Montáž akustické předstěny krok za krokem (pracovní postup)
Nedostatečná zvuková izolace mezi sousedními místnostmi nebo byty patří k častým problémům zejména u starších staveb, ale může se objevit i u novějších objektů. Pokud není možné nebo účelné zasahovat přímo do stávající dělicí konstrukce, lze její akustické vlastnosti zlepšit pomocí předstěny. Jde o konstrukci vytvořenou z jedné strany stávající stěny, která může současně zakrýt její nerovný nebo vzhledově nevyhovující povrch.
Z hlediska konstrukčního řešení lze použít předstěnu spřaženou se stávající stěnou nebo předstěnu volně stojící. Spřažená varianta přichází v úvahu tam, kde je původní konstrukce dostatečně únosná a umožňuje bezpečné kotvení. Volně stojící řešení je naopak vhodné v situacích, kdy kotvení do původní stěny není možné nebo žádoucí. V obou případech je cílem vytvořit doplňkovou konstrukci, která omezí přenos zvuku mezi sousedními prostory.
Výsledné odhlučnění však nezávisí pouze na ploše samotné předstěny. Ve stavební akustice hrají zásadní roli také takzvané vedlejší cesty přenosu zvuku. Zvuková energie se totiž může mezi místnostmi šířit nejen přímo přes dělicí stěnu, ale také navazující podlahou, stropem nebo bočními konstrukcemi. I kvalitně navržená předstěna proto může mít ve skutečné stavbě nižší účinek, pokud jsou její napojení provedena způsobem, který umožňuje vznik akustických mostů.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat zejména styku předstěny s podlahou a ostatními konstrukcemi. Pokud například vrstva plovoucí podlahy probíhá nepřerušeně z jednoho prostoru do druhého, může představovat cestu, kterou se zvuk šíří mimo vlastní dělicí stěnu. Obdobný problém může vzniknout také u průběžných vrstev opláštění navazujících lehkých konstrukcí. Pro dosažení očekávaného akustického účinku je proto důležité posuzovat předstěnu nikoli izolovaně, ale jako součást celé skladby a všech konstrukčních návazností.
Při návrhu akustických úprav tak nelze vycházet pouze z vlastností jednotlivých použitých materiálů. O skutečné vzduchové neprůzvučnosti rozhoduje jejich vzájemné uspořádání, způsob napojení konstrukcí i kvalita provedení detailů. Právě omezení vedlejšího přenosu zvuku a eliminace akustických mostů jsou podmínkou toho, aby předstěna mohla v praxi využít svůj očekávaný akustický potenciál.
Co budete potřebovat?
- Akustické desky
- Modré akustické desky s technologií Activ’Air® (do koupelny impregnovanou variantu MAI (DFH2) Activ‘Air®)
- Tmel
- Tmel Rifino Top na tmelení spár (lze použít i na finální tmelení bez broušení)
- Tmel ProMix Finish na finální tmelení
- Výztužná skelná páska
- Kovové tenkostěnné R-CD profily a R-UD profily
- Minerální izolace Isover Piano tl. 40 mm nebo Isover Orsik tl. 40 mm (pro lepší požární odolnost)
Nářadí a pomůcky
- Stavěcí třmeny
- Rychlošrouby typu TUN dl. 25 mm
- Samovrtné šrouby typu LB dl. 9,5 mm
- Natloukací hmoždinky dl. 45 mm
- Pěnové napojovací těsnění
Fotopostup
POZOR!
Správné zabudování elektrokrabic
Slabým místem mohou být také nevhodně zabudované elektrokrabice. Montovat se nesmí na protilehlých lících vstřícně proti sobě, nýbrž musí být umístěny v jiných polích mezi svislé profily. Není-li možné je takto umístit, musí být elektrokrabice překryty vrstvou sádry (tmelu) o tloušťce min. 20 mm nebo zakryty nejméně stejným počtem vrstev, jako je opláštění dané konstrukce. Obecně je nutné minimalizovat počet prostupů a volit jejich vhodné provedení a dotěsnění akusticky izolačními materiály.
Parozábrana patří do předstěn s funkcí vnitřního zateplení
Do předsazených stěn, které mají funkci vnitřního zateplení, se doporučuje v celé ploše předsazené stěny aplikovat spojitě parozábranu, která je přichycena ke konstrukci předstěny pomocí terčů z oboustranně lepicí pásky. Nutnost vložení parozábrany záleží na konkrétních podmínkách každé aplikace a lze ji posoudit jen na základě tepelně technického výpočtu.
T/F: Rigips
