asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Jonathan Falkingham: Nezbourat, ušetříme

16.12.2013

Často se setkáváme s názorem, že jednodušší a levnější než rekonstrukce staré budovy je její zbourání a opětovné postavení na moderním principu. Architekt a developer Jonathan Falkingham ze společnosti Urban Splash z Manchesteru však postavil svůj byznys na zcela opačném principu.

Je rekonstrukce levnější? A jak je to s úsporností revitalizovaných budov? Na tuto otázku Jonathan Falkingham odpovídá: „Z pohledu dnešních požadavků na nízkoenergetické stavby naše projekty nejsou vždy nejúspornější. Ale my vidíme významnou úsporu na jiném místě. Tím, že jsme budovu nezbourali, jsme přece ušetřili nesmírné množství materiálu a energie. Nemusíme likvidovat spoustu odpadu, nemusí se vyrobit nový stavební materiál. To považujeme za důležité.“ Samozřejmě připomíná, že v případě kontaminovaných budov náklady na vyčištění stavby a pozemku od škodlivin velmi zvyšují investiční náklady.


Proto jeho společnost Urban Splash, kterou založil s Tomem Bloxhamem v roce 1993 vyhledává projekty, kde jsou zapotřebí velmi nízké vstupní investice. „Při našich prvních projektech nám realitní specialisté tvrdili, že neuspějeme, že jejich průzkumy říkají, že takové bydlení nebo kanceláře lidé nechtějí. Vysloveně vyhledáváme nezmapované lokality a projekty bez předchozích průzkumů, aby nám nikdo nemohl říct, že má argumenty, proč neuspějeme. Stejně to bylo i s projektem Fort Dunlop, o kterém jsme slýchávali, že firmy tam nepůjdou, že to zůstane zet prázdnotou, ale nestalo se a Fort Dunlop je úspěšný,“ usmívá se a dodává: „Když se podíváte na naše fotografie, projekty vypadají velmi draze, ale není tomu tak. Většina se nese v duchu cenově přístupného designu. Bydlení pro mladé rodiny tvoří 90 procent naší práce. Ano, děláme někdy i projekty rozlehlých bytů, které stojí miliony liber. Ale pracujeme zejména na projektech cenově dostupného bydlení, kde byt průměrně stojí 140 tisíc liber, což je ve Spojeném království velmi rozumná cena. Snažíme se původní budovy nakoupit levně. Většinou jde o objekty, které jsou dlouhé roky opuštěné, není v nich žádný život. Dostáváme se i na částku 40 eur za čtvereční metr.“

Urban Splash zapojil památkáře do architektonické soutěže a výsledkem jsou oplechované tobolky nových bytů na střeše někdejší továrny na hedvábí Lister Mills v Bradfordu.


Paneláky nelze obejít

Jonathan Falkingham vystudoval s vynikajícími výsledky architekturu na Liverpoolské univerzitě a po škole založil architektonické studio Design Shed, ze kterého později po spojení s Kingem McAllister vzniklo studio shedkm. Firma úspěšně funguje dodnes a pracuje na architektonických projektech pro různé klienty. Patří mezi ně i Urban Splash. Jonathan Falkingham tedy velmi dobře zná všechny aspekty práce developera i architekta. Ve svém repertoáru má projekty záchrany budov z různých období. „Nejstarší jsou ze 17. století. Jedním z nich je i dům, ve kterém bydlím. Pracovali jsme se stavbami zejména ze začátku industriální éry v devatenáctém století až po poválečné objekty z padesátých let,“ říká Jonathan a zdůrazňuje: „Pozornost si zaslouží budovy ze všech období, dokonce i ošklivé panelové věžáky ze šedesátých let minulého století, které mají u nás velmi špatnou pověst. Jsou svědectvím své doby, kterou nemůžeme obejít.“ Důkazem, že se lze úspěšně zhostit i obnovy panelových domů, jsou tři věže v Manchesteru.


Architekt musí porozumět

Za nejdůležitější moment při obnově starých budov, které jsou často na seznamech památkově chráněných objektů podle English Heritage, je výběr správného architekta. „Potřebujete dobré architekty. I my jsme si vybírali dlouho. Ne každý může pracovat na takových projektech. Vyžadujeme zejména dvě věci: stávající budově je třeba skutečně porozumět a umět ocenit její hodnotu. Architekt se do ní musí zamilovat. Pokud se architekt nedostane do takového stavu, nemůže budově pomoci, aby sloužila nanovo. Musí se nechat budovou vést,“ říká Jonathan Falkingham a popisuje tak vlastní zkušenosti.


Takovým projektem byla kromě jiných i revitalizace Collegiate school. Šlo o budovu postavenou v roce 1843 v impozantním neogotickém stylu s čelní fasádou obloženou červeným pískovcem a s osmiúhelníkovým divadlem na zadním dvoře. Až do roku 1986 zde fungovala škola, ale pak dům zůstal opuštěný, vyhořel a všechny snahy o jeho záchranu ztroskotaly na předražených nákladech. Architektonický návrh zpracoval pro Urban Splash právě shedkm. „V budově jsou stropy vysoké 5 metrů i více. Pokud byste takové prostory chtěli přeměnit na byty, vzniklo by luxusní a drahé bydlení. My jsme Collegiate proměnili na 95 jedno nebo dvoupokojových bytů. Každý byt se skrývá za jedním obrovským oknem s rozměry 4,5 × 2 metrů. Prostor jsme výškově předělili. Na spodní úrovni je hygienické zázemí, kuchyň a obývací část a na horní úrovni je ložnice. Otázkou bylo, jak vyřešit samotné okno, které by mělo dostatečně prosvětlit celý prostor. Rozhodli jsme se odstranit jednoduché zasklení a celou plochu okna posunout směrem do interiéru. Členění okna a vizuální efekt z exteriéru tím zůstaly neporušené. Hlavní část okna má pevné zasklení, otvíravé části, které umožňují větrání, jsou zboku. Tento nápad nás stál osm měsíců vyjednávání s památkáři, ale nakonec jsme se dohodli. Stejně to bylo i s fasádami. Vedli jsme dlouhé debaty o tom, co je na objektu nejhodnotnější. Zadní fasáda objektu byla z lícového zdiva, tu jsme nakonec mohli upravit a z divadla vznikla odpočinková část,“ popisuje Jonathan Falkingham.


Jak vyjít s památkáři

O tom, že Urban Splash má s ochranou památek bohaté zkušenosti, svědčí řada revitalizovaných staveb, které byly na seznamu památkově chráněných budov. Mezi ně patří například projekt Royal William Yard postavený v letech 1826 až 1835. Typický příklad problematických budov v Manchesteru se podařilo přetvořit ve spolupráci s ateliérem Gillespie Yunnie Architects a Fergusonem Mannem na novou živou čtvrť s loftovýmibyty, kancelářemi, maloobchodními provozy a oddychovými plochami.


Dalším výjimečným příkladem je soubor budov a skladových prostor Lister Mills v Bradfordu postavený v roce 1871 Samuelem Lister. Lister Mills se postupně staly největší továrnou na zpracování hedvábí na světě, tvořily základní kámen zaměstnanosti v Bradfordu a Manningham. Práci tam našlo 11 tisíc lidí, dokud se brány továrny v roce 1980 nezavřely úplně. Viktoriánská budova dominuje panoramatu města a dodnes jsou mnozí obyvatelé spjati s její historií. Proces revitalizace Lister Mills v současnosti stále probíhá, po dokončení bude k dispozici 327 obytných jednotek. Architektonický tým pod vedením Davida Morleyho vnesl do komplexu několik zajímavých současných intervencí. Například větrací šachty garáží s jednoduchým trojúhelníkovým tvarem ve výrazné červené barvě či zdůraznění vstupního portálu královskou modrou. Největší zásah však architekti udělali na střeše s novými byty ve tvaru oplechování tobolek, které svým seskupením odkazují na tkalcovskou minulost samotné budovy. Na otázku, jak se k tomuto zásahu postavili angličtí památkáři, se Jonathan Falkingham usměje: „Samozřejmě, pokud bychom s takovým nápadem přišli přímo, tak bychom neuspěli. Ale navrhli jsme uspořádat mezinárodní architektonickou soutěž pod dohledem památkářů. Přišlo velmi mnoho návrhů a tento vítězný je skvělým příkladem toho, jak může současná architektura fungovat v symbióze s impozantní historickou stavbou.“


Továrna na pneumatiky

Jak již bylo řečeno, současné realitní sudičky nepředpovídaly opuštěné továrně na pneumatiky na okraji Birmighamu nedaleko dálnice M6 světlou budoucnost. Budova 25 let pustla vydána napospas devastujícím živlům a stala se symbolem recese výrobních závodů v regionu. Jonathan Falkingham vzpomíná, že jako developeři vysloveně neposlouchali sýčkování a jako architekti se soustředili na samotnou budovu a to, co by mohla obyvatelům města, z nichž mnozí si ještě pamatují, jak ve fabrice pracovali, nabídnout. „Museli jsme si poradit zejména s velkou hloubkou budovy, která dosahuje až 60 metrů. V prvním kroku jsme do středu budovy po celé délce vložili 10 metrů široký pás. Do něj jsme soustředili všechny obslužné a komunikační prostory. Tento pás na jedné straně vybíhá z budovy ven. Kontrastní barva mu navíc přiznává i odlišnou funkci, v této části je hotel. Zbývající hloubku původní stavby jsme ještě zmírnili posunutím fasády dovnitř. Celoskleněné stěny propouštějí množství světla. Prostor mezi původní a novou skleněnou fasádou jsme využili na větrací potrubí. V podstatě jsme z budovy ponechali maximum, naše zásahy do konstrukcí byly minimální. „ Revitalizace Fort Dunlop zaznamenala velký úspěch. Dnes má ve flexibilních administrativních prostorách kategorie A pětašedesát nájemců.

Fort Dunlop, kdysi opuštěná továrna na pneumatiky v Birminghamu, dnes žije novým životem. Je obsazena kancelářemi, hotelem a malými obchodníky.


K sousedům pro bylinky

Celá střední Anglie je poseta typickými anglickými řadovými domy. Jejich výstavba šla ruku v ruce s industriálním rozvojem. Domečky byly malé, životní prostor stísněný a po úpadku průmyslu přišla řada i na tento typ bydlení. Mnohé z nich jsou i sto let staré a jejich plocha nepřekračuje 80 m2. „Člen parlamentu se nás ptal, jestli bychom si s nimi nevěděli poradit my, protože architektura nepatří mezi vládní priority jako vzdělání, zdravotnictví či nezaměstnanost,“ vysvětluje Jonathan, jak se dostali k myšlence revitalizace celých rezidenčních čtvrtí. „Podívali jsme se na to, jak tyto domy fungovaly. Denní část byla v přízemí, ložnice nahoře. Otočili jsme to naopak a využili jsme i podstřešní prostor. Z miniaturních zahrad vznikla parkovací místa a terasy jsme posunuli o úroveň výš. Každý blok v podstatě představuje společnou zahradu, kde se dají pěstovat například bylinky a sousedé si z nich mohou volně natrhat. Podpořili jsme tím vznik sousedské komunity. Typické komíny jsme na střechách vyměnili za novotvary světlovodů.“ Namísto kouře, který z nich kdysi stoupal k obloze spalováním uhlí, dnes tudy proudí světlo do kuchyní a obýváků. Je to symbol nové energie, která proudí do kdysi přecpané zástavby.

Takto se o projektu Chimney Pot Park v Salfordu vyjádřila porota při udělování ceny Housing Design Award celkovému vítězi v roce 2008. Jonathan k tomu jen dodává, že před spuštěním prodeje byli lidé ochotni čtyři dny stanovat, jen aby byli první, kteří si zde koupí dům.
Kombinace tvrdohlavosti, nadšení a předvídavosti přinesla architektům ze studia shedkm i ostatním, kteří se společností Urban Splash spolupracují, množství britských architektonických ocenění. Další ceny z oblasti podnikání si odnesl i samotný Urban Splash. Nejcennější je však to, že Jonathan Falkingam a jeho kolegové jsou výjimečným příkladem, jak se dá s úspěšným výsledkem najít cesta k minulosti a v kultivované podobě ji předat dál budoucím generacím.

Opuštěnou školu Collegiate v Liverpoolu přeměnil shedkm na obytný dům. Za každým oknem je jeden startovací byt.

Mária Nováková
FOTO: DANO VESELSKÝ, FERNANDO GUERRA

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media