a kvality výsledného díla.

Stáří jako inspirace

Projekt domova seniorů vnáší na okraj menšího historického města novou, avšak poměrně klasickou siluetu, která přehnaně nekřičí o pozornost a soustředí se na to podstatné. Tedy být bezpečným domovem, ve kterém stáří má být inspirací a příležitostí k zaslouženému odpočinku.

Autoři z ateliéru Architektura tak na opomíjené, avšak pro naši budoucnost zásadní téma odpověděli stavbou, která dokazuje, že architektura může být zároveň kvalitní, a přitom úsporná tak, aby vyhověla i menšímu zadavateli. Jejich návrh je sebevědomým příspěvkem v debatě o fenoménu stáří a o tom, co nám přináší.