Odvodnění zařizovacích předmětů umístěných pod hladinou vzduté vody
Partneři sekce:
Účastníci výstavby podceňují dodržování podmínek pro odvodnění zařizovacích předmětů umístěných pod hladinou vzduté vody ve stokách nebo v místnostech pod úrovní okolního terénu. Všichni předpokládají, že kanalizace musí bezpečně a za všech okolností zajistit spolehlivé odvodnění přilehlých nemovitostí. Často se stává, že základním a jediným zabezpečovacím zařízením je zpětná klapka, která však nemusí být dostačujícím prvkem.
Podle výše uvedených norem nesmí zařízení, která se nacházejí pod hladinou zpětného vzdutí ve stokové síti, umožňovat zaplavení objektu vzdutou vodou. Ohrožené prostory a zařízení se musí chránit technickým opatřením podle normy [1]. Kanalizačním potrubím chráněným proti zpětnému vzdutí se nesmí odvádět odpadní voda z ploch, zařizovacích předmětů a zařízení, která jsou nad nejvyšší hladinou zpětného vzdutí ve stokové síti.
V řadě případů jsem se přesvědčil, že projektant snadno podléhá tlaku ušetřit náklady bez ohledu na možné následky. Investor a zástupci technických oddělení správců kanalizací běžně nepřijímají požadavky normy jako obecné řešení ochrany staveb před zaplavením vzdutou vodou.
Přeceňování funkce zpětné klapky
Podle podmínek kanalizačních řádů vyžadují správci kanalizace jako ochranu objektu před zaplavením vzdutou vodou osazení zpětné klapky na vnitřní kanalizaci u hranice nemovitosti. Také investor a projektant se s tímto řešením běžně spokojí. Při návrhu odvodnění podle současně platných norem se velmi často setkávám s dotazy, kdy může dojít k situaci, že zpětná klapka nefunguje. Jednoznačná odpověď na tuto otázku však neexistuje. Odpověď kolísá mezi termíny „ihned po uvedení do provozu“ a „nikdy“.
Důsledkem nejisté odpovědi bývá to, že investor trvá na ochraně objektu proti vzduté vodě pouze osazením zpětné klapky. Pokud investor podepíše souhlas s možností občasného zaplavení objektu vodou, může projektant takové řešení navrhnout. Projektant je zabezpečený proti soudní žalobě, vlastní objekt však ochráněný není. Bohužel je řada projektantů, kteří si nebezpečí zaplavení objektu vůbec neuvědomují.
Havárie v bytové čtvrti
Pro ilustraci uvádím jednu z havárií. Skupina domů s drahými byty byla dokončena v jedné městské části asi 50 m nad hladinou toku. Stoka splaškové kanalizace je vedena středem ulice, hlavní příjezdové komunikace do městské části, která má velký sklon k nábřeží toku.
Bytové objekty jsou odvodněny oddílnou kanalizací. Dešťová kanalizace je vedena po spádnici mimo veřejnou jednotnou kanalizaci. Splašková kanalizace souboru budov je připojena do ulice přípojkou DN 250 do spojné šachty. Šachta je osazena na splaškové kanalizaci DN 300, která je vedena přibližně v ose ulice a je v dostatečném spádu. Kolmo na tuto kanalizaci je připojena skupina objektů starší výstavby kanalizací DN 500. Už tato skutečnost měla projektanta přípojky varovat (správce kanalizace na přetížení stoky ve svém vyjádření výrazně neupozornil). Tato kanalizace přivádí velké množství balastních a dešťových vod.
Pro lepší pochopení situace uvedu stručný přehled postupu projektování a stavebních prací v předmětné lokalitě. Projekt řešil gravitační napojení areálové splaškové kanalizace do připravené kanalizační šachty na konci potrubí DN 250. V nejníže položeném objektu je zároveň vjezd do hromadných garáží. Splašková kanalizace z toho objektu je částečně vedena pod stropem garáží a částečně kolem objektu tak, aby obešla vjezd do garáží. Podlaha garáží není odvodněna ani opatřena jímkou pro možné odčerpání vody.
Během výstavby došlo k přívalovému dešti, při kterém byly zaplaveny výkopy pro garáže. Na základě této skutečnosti investor požádal projektanta, aby navrhl řešení, kterým se stavba ochrání před vzdutou vodou. Proto projektant vypracoval dodatek, aby se zabránilo zpětnému vzdutí. Na základě dodatku byla na kanalizaci zřízena nová vstupní šachta. Ve dně šachty byla osazena zpětná klapka DN250. V bypasu splaškové kanalizace byla navržena čerpací šachta, do které měla odtékat voda přepadem z areálové kanalizace v případě, že zpětná klapka uzavře. Toto řešení bylo odsouhlaseno správcem kanalizace, který prohlásil, že areál je napojen na splaškovou kanalizaci a žádné další vzdutí vody nehrozí. Přesto došlo při intenzivním dešti ke vzdutí vody ve splaškové kanalizaci, porušení zpětné klapky a následně k vyplavení pěti bytů v přízemí nejníže položeného objektu a společných prostor v podzemí objektu.
Podle ustanovení ČSN musejí být části objektu, které mohou být ohroženy vzdutou vodou z kanalizace, odvodněny čerpáním tak, že výtlačné potrubí musí být vyvedeno smyčkou nad hladinu vzduté vody. Zařizovací předměty nad úrovní zpětného vzdutí mají být odvodněny gravitačně.
Nemohu posoudit, zda dodržení tohoto ustanovení bylo možno zajistit v době, kdy se podmínky vzdouvání vody v kanalizaci zjistily, protože si nikdo nepamatuje, v jakém stupni provádění se stavba nacházela. Norma ČSN EN 12056-4 uvádí požadavek na čerpání odpadní vody ze zařizovacích předmětů, které jsou položeny pod úrovní terénu. Na omluvu projektanta zdravotní techniky je třeba uvést, že v nejbližším okolí objektu je terén níže než podlaha (projektant zdravotní techniky dostal od projektanta přípojek kótu připojení a další informace zřejmě neměl). Postupně se terén k místu napojení přípojky zvedá až zhruba o 1 m výše, než je vstupní podlaží objektu.
Pokud však během stavby došlo k zaplavení, bylo na místě důkladně prošetřit skutečné hydraulické podmínky a souvislosti v širším okolí. Potíž byla zřejmě v nedostatečné komunikaci mezi projektantem inženýrských sítí a zdravotní techniky. Projektanti inženýrských sítí obecně velmi málo znají normy, které se týkají vnitřní kanalizace. Projektant zdravotní techniky dostal kótu dna splaškové kanalizace jako podklad pro připojení objektu v dostatečné hloubce pod terénem v okolí objektu, a možná proto nepředpokládal, že vzdutí vody ve stokové síti je výše než terén v okolí budovy.
Podle informace správce areálu bytových domů se při havárii nadzvedl poklop kanalizace v ulici. Těsně před nadzvednutím byl přetlak takový, aby se vyrovnal hmotnosti poklopu a tření mezi rámem a poklopem (při započtení úniku tlaku vody otvory v poklopu). Lze odvodit, že tento tlak na poklop byl nejméně 45 kPa. Protože však do vstupní šachty v ulici ústí potrubí přímo proti přípojce z areálu, lze předpokládat vznik rázu, který tento poklop mohl nadzvednout. Při rázu došlo k poškození zpětné klapky a následně protlačení vody do areálové kanalizace. Po vyražení poklopu (nebo více poklopů) se na hlavní stoce snížil tlak. Mezi tím ovšem voda zaplavila byty v přízemí jednoho z objektů a prostupy stropem a po schodišti natekla i do garáží. Drama obyvatel, kteří se nastěhovali do nových drahých bytů, dokládají přiložené obrázky. Ještě dva měsíce po havárii kapala voda z tepelné izolace stropů a potrubí v garáži. Výtahová šachta byla plná vody a výtah byl vyřazen z provozu.
Stanovení příčiny a nápravná opatření
Provedená úprava kanalizace nesplňuje požadavky norem. Zpětná klapka nezajišťuje bezpečnou ochranu před vzdutou vodou. Stačí malá nečistota a klapka se neuzavře. V tomto případě došlo k utržení vlastního uzavíracího tělesa klapky v závěsu. Přímá příčina zničení klapky se samozřejmě dodatečně nedala zjistit. Předně nutno připomenout, že klapka není určena pro rázy, které v potrubí vznikly (potrubí gravitační kanalizace se zkouší přetlakem 6 kPa). Dále je možné, že klapka měla výrobní vadu. K poškození klapky mohlo dojít také v důsledku nečistoty, která způsobila mimoosové namáhání klapky a utržení čepu.
Pro vyloučení další havárie bylo navrženo jako nejrychlejší a investičně nejlevnější řešení odpojit celou areálovou splaškovou kanalizaci od městské sítě a ukončit ji čerpací stanicí s akumulací minimálně 12 hodin, čerpací stanici osadit 100procentní zálohou čerpání, čerpadla s řezacím ústrojím a samosvěrným spojem. Na výtlaku bude osazena zpětná klapka pro tlak 600 kPa. Požadavek normy zaústit výtlačné potrubí přes smyčku vyvedenou nad nejvyšší hladinu vzdutí vody ve stoce nebylo možné dodržet, protože hladina vzdutí vody je výše než je terén v místě, kde mohla být čerpací stanice umístěna. Protože areál má jednu přípojku vody a má trvalého správce, bylo dohodnuto, že v případě výpadku proudu delším než 12 hodin bude uzavřen přívod vody do areálu.
Ing. Zdeněk Žabička
Autor působí ve firmě Žabička TPS, s. r. o.
Foto: archiv autora
Literatura
1. EN 12056 Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy.
2. ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace.
Článek byl uveřejněn v časopisu TZB HAUSTECHNIK.
