Z bývalé stanice Veřejné bezpečnosti vzniklo místo pro seniory i komunitu

Rekonstrukcí obyčejné panelové stavby v Leopoldově vznikl nový typ zařízení – denní stacionář pro seniory, který na Slovensku stále ještě není zcela etablovaný. Architekti důsledně pracovali s lapidárním původním objektem, jehož charakter nechtěli potlačit.

Z urbánní struktury čtyřtisícového města na západě Slovenska svojí velikostí mírně vystupují jen některé objekty poblíž domova sociálních služeb (DSS) – zejména mateřská škola a zdravotní středisko. Funkčně objekt harmonizuje nejen s okolní vybaveností, ale i s obytnou funkcí rodinných domů. Projekt DSS města Leopoldov vycházel z ambiciózní představy o komplexní skladbě funkcí, která poskytuje denní péči o seniory, ale zároveň je orientovaná na širší komunitu, čímž rozšiřuje každodenní péči o starší obyvatele.

Kromě tradičních denních aktivit, odpočinku a stravování byly navrženy i prostory na cvičení a na suché a vanové terapie. Zároveň tvůrci i zadavatel uvažovali o vytvoření pobytové odlehčovací služby pro seniory s potřebou vysoké míry podpory, určené hlavně na krátkodobé pobyty nebo krizové krátkodobé ubytování pro širší skupiny obyvatel. Vzhledem k legislativnímu omezení se však tyto plány navzdory připravenosti objektu zatím nerealizovaly.

„Cílem denního stacionáře Nezábudka je denní nebo půldenní péče o seniory, kteří žijí u svých blízkých, kteří se o ně starají s pomocí jejich rodiny. Snahou je, aby senioři s potřebou vysoké míry podpory měli přiměřenou specializovanou péči, socializovali se a během dne bylo odlehčeno jejich blízkým, kteří mají svoje povinnosti,“ vysvětluje hlavní náplň architekt Alexander Schleicher z architektonického ateliéru architekti SPDe.

Pointa tkví v kvalitním základu

Navrhované funkce jsou vložené do rekonstruovaného panelového objektu bývalé stanice Veřejné bezpečnosti ze 70. let 20. století, který byl později využívaný jako městská knihovna. Po jejím přestěhování do nově zrekonstruované budovy při novém městském úřadě byl objekt uvolněný a připravený na novou funkci. Rekonstrukce proběhla bez zásahu do původních rozměrů objektu s jedním podzemním a dvěma nadzemními podlažími, bez zvětšení půdorysu nebo výšky, čímž se zachoval charakteristický objem v rámci okolní urbánní struktury.

Základní myšlenkou proměny bylo využití původní substance, vytvoření vnitřní otevřenosti, odstranění bariér a intenzifikace vazeb s okolím. Architektonický výraz navazuje na modularitu původního panelového objektu, naznačenou na monochromatické fasádě rastrem linií vystupujících na nepravidelné struktuře omítky s drsnou kartáčovanou úpravou. Perforace okenních otvorů a zasklených stěn navenek signalizuje funkce jednotlivých prostor. Okna a zasklené stěny jsou variabilně zastínitelné screenovými roletami v růžovém odstínu, který navazuje na původní barevnost terazzové úpravy centrálního vnitřního schodiště.

Nové interiérové konstrukce zajišťující bezbariérové propojení, jako například výtah, jsou charakterizované použitím neomítaného pohledového betonu. Vstupy do objektu, ať už ze strany ulice, nebo bezbariérový vstup ze strany dvora, jsou zvýrazněné obkladem ze sklovláknobetonových desek v odstínu světlého pohledového betonu, který se jemně liší od omítkových ploch hlavních fasád v přírodní barevnosti. Výrazným prvkem exteriéru je venkovní pozinkované ocelové schodiště navržené jako druhá úniková cesta z objektu určeného i pro uživatele s pohybovým omezením.

Mnohovrstevnatá udržitelnost

Při proměně objektu se využila původní stavba, která byla upravena na energetické a technologické požadavky současnosti. Integrovaly se vyspělé technologie obnovitelných zdrojů energie zajišťující vytápění a chlazení. Kromě rekonstrukce samotného objektu se upravily i plochy okolo objektu – vznikla aktivní terasa s mobilním zastíněním během slunečných dnů, která je v kontaktu se zelení zahrady.

Objekt představuje udržitelné řešení využití existujících zdrojů – původní nevyužité stavby, která rekonstrukcí dostala nový život. Ještě důležitější je, že do projektu architekti integrovali principy sociální udržitelnosti, zejména pokud jde o vytvoření prostředí, které vítá seniory a širší komunitu.

„Integraci do komunity v našem případě podporuje trochu šťastně i to, že Nezábudka je situovaná přes ulici naproti mateřské škole, tato zařízení vzájemně komunikují. Děti ze školky chodí mezi seniory, dělají jim vystoupení a podle paní ředitelky se z toho obě dvě zařízení těší. Stejně tak se paní ředitelka snaží vtahovat do zařízení běžný život. Toto je však spíš o náplni a o tom, jak pracují lidé ze sociálních služeb, jak umí dát prostorům život a jak je dokážou naplnit,“ dodává Schleicher na závěr.