asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Česko-slovenský smutek na bienále architektury

01.11.2012
Společný československý pavilon, nádherná, ale z hlediska výstavních potřeb dnes už částečně přežitá stavba (prakticky nevyvětratelná) se stává pastí na kreativní ideje.
Tváří v tvář funkcionalistické klasice Otakara Novotného jako kdyby se současní tvůrci báli vymyslet cokoliv, co bude strohé obálce, dominantní ve své jednoduchosti, alespoň jakýms takýms partnerem. Mám na mysli alespoň těch málo expozic, které jsem měl možnost vidět na vlastní oči v originále (snad s výjimkou výstavního konceptu ateliéru ksa nazvaného Architektura bez architektů, představeného v roce 2002 a později instalovaného i v pražském Veletržním paláci).

V dalších letech obsadily česko-slovenskou oázu benátských Giardini ledničky ateliéru Zerozero (2008) – spíše sociologický pohled do slovenského žaludku než architektonický koncept. Před dvěma lety reprezentoval současnou česko-slovenskou tvorbu „sklad dřeva“ Martina Rajniše – koncept záměrné „nearchitektury“ odvážného architekta-anarchisty (který sám své často nepovolené stavby v českých luzích a hájích označuje před úřední mocí jako „dočasný sklad dříví“). Výpověď zaujala nejen vůní čerstvě nařezaného dřeva, ale i agresivním způsobem, jakým vyhřezla z útrob pavilonu přísně ukázněného funkcionalismu architekta-klasika.
Ne náhodou ale porotu více než programová anarchie zaujala dřevěná spontánní architektura autentických domků bahrajnských rybářů, oceněných Zlatým lvem. Mně osobně vadilo ochotnické divadlo na zahájení a nepříjemný pocit, že taková výstava by neměla sloužit i jako prodejna knih autora expozice.

Co si ale návštěvník odnese z letošního Bie­nále? Bohužel, ani chuť parenice z chladničky, ani vůni fošen či třísku pod nehtem. Prázdný pavilon umožňuje vychutnat jeho proporce, ale… Objevili jsme tablet, fíííha! Nicméně autoři ruského pavilonu objevili i způsob, jak ho využít. Vizualizace „problémů“ jsou jen velmi průměrné. Nebo je latrína na sloupu odpovědí na architekturu digitálního věku? Panelák bez oken je slepý! Sic!

Pokud bylo cílem zviditelnit české a slovenské architektonické aktivisty, proč ne… Mnohem názorněji a divácky atraktivněji (a bez tabletů s nešikovným ovládáním) to ale dokázali autoři amerického pavilonu. Podstatný je i fakt, že bez tohoto konceptu by se asi tolik mladých lidí této supervýstavy nikdy nezúčastnilo. „Mou snahou je přivést diskusi o velkých tématech architektury přímo do našeho pavilonu. Projekt je dialogem s návštěvníky benátského bienále,“ řekl ASB kurátor Ján Pernecký.

Bohužel, pavilon jsem viděl v den slavnostního otevření a v den následující – a diskuse, která se tu vedla, byla spíše v rovině „Je toto vůbec možné?“, než že by dramaticky přispívala ke kvalitě architektonického diskursu. Pokud se od té doby až dodnes každodenně v pavilonu konají strhující diskuse nad problémy současné architektury, autorům se omlouvám. Ale už jen němá přítomnost ducha stavby, fenomenálního Otakara Novotného, v benátském pavilonu by mohla autorovi koncepce napovědět, že méně je někdy více. A v tomto případě nejen formou, ale i obsahem.

Autor projektu Jan Pernecký tvrdí, že ho víc než odpovědi zajímají otázky. Ptám se tedy stejně, jako jsem se ptal na vernisáži: Proč?

Matej Šišolák
Foto: Asking Architecture

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media