Anketa: ptali jsme se, jak by vypadal bytový dům podle vzoru baugruppe?
Zatímco v některých evropských zemích vznikají bytové domy skupin stavebníků, kteří v nich chtějí sami bydlet, v Česku tomuto modelu zatím málokdo kdo důvěřuje. Přitom pro město může znamenat přínos a svým obyvatelům plnit sny. Ptali jsme se architektů, jak by vypadal bytový dům, v němž by chtěli bydlet a který by mohli navrhnout podle svých představ právě v rámci skupiny po vzoru německých tzv. baugruppe.
Otázka: Jak by vypadal váš dům? A je tento způsob stavění vůbec v Česku možný?
Žofie Raimanová
architektka,
IPR Praha
Přesná podoba domu, ve kterém bych chtěla bydlet a který by byl navržen po vzoru tzv. baugruppe, se těžko dá popsat bez znalosti situace, ve které by se dům nalézal a bez dalších členů baugruppe. To jak by dům vypadal, by bylo výsledkem delšího procesu. Podstatný by v první řadě byl výběr lokality. Tam bych hledala v širším centru města. Možností je volná parcela, ale i rekonstrukce nebo rekonverze existujícího nevyužívaného domu. Specifika lokality, na které by dům reagoval, by do značné míry ovlivnily jeho podobu. Dál je možné stanovit základní principy, na kterých by dům měl být založen. Cílem by pro mě bylo, aby dům stimuloval městský život a nešlo by tedy pouze o čistě bytový dům, kde lidé jen přespávají. Dům by měl žít po celý den a zahrnoval by proto například živý městský parter nebo ateliéry apod. Společné prostory domu a jednotlivé byty by pak už byly výsledkem moderovaných diskuzí členů baugruppe. Až spojením lokalita, principy stavby a požadavky jednotlivých členů by vzešla přesná podoba domu. Tento způsob stavění v Česku možný je. Legislativně nic prvním baugruppe nebrání. Zájem je veliký, začínají se seskupovat první skupinky, takže již jen stačí najít lokalitu a začít stavět!
Michal Kohout
architekt,
Centrum kvality bydlení
Bytové domy postavené investiční formou baugruppe se jeví jako jakýsi ideál středostavovského městského bydlení. Způsob, jakým se v jejich programu i formách harmonizuje individuální, sdílený i veřejný zájem, je mimořádně vyvážený. Z pohledu architekta je nesmírně potěšující vidět všechny ty tvarově střízlivé, ale typologicky bohatě variované domy, byty i jednotlivé stavební prvky, které jsou prakticky nerealizovatelné, když je stavba pořizována jako zboží pro anonymní trh. Lidé i domy jsou daleko svobodnější a otevřenější inovaci, když se s nimi individuálně pracuje.
Ke druhé části otázky – problém nevidím ani tak ve schopnosti podobné domy navrhnout a možná ani ne v tom najít dostatečně odhodlanou skupinu přátel ochotných vložit do takového podniku prostředky, jako spíše v obecné společenské a strukturální podpoře, jaké se podobné projekty v Berlíně těší. Ať už se jedná o právní stránku věci, speciální bankovní úvěry, schopnost místních radnic smysluplně formulovat veřejný zájem, při jehož splnění lze pozemek získat za zvýhodněných podmínek. To všechno zní v našich podmínkách prozatím spíše utopicky. Že by u nás vznikla nějaká obdoba zmíněných staveb jako soukromý počin, si tedy představit dovedu; k přenosu onoho širšího společenského rámce věci jsem v danou chvíli spíše skeptický.
Vladimír Fialka
architekt,
IPR Praha
Projekty baugruppe dokážou často využít i složité pozemky, které jsou pro developery nezajímavé. Mě osobně přitahují lokality v širším centru, v živých a dynamických lokalitách, odkud se dá dojet do práce tramvají či na kole, školka je za rohem a příjemný park či hřiště 5 minut pěšky. Nové byty stavěné na okrajích měst tyto parametry nikdy nenabídnou.
Dobrý dům pro bydlení by měl být flexibilní. S budoucími sousedy bych se rád dohodnul na společných prostorách, jako je např. střešní terasa, společenská místnost nebo malá dílna. Určitě bych preferoval v parteru pronajímatelné prostory i proto, že je to neatraktivní pro bydlení. Někdo z obyvatel domu by tam mohl mít kancelář či ateliér, anebo by tento prostor mohla baugruppe pronajímat.
V návaznosti na výstavu Baugruppe ist super! jsme problematiku konzultovali na všech frontách s odborníky na financování, reality i právníky. V Česku dnes stavět jako baugruppe nic nebrání, i když to není tak snadné jako třeba v Německu. Lze použít podobný model, jakým stavěla před sto třiceti lety stavební bytová družstva například na pražských Královských Vinohradech.
Univerzálním problémem je samozřejmě sehnat parcelu. Ale proluk a volných pozemků je v Praze dostatek. Systémem baugruppe lze samozřejmě rekonstruovat i starší budovu anebo adaptovat nevyužitý objekt na bydlení. V tomto případě je půjčení peněz od banky dokonce jednodušší.
Ondřej Císler
architekt
Bydlím v družstevním domě, který si v 60. letech postavili studenti Fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Jedná se tedy o prakticky tentýž model, jako jsou baugruppe. Na samotnou architekturu tenkrát spíš asi nehleděli, dům je úplně obyčejný, šedý, dispozice nejsou moc praktické a byty jsou malé. Jisté je, že leccos nebylo tehdy dostupné.
Je ale fakt, že obyvatelé v domě jsou svázaní neobyčejně trvanlivými přátelskými pouty a je tedy příjemné zde bydlet. Stát tuto formu bydlení velmi podporoval, a myslím si, že je škoda, že se dnes nevyužívá. Potenciál tohoto způsobu stavění je obrovský, zejména když si představím, že by se ho ujali tvůrčí a inteligentní lidé. Překážku vidím např. v tom, že města nevytvářejí pro tento druh zástavby pobídky – nabídku zajímavých pozemků apod. Velice by se jim to vyplatilo – kvalitní obyvatelé jsou největším kapitálem měst.
Zároveň bych u této formy bydlení chtěl vyzdvihnout družstevní spoluvlastnictví oproti tzv. společenství vlastníků, které není tak efektivní.
TEXT: Kateřina Kotalová
FOTO: Andrew Alberts
