Hoří významná architektonická památka baťovského Zlína. Část centrálního skladu obuvi se zřítila

Rozsáhlý požár ve čtvrtek ráno zachvátil budovu číslo 34 v bývalém baťovském továrním areálu ve Zlíně. Oheň zasáhl horní podlaží monumentálního centrálního skladu obuvi, který patří k významným stavbám poválečného industriálního dědictví města. Část objektu se v průběhu požáru zřítila.

Ve zlínském areálu bývalého Svitu hoří jedna z nejvýraznějších staveb někdejšího průmyslového komplexu. Požár vypukl ve čtvrtek 9. července ráno v devátém patře budovy číslo 34, kde se nachází sklad obuvi společnosti Vasky. Kvůli rozsahu zásahu hasiči vyhlásili zvláštní, tedy nejvyšší stupeň požárního poplachu. Na místě zasahují více než dvě desítky jednotek a povolána byla také další výšková technika. Podle dosavadních informací nebyl nikdo zraněn.

Požár zasáhl tři nejvyšší podlaží a během zásahu se část konstrukce objektu zřítila. Okolní budovy byly preventivně evakuovány a ulice v bezprostředním okolí uzavřeny. Hustý kouř se šířil směrem k centru města, proto magistrát doporučil obyvatelům centra a městské části Letná zavřít okna a omezit větrání.

Nejde přitom pouze o skladovou či administrativní budovu. Objekt číslo 34 je jednou z architektonicky a technicky nejvýznamnějších staveb zlínského továrního areálu a zároveň důležitým svědkem pokračování baťovské stavební tradice po druhé světové válce.

Jeden z nejmodernějších skladů své doby

Centrální sklad obuvi navrhl architekt Vladimír Kubečka, který od roku 1936 působil ve stavebním oddělení firmy Baťa. Projekt vznikl v roce 1947 a samotná realizace probíhala ve třech etapách až do roku 1955. Budova vznikla jako součást poválečné obnovy továrního areálu, jehož východní část těžce poškodilo spojenecké bombardování v listopadu 1944.

Desetipodlažní kolos o půdorysných rozměrech 78 × 72 metrů byl založen na železobetonovém monolitickém skeletu s charakteristickou modulovou sítí 6 × 6 metrů. Fasády tvoří kombinace spárovaného výplňového zdiva a rozsáhlých okenních ploch, přičemž výrazným prvkem se stala úniková schodiště umístěná uprostřed všech čtyř fasád.

Stavba ovšem nevynikala jen svými rozměry. Ve své době představovala první československý pokus o skutečně moderní sklad vybavený rozsáhlou mechanizací vnitřní dopravy. V prvním podlaží se nacházel manipulační prostor s kolejištěm a rampou pro železniční a automobilové zásilky. Výrobky se v expedičním skladu pohybovaly pomocí pojízdných vozíků na oválné dráze a vertikální dopravu zajišťovaly nákladní výtahy umístěné v rozích budovy.

Ambice projektu dokládá také plánovaný heliport na střeše objektu. Ten měl zajistit vrtulníkové spojení továrny s letištěm v Holešově. Přestože tato část projektu nebyla realizována, ilustruje technickou progresivitu, s níž byl celý sklad navrhován.

Pokračování baťovské tradice po válce

Budova číslo 34 vznikla již po znárodnění podniku, architektonicky i konstrukčně však přímo navazovala na mimořádnou stavební tradici firmy Baťa. Právě standardizovaný železobetonový skelet, pravidelný rytmus fasád a důsledné propojení architektury s organizací výroby vytvořily charakteristický obraz zlínského továrního areálu, který se stal jedním z nejvýznamnějších příkladů průmyslového urbanismu v Československu.

Vladimír Kubečka patřil mezi architekty, kteří dokázali tuto tradici rozvíjet také v poválečných podmínkách. Podle Zlínského architektonického manuálu navrhl v budově číslo 34 nejmodernější skladový objekt své doby v Československu s mechanizovaným provozem a mimořádně čistou dispozicí. Objekt je dnes označován za významnou architektonickou památku.

Po roce 1989 se původní centrální sklad proměnil v logistické a podnikatelské centrum. Jednotlivá podlaží začala sloužit skladování, lehké výrobě i kancelářím a v budově sídlí také společnost CREAM Real Estate. Její původní industriální charakter však navzdory pozdějším stavebním úpravám zůstal stále dobře čitelný.

Rozsah škod na samotné historické konstrukci zatím není známý. Už nyní je však zřejmé, že požár zasáhl jednu z nejvýznamnějších dominant bývalého baťovského areálu – stavbu, která více než sedmdesát let připomíná mimořádnou kapitolu české průmyslové architektury.