Rekonstrukce rozvodů plynu v panelových domech

U rekonstrukcí zastaralých rozvodů plynu se objevilo více případů renovací, které neodpovídaly požadavkům kladeným na kvalitu. Aby následky takovýchto řešení nesnižovaly provozní bezpečnost plynových zařízení v budovách, je nutné odborné veřejnosti poskytnout všechny související informace.

Zdůraznit je třeba skutečnost, že pro úspěšnou rekonstrukci jakéhokoli domovní­ho plynovodu je nevyhnutelné zabezpečit:

• kvalitní projektovou dokumentaci navrhované rekonstrukce,
• kvalitní provedení instalačních prací v souladu s projektem.

Projektová dokumentace rekonstrukce

Každý kvalitní projekt rekonstrukce by měl z technického hlediska obsahovat posouzení současného stavu plynového zařízení (před rekonstrukcí) a návrh nového řešení rozvodu plynu.

Posouzení současného stavu plynového zařízení (před rekonstrukcí)

V této části projektu by mělo být uvedeno především:

• které části daného plynovodu nejsou vyhovující a z jakého důvodu,
• které části plynovodu jsou mimořádně zkorodované (agresivní prostředí).

Návrh nového řešení rozvodu plynu

Tato část projektu by měla obsahovat:

• náčrt, schéma nového navrhovaného plynovodu (rozhodnutí, zda bude, nebo nebude využita původní trasa rozvodu plynu, prostupy potrubí apod.),
• volbu typu trubek a tvarovek včetně doporučeného typu spojů,
• použití plynových spotřebičů (zohlednění případného nárůstu počtu plynových spotřebičů v jednotlivých bytech a jiných nových okolností),
• kontrolní hydraulický přepočet navrhovaného plynovodu,
• řešení tepelných dilatací (včetně náčrtu),
• způsob přichycení měděných trubek a osazení plynoměru (včetně náčrtu),
• způsob připojení plynových spotřebičů.

Pokud projektant ve svém návrhu vynechá některý z uvedených bodů nebo použi­je nejasné a nejednoznačné specifikace, přesouvá svou odpovědnost na montážní (instalatérskou) firmu. Montážní firma v takovém případě vychází pouze ze svých okamžitých možností, což v praxi občas vede k tomu, že se snaží jít snadnější, často nesprávnou cestou realizace rekonstrukce.

Obr. 8, 9  Ukázka zajímavého rozvodu plynu pomocí měděného potrubí

Realizace montážních prací

Typickým příkladem vlastního postupu montážní firmy je snaha využít staré ocelové potrubí původního rozvodu plynu, a to jako ocelový chránič pro nové měděné potrubí. Tato snaha je motivována především tím, že původní ocelové potrubí je ve stropních panelech zabetonované (bez chrániče) a bylo by dost náročné ho úplně odstranit. Celá situace vypadá obdobně jako na obr. 1.

V uvedeném případě projektant sice ve své technické zprávě uvedl, že starý plynovod je nevyhovující, protože ocelové potrubí je silně zkorodované, zároveň však stanovil, že toto potrubí může být použito jako chránič pro měděné neopláštěné potrubí. Dále stanovil, že měděné potrubí musí být ve vztahu k ocelové trubce „vycentrováno“, ale neuvedl, jakým způsobem. K utěsnění potrubí doporučil montážní pěnu (obr. 1). Žádný náčrt navrhovaných chráničů však neprovedl. Taktéž neprovedl kontrolní výpočet nového navrhovaného plynovodu z měděných trubek, ačkoli navrhovanou rekonstrukcí plynovodu se výrazně snížil průtokový průřez plynovodu. Tak se nemuselo dosáhnout požadovaného odběrného množství plynu, resp. požadovaného tlaku pro plynové spotřebiče.

Obr. 1  Pohled do montážní šachty Svod dešťové vody (vpravo) tvoří popraskaná cementoazbestová trubka. Vlevo je měděná plynovodní trubka umístěná v chrániči.	Obr. 2  Vzájemný dotyk měděné a ocelové trubky Stará ocelová trubka použitá jako chránič se přímo dotýká měděné trubky, přičemž její ostré hrany nejsou seříznuty.  Ze spodní části je měděná trubka vycentrována a utěsněna montážní pěnou.

Montážní firma to zrealizovala tak, že měděnou trubku vycentrovala někde dřevěnými, jinde ocelovými klínky, a to pouze na jednom konci (buď nahoře, nebo dole), a k utěsnění použila montážní pěnu. Na druhém konci se však měděná trubka přímo dotýkala ocelové trubky, často přímo v místě s ostrými výstupky způsobenými řezáním staré ocelové trubky (obr. 2). Tyto ostré hrany potom poškodily povrch mědě­né trubky při montáži. Poškození povrchu měděné trubky vložené do delšího chrániče však už nelze zjistit. Ve zkorodované části ocelové trubky může navíc docházet k přímému kontaktu oxidů železa s povrchem měděné trubky, a to buď hned při montáži, nebo později při provozu plynovodu.

Aplikace technických předpisů

Vzhledem k vlastnostem zemního plynu z pohledu bezpečnosti plynových zařízení a požární ochrany je v plynárenství velmi důležité důsledné uplatnění technických předpisů a technických norem pro danou oblast použití. Pro aplikaci chráničů v oblasti domovních rozvodů plynu se požaduje, aby:

• chránič vykazoval požární odolnost,
• chránič byl zhotoven z plynotěsného materiálu, odolného nebo chráněného proti korozi,
• chránič nepřenášel hluk na stavební konstrukci,
• nedocházelo k přímému kontaktu měděné trubky a ocelového chrániče,
• průchod chrániče stropem (zdivem) byl utěsněn,
• prostor mezi chráničem a plynovodem byl na jednom nebo na obou koncích utěsněn,
• v prostupu v chrániči nebyl žádný spoj,
• navržený chránič zohledňoval možnou tepelnou dilataci potrubí.

Z uvedeného popisu vyplývá, že je nepřípustné, aby měděné trubky byly zasunuty do starého ocelového rozvodu v rozporu s uvedenými zásadami. Rovněž je nevyhnutelné uskutečnit kontrolní výpočet dimenze nového plynovodu. Trubky původního plynovodu se mohou použít jako chránič jen tehdy, jsou-li upraveny a vyhovují-li platným předpisům podle obr. 3.
Měděné trubky se vyrábějí jako holé, s izolací proti agresivní vlivům nebo s tepelnou izolací (obr. 4).

Problematika tepelné dilatace plynovodu při jeho rekonstrukci

Tato problematika se často zanedbává, hlavně u stoupacího potrubí v instalační šachtě výškových, několikaposchoďových objektů, kde jsou rozvody plynu značného rozsahu.

V posuzovaném osmiposchoďovém panelovém domě bylo staré ocelové stoupací potrubí v instalační šachtě v každém stropě pevně zabetonováno. K jeho silnému opotřebování v místě zabetonování značně přispěl (kromě koroze způsobené agresivním prostředím) i dilatační pohyb potrubí.

U rekonstruovaného rozvodu ve výškových objektech nelze nechat tepelnou dilataci nového měděného potrubí bez povšimnutí, protože potom by celé stoupací potrubí bylo značně mechanicky namáháno. Vezmeme-li v úvahu extrémní možný teplotní rozdíl ∆t = 25 °C a délku stoupacího potrubí lo = 26 m, potom prodloužení stoupacího potrubí bude
∆l = lo . α . ∆t = 26 . 0,017 . 25 = 11,05 mm

Pro takovou tepelnou dilataci by se už měl použít vhodný kompenzátor. Rovněž by se měla uskutečnit správná volba pevných bodů (pevné přichycení stoupacího potrubí). Mezi tvarovkou změny směru potrubí a závěsem by se měla stanovit správná vzdálenost, tzv. montážní vzdálenost A. Tím by se zabránilo trvalé deformaci potrubí, resp. tvorbě prasklin na potrubí, tvarovce nebo ve spoji, čili způsobení netěsnosti potrubí (obr. 5).

Skutečné řešení v kontrolovaném panelovém domě ukazují obr. 6 a 7. Na základě praktických zkušeností lze konstatovat, že problematika dilatace potrubí se v takovýchto případech často opomíjí již v projektové dokumentaci. Nezřídka chybějí nejen zpracování na aplikaci kompenzátoru, ale také stanovení pevných montážních bodů, je-li to potřebné.

Na základě uvedené analýzy a posouzení se v dostatečné míře ukazuje, že každá instalace musí být připravena a uskutečněna na vysoké odborné a profesionální úrovni. Tento požadavek nelze vztahovat jen na montážní pracovníky, její naplnění musí začínat již při zpracování projektové dokumentace.

Ing. Peter Hrivík
Foto a obrázky: archiv autora a společnosti SANHA
 
Autor působí jako specialista technické normalizace v SPP, a. s.