Design stavby a kvalita okna – kdo skutečně odpovídá za kvalitu?

Environmentální hesla a čísla o šetrnosti dnes tvoří součást komunikace téměř každého výrobce stavebních materiálů. Jak se v nich má zorientovat architekt či projektant, který za svůj návrh ručí desítky let dopředu? A kdo vlastně nese odpovědnost, když se v dlouhém řetězci od projektu po montáž něco pokazí? Ptali jsme se Jana Tušla, spolumajitele skupiny Window Holding, která na českém trhu zastřešuje značku VEKRA.

Environmentální odpovědnost dnes deklaruje téměř každý výrobce. Podle čeho pozná architekt, projektant nebo zákazník, že nejde jen o marketing?

Slogan o šetrnosti k životnímu prostředí nic neříká, pokud za ním nestojí konkrétní čísla – odkud pochází materiál, kolik energie stojí výroba, jaká je uhlíková stopa a hlavně: jak dlouho výrobek reálně vydrží a co se s ním stane na konci životnosti.

Životnost je přitom ten nejpoctivější ukazatel ze všech. Když v „superzelené“ továrně vyrobíte okno, které se za pět let rozpadne, nebude to ekologicky šetrné. My proto mluvíme raději o konkrétním indexu udržitelnosti a o opravitelnosti než o obecných proklamacích.

Pokud jde o certifikace, jejich nadužívání je v podstatě znehodnocuje, a to je problém. Certifikátů dnes existuje tolik, že běžný ­zákazník, a mnohdy ani architekt/projektant, se v nich nedokáže zorientovat, natož porovnat dva výrobky mezi sebou. Vypovídací hodnotu mají podle mě jen ty, které jsou navázané na konkrétní dodaný prvek zákazníkovi. Vše ostatní je spíš orientační.

Když zákazník srovnává nabídky, obvykle se dívá na cenu a technické parametry. Jak si může ověřit, že kupuje skutečně kvalitní výrobek, a co by mělo být varovným signálem?

Varovný signál je paradoxně přehnaná jistota bez podkladů. Pokud vám někdo tvrdí, že okno vydrží desítky let, ale nedokáže vám ukázat, z čeho/jak kvalitní je materiál nebo jak je řešené těsnění, jde spíš o slib než o garanci. Jen skutečný výrobce (nikoliv přeprodejce) může garantovat technické detaily a kvalitu – a za to držet záruku.

Zvlášť, když své výrobky i sám montuje. Když jednáte pouze se zprostředkovatelem, tuhle jistotu nemáte. A při uplatnění záruky se můžete potkat s vyhýbavou odpovědí: „to bych řešil přes výrobce, my jsme jen dodavatel“.

Kvalita okna nezávisí jen na výrobku, ale i na zaměření, montáži a servisu. Kdo by měl nést odpovědnost, když některý článek tohoto řetězce selže?

Ten, kdo zákazníkovi prodal okna se zárukou, ne ten, na koho zrovna ukáže prstem, když přijde reklamace. V praxi to bohužel často funguje jinak – jedna firma prodává, druhá vyrábí, třetí montuje, a když se objeví problém, každá se odkazuje na tu předchozí.

Proto je podle mě velkou výhodou, drží-li celý proces jedna společnost od návrhu přes výrobu až po servis. Není to jen otázka pohodlí, ale odpovědnosti, kterou nelze rozmělnit mezi tři různé subjekty.

Osobně bych uvítal i nezávislý systém, který by pravidelně prověřoval kvalitu výrobců a dodavatelů – ne jako další razítko do šuplíku, ale jako skutečnou kontrolu reálných parametrů v čase, tedy i s odstupem let od instalace. To je něco, co dnešní certifikace typicky neřeší.

Výrobce často nevyrábí všechny komponenty sám. Jakou má odpovědnost za materiály, které do výrobku vstupují od dodavatelů?

Plnou. Jakmile se komponenta stane součástí mého výrobku, je to moje odpovědnost, ne mého dodavatele. Proto VEKRA své dodavatele materiálů prověřuje dlouhodobě a opakovaně, nejen při prvním výběru. Sledujeme, jak se materiály chovají v čase, ne jen na papíře v certifikátu. Bez téhle kontroly nedává smysl dávat na výrobek dvacetiletou záruku – a tu VEKRA dává – jako jediný výrobce na českém trhu.

U oken se často mluví o tepelné izolaci, méně už o životnosti, opravitelnosti a dostupnosti náhradních dílů. Neměly by to být hlavní ukazatele udržitelnosti?

Ano, a je to podle mě jedno z největších nedorozumění na trhu. Skvělý součinitel prostupu tepla na štítku nic neřekne o tom, jestli bude okno za patnáct let těsnit stejně jako v den montáže nebo jestli k němu vůbec seženete náhradní díl.

Skutečná udržitelnost začíná u opravitelnosti – u toho, že výrobek nenavrhujete tak, aby po záruce dosloužil. My náhradní díly držíme skladem a servis garantujeme po celou dobu záruky, tedy klidně dvacet let. To je delší závazek, než dnes dává většina automobilek.

Jak se mění požadavky podle typu stavby?

U rezidenčních staveb jde hlavně o dlouhodobý komfort a nízké provozní náklady jednoho konkrétního majitele, zatímco u komerčních a veřejných budov přibývá požární klasifikace, akustika a hlavně servis ve velkém objemu. Přístup k řešení reklamace, servisu je vždy, alespoň u nás vlastně totožný.

Jaké detaily architekti a projektanti nejčastěji podcení?

Nenazval bych to podceněním v pravém smyslu slova. Před deseti, dvaceti lety bylo časté, že princip byl „sky is the limit“, což ale např. u otvorových výplní neplatí. Dnes už je obvyklé, že architekti a projektanti často konzultují své vize a projekty s našimi dedikovanými odborníky.

Každý seriózní výrobce takové lidi má k dispozici a pomohou od fáze příprav, až po realizaci. VEKRA takto spolupracuje se stovkami projektantů a architektů.

Co by měli architekti při specifikaci oken požadovat, aby jejich návrh obstál nejen při kolaudaci, ale i po desítkách let provozu? A kde má smysl spolupráce s výrobcem už v rané fázi projektu?

Jedním z klíčových požadavků by měla být interakce, nalezení partnera, který pomůže jejich vizi a projekt přenést do reality, která bude funkční, bezpečná a dlouhodobě užitná.

Spolupráce architekt/projektant a dodavatel už od raných fází projektu má smysl především proto, že chyby v zadání se pak řeší mnohem hůř na stavbě než na papíře. VEKRA má pro architekty a projektanty k dispozici BIM-knihovny v Revitu i Archicadu s parametrickými daty, která odpovídají skutečnému prohlášení o vlastnostech konkrétního prvku, ne jen jeho geometrii.

A k tomu ­odborného technika. Při složitějších konstrukcích s projektem pracuje celý tým lidí, ten zároveň koordinuje další kroky, ať jde o zaměření, výrobu, nebo i montáž – architekt/projektant tak má jednoho partnera pro celý proces, ne tři různé kontakty, které si mezi sebou musí sám hlídat.

Jaké jsou zkušenosti z realizací?

Nejčastěji se problém neobjeví hned, ale za pět nebo deset let – tehdy se ukáže, jestli byla výplň správně dimenzovaná a montáž provedená podle jednotného postupu, ne narychlo najatou partou.

Vídáme to i v opačném gardu: projekty, kde jsme detaily kotvení řešili s architektem už ve fázi studie, se na stavbě prakticky nepředělávaly, zatímco tam, kde specifikace vznikla na poslední chvíli, se stejný detail řešil znovu a hůř, už s hotovou konstrukcí kolem. Nejcennější poučení je, že čas investovaný do detailu na papíře se vždycky vrátí – bývá to levnější a rychlejší, než opravovat po letech. I proto je pro nás přínosné být nápomocni od projektu až po realizaci.

Text: Markéta Šimoníčková, Foto: VEKRA

Článek vznikl ve spolupráci s firmou VEKRA.