asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

František Kokna: V pravou chvíli na pravém místě

21.11.2007
Ze všeho nejvíc připomíná prvorepublikového podnikatele, který se vypracoval od píky. Sedíme kousíček od Prašné brány v honosném činžáku z počátku minulého století. Robustní muž s knírem, který předsedá představenstvu jedné z největších českých realitních společností, vypráví o svých začátcích, obchodním duchu a podnikatelské slušnosti. Po dláždění pod okny ale nehrčí fiakry. Mobil na stole připomíná, že se píše rok 2007 a v židli přede mnou sedí František Kokna, zakladatel původně brněnské, nyní již evropské společnosti Real Spektrum. 

Jak se z člověka, který prožil větší část života jako zaměstnanec, stane podnikatel v realitách?

Nesporně hraje roli náhoda, štěstí a to, že jste v pravou chvíli na pravém místě. Jako bývalý stavbyvedoucí jsem měl k realitám blízko, byl to obor, kterému jsem rozuměl. A důležité je i to, že když něco dělám, tak to dělám důsledně a s obrovským nasazením. Roli hrají možná i vrozené vlastnosti - jsem spíše extrovert, rád jednám s lidmi a snad mám i obchodního ducha.

A jak pro vás zapracovala náhoda?
Na začátku 90. let vznikl nápad bývalých jedenácti společníků založit realitní kancelář. Já jsem se stal lídrem toho uskupení. Svou pracovitostí a nasazením, ke kterému se přidali i kolegové, jsme došli až tam, kde jsme nyní. Mě v začátcích nedělalo problém pracovat od šesti ráno do osmi až deseti do večera - jako stavbyvedoucí, kterého jsem předtím dělal osmnáct let, jsem byl na raní vstávání zvyklý.

Co vás vlastně vedlo k tomu, opustit roli stavbyvedoucího, a dát se na podnikání?
Být stavbyvedoucím, nebo jak se říkalo za první republiky, polírem, znamená mít vize a cíle. Řešíte provozní záležitosti, které rozhodují o úspěších firmy, musíte umět řídit lidi. A to je ten nejlepší vklad do firmy.

Obchodního ducha jste v sobě objevil odmala, nebo jste studoval příručky?
Žádný studijní typ nejsem. Příručky, kde je přehršle rad, jak podnikat, jsem koupil, prohlédl, ale dohromady mi to nic nedalo. Ale určitá rodinná tradice nebo vlohy zde byly. Otec měl před rokem 1948 fabriku s prádlem, a aby byl jako střední podnikatel úspěšný, obchodního ducha mít musel.

Takže naučit se to nedá?
Ti, kdo to nemají v sobě, v obchodě nemají šanci.

Jak je to dnes s morálkou obchodníků? Má v této branži vůbec místo slušný člověk?
Podle mne má. Já si o sobě myslím, že jsem slušný člověk. Jsem přesvědčen o tom, že slušnost neslaví úspěchy v krátkodobých cílech, ale v dosahování dlouhodobých cílů společnosti, kterou člověk vlastní a vede. Nejde o to, že jsem v Rotary klubu a od Tomáše Bati jsem dostal vyznamenání. Ale bude mi 54 let a nemám důvod, když něco slíbím, to nedodržet. Mohou nastat okolnosti, které mohou splnění slibu ovlivnit, ale nestane se, že bych slib zradil, že bych chtěl osobní profit na základě podrazu. Svým kolegům říkám, ať si ale nepletou slušnost se slabostí. Lituji každého, kdo si myslí, že slušnost je slabostí. Já si slušnosti mezi lidmi vážím.

A jak bojujete s neslušností?
Jsem ve znamení Blíženců - proto mě to na jedné straně raní. Mojí slabou stránkou je, že chci lidem věřit, myslím si, že mají stejná kréda jako já. Když se ale dostanu do situace, že mě někdo zklame, pak se projeví druhá stránka Blíženců - že si věci nedají líbit.

A co když se naskytne dobrý obchod s, řekněme, problematickým partnerem?
Pak musíme být ostražití. Ale jsou určité meze, které nejsem schopen a ochoten překročit. Mantinely, které chce naše firma respektovat.

Jaké to jsou zásady?
Nezajímají mne takové obchody, ze kterých někdo odchází poškozen.

Co vás v práci motivuje, jaká vnitřní síla vás pohání?
V daném oboru jsme chtěli být vždy nejlepší - máme stanoveny směry a cíle. Realitní branže není jednoduchá, konkurence je taková, že se nemůžete zastavit. Real Spektrum nemělo krátkodobé cíle - chce být v extralize českých firem a bojovat o špici realitního trhu.

A když budeme trochu osobní - co považujete za své osobní silné stránky?
Jsem rozhodně typ člověka, který se dovede nadchnout, nastartovat věci, projekty kontrolovat a jít zase k dalším nápadům. Po mně ovšem musejí nastoupit administrátoři, kteří nastartované projekty udržují v chodu. Já mám raději vyvíjení nového, nechtěl bych se utopit v administrativě. Proto má naše firma asi třicet dceřiných společností - vhodným manažerům předám své vize, aby se dál starali o jejich další vývoj. Obklopil jsem se kvalitními lidmi, nikdy jsem se nebál, aby vedle mne rostli mladí, vzdělaní lidé, kteří jsou ve spoustě vlastností lepší než já. Jsem takový startér, který dokáže dát do projektu obrovskou energii, ale běžný denní rutinní stereotyp mne ubíjí.

Proč jste nezaložil stavební firmu, jako jiní vaši kolegové z branže, ale začal jste budovat realitní společnost?
Při startu rozhodovalo i to, že jsem neměl možnost  privatizovat divizi nějaké stavební firmy a nakoupit technické zázemí. Na založení takové firmy potřebujete milionové částky. Proti tomu vznik realitní kanceláře vyžaduje daleko menší náklady. K naší činnosti v začátcích stačila kopírka, fax a telefon.
 

Když jste v 90. letech začínali, realitní trh zde prakticky vůbec neexistoval...
Začali jsme prodejem zahrádek a družstevních bytů. Člověk si tak dovedl vážit obchodů s tisícovými provizemi - neměli jsme to z počátku lehké. Nezačínali jsme s privatizací a velkými penězi. Start byl z bodu nula a bez té pracovitosti a velkého nasazení už bychom dnes asi neexistovali.

Měl jste už tehdy vize o rozmachu, jakého dosáhlo Real Spektrum dnes?
Chtěli jsme být jednou ze tří větších realitních kanceláří v Brně, které tenkrát spolu s námi začínaly. Mezi námi byla pochopitelně rivalita. Byly to závody ne o dnešní vizi, ale o to, kdo bude mít lepší postavení na brněnském realitním trhu. Z těch tří jsme cíle, na kterém pracujeme, dosáhli jen my.

Mimo Brno, myslím tím Prahu, jste se ale pustili na již obsazený trh...
V začátcích jsme měli dceřiné firmy, ale ve městech navazujících na jihomoravskou metropoli. Do Prahy jsme přišli před deseti lety - naším cílem je mít v hlavním městě svou vlajkovou loď. Realizujeme zde velké obchody, ale z hlediska četnosti obchodních případů či známosti firmy jsou tu jiní dál než my.

Jak zvládáte agresivní prostředí pražského realitního trhu?
Jsou zde i takové kanceláře, které dlouhodobě  spolupracují. Ale to jsou samozřejmě jiné, než ty nově vzniklé, agresivní. Od založení Asociace realitních kanceláří pracuji již přes deset let v asociační radě - s tradičními majiteli realitek se tedy velmi dobře znám. Když sleduji pražský realitní trh, musím vám dát za pravdu, že jsou viditelnější ty firmy, které zde začaly působit tak před pěti až osmi lety, zatímco ty, co znám a jsou na trhu kolem patnácti let, po stránce známosti značky přepustily trh jiným.

Jaké cíle před vámi ještě leží?
Naším cílem je dovršit síť realitních kanceláří po celé České republice. Toho bychom měli dosáhnout letos - se šedesáti pobočkami budeme mít největší síť realitních firem. A nyní pracujeme na tom, abychom se stali jednou z nejvýznamnějších firem i v Praze.

Všimla jsem si, že podporujete kulturistiku. Vy sám jste kulturista?
To určitě ne. Naše firma má vlastní kulturistický oddíl. Začalo to vlastně tím, že jsem se někdy před osmi lety nad sebou zamyslel a začal jsem pravidelně docházet do fitness centra. Při takovém maximálním nasazení, jaké jsem měl, by jinak člověk začal brzy fyzicky chřadnout. Dnes cvičím docela intenzivně, v posilovně jsem až čtyřikrát týdně, stalo se to mým životním stylem. Seznámil jsem se tak s lidmi, kteří se trenérské práci věnují profesionálně a založili jsme kulturistický oddíl. Bojujeme o první místa jak v republice, tak na světovém kolbišti. Já sám ale cvičím jen rekreačně, jde mi o celkovou kondici. Posilovna se stala součástí mého života, je to pro mě zábava, stejně jako je pro mě zábavou moje práce.


Lidmila Ziková
Foto: Pavel Veselý, archiv společnosti Real Spektrum

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media