Dům jako plot i otevřená světnice. Architekti v Ondřejově citlivě navázali na vesnici

V Ondřejově ve Středočeském kraji vyrostl současný rodinný dům, který citlivě pracuje s charakterem místní vesnické zástavby i původní zahradou se vzrostlými ovocnými stromy. Stavba z dílny studia Machar Teichman se směrem k ulici uzavírá a chrání soukromí obyvatel, zatímco do zahrady se velkoryse otevírá velkým prosklením a obytným prostorem otevřeným do krovu. Tvar domu, materiály i jeho členění vycházejí z konkrétního místa, současně ale dávají vzniknout jednoznačně současné architektuře.

Pozemek v Ondřejově tvořila rozlehlá zahrada se sadem, v němž zůstaly původní vzrostlé ovocné stromy. Právě vztah k místu a krajině patřil mezi důležitá východiska návrhu. Zadáním přitom nebylo vytvořit kopii tradiční venkovské architektury, ale současný dům, který bude s okolím přirozeně komunikovat.

Architektonické řešení proto vychází z místní stavební tradice. Hmotou, tvarem i použitými materiály dům reaguje na charakter okolní zástavby. Fasádu tvoří kombinace hladké bílé omítky a cedrového dřeva, která stavbě dodává střídmý, ale současný výraz.

Důležitou roli hraje také samotné usazení domu na pozemku. Mírně svažitý terén umožnil pracovat s různými výškovými úrovněmi a přirozeně rozdělit jednotlivé části domu i zahrady.

K ulici uzavřený, do zahrady otevřený

Výraz domu se výrazně mění podle toho, z jaké strany se na něj člověk dívá. Směrem do ulice je stavba spíše uzavřená. Svou hmotou a charakterem připomíná plot, který chrání soukromí rodiny a současně vytváří přirozenou hranici mezi veřejným prostorem a soukromou částí zahrady.

Opačná, zahradní strana má úplně jinou atmosféru. Dům se zde otevírá především směrem na jihovýchod, kde se nachází hlavní obytný prostor. Velké bezrámové zasklení a posuvné okno propojují interiér s terasou a dále se zahradou.

Architekti tak neřešili hranici mezi domem a zahradou jako ostrý předěl. Obytný prostor může díky velkému zasklení přirozeně pokračovat ven a jednotlivá místa v zahradě zároveň vytvářejí intimnější zákoutí. Výsledkem je proměnlivý prostor, který se v průběhu dne mění podle toho, jak rodina dům a zahradu využívá.

Tři části pod dvěma typy střech

Dispozice domu vychází z půdorysu ve tvaru písmene T. Toto uspořádání umožnilo rozdělit objem stavby do několika jasně definovaných částí a oddělit obytné prostory od provozního zázemí.

Jižní křídlo je určeno ložnicím, zatímco severní část slouží jako zázemí domu. Nachází se zde zahradní sklad a kryté parkovací stání. Obě boční části jsou zastřešeny plochou střechou.

Střed domu tvoří hlavní obytný prostor, který je otevřený až do krovu. Právě zde se setkávají jednotlivé části domu a zároveň vzniká jeho hlavní společenské centrum. Světnice s kuchyní je zastřešena sedlovou střechou s titanzinkovou krytinou, která svým tvarem navazuje na tradiční charakter okolní zástavby, současně však působí jednoznačně současně.

Světnice jako centrum domu

Otevření hlavního obytného prostoru do krovu dává interiéru výraznou prostorovou velkorysost. Zároveň ale nejde o samoúčelně velký prostor. Díky rozdělení domu do jednotlivých křídel zůstává světnice přirozeným centrem, kolem něhož se soustřeďuje každodenní život rodiny.

Její propojení se zahradou navíc umožňuje, aby se způsob využívání domu měnil podle ročního období i počasí. V létě se obytný prostor může prostřednictvím terasy rozšířit ven, zatímco v zimě zůstává zahrada součástí interiéru alespoň vizuálně.

Rodinný dům v Ondřejově tak nestaví na efektním solitérním gestu. Jeho architektura je založena především na práci s měřítkem, hmotou, materiály a vztahem k zahradě. Směrem k ulici vytváří klidnou a uzavřenou strukturu, uvnitř pozemku se naopak otevírá světlu, zeleni a každodennímu životu rodiny.