Teplovodní podlahové vytápění

Materiály trubek podlahového vytápění

U tohoto způsobu vytápění se používají tyto materiály: PPR (polypropylen random), PB (polybuten) PE-X (zesíťovaný polyetylen). Zesíťování se provádí při vysoké teplotě pomocí peroxidu vodíku, v důsledku čehož vzniká trojrozměrná síť. Zesíťováním se vylepší především teplotní a tlaková odolnost, ale i nárazová houževnatost při nízkých teplotách (–50 °C). Koextrudová těsnící vrstva nerozpustná ve vodě proti difuzi kyslíku je z etylvinylalkoholu (EVAL). Trubky se spojují nerozebíratelnou spojovací technikou, takzvanou násuvnou objímkou, nalisováním v axiálním směru na trubku a tvarovku, přičemž nedochází ke zmenšení vnitřní světlosti trubky. Tato metoda nevyžaduje žádnou dobu potřebnou k zaschnutí lepidla a ztuhnutí svaru. Spojování netrvá déle než několik sekund a svar je zatížitelný ihned po dokončení.

Systémy trubkového podlahového vytápění

Teplovodní podlahové vytápění lze realizovat dvěma způsoby. Prvním a zároveň nejpoužívanějším je mokrý způsob. Trubky jsou uloženy v betonovém potěru přímo nad tepelně-akustickou izolací. Betonová mazanina u podlahového vytápění se shoduje s běžně používanými betonovými mazaninami. Přidáním plastifikátoru P se usnadňuje zpracování směsi i lepší obtékání trubek. Na podkladový beton se ukládají systémové desky z tvrzeného polystyrenu s objemovou hmotností 50 kg/m³. Na vrchní straně je nakašírovaná krycí fólie z PVC, která zabraňuje proniknutí vlhkosti z betonové mazaniny pod tepelně-akustickou izolaci. Obvodový zámek (pero – drážka) zajisťuje rychlé a kvalitní spojení, což zabraňuje vzniku zvukových a tepelných mostů.

Střídavé umístění polí s výstupky a prázdných polí umožňuje vytvářet vzdálenosti mezi trubkami od 5 cm a jejich násobků. Podél celé vytápěné místnosti se mezi podlahu a stěnu klade okrajová izolační páska. Plní funkci akustické vrstvy a tepelné izolace, přičemž kompenzuje dilataci podlahy.

Velmi zajímavým, možná neznámým, je právě suchý systém podlahového vytápění. Tento systém je možné instalovat na stropy z masivního dřeva a dřevěných trámů bez použití betonové mazaniny. Základem tohoto způsobu je systémová deska z extrudovaného polystyrenu ESP. Na vrchní straně desky je nakašírovaná teplovodní hliníková fólie, která slouží k upevnění trubek svorkami a k příčnému rozvodu tepla. Topná trubka je pevně uložena ve vyfrézovaných drážkách s možným rozestupem 12,5 cm nebo 25 cm ve formě jednoduchého meandru. V místech sloupů, větracích prostupů, před rozdělovačem a k vyplnění prázdných ploch, které nemají pravoúhlý půdorys, se používá plná systémová deska.

K rozložení zatížení lze použít dvě vrstvy sádrokartonových desek o tloušťce 12,5 mm, které splňují minimální bodové zatížení 1,0 až 1,5 kN/m² a maximální teplotu 45 °C. Výška tohoto systému představuje pouze 55 mm bez kročejové izolace a vrchní podlahové krytiny. Celková výška se pohybuje od 80 mm do120 mm v závislosti na místě použití (podlaha nad terénem, nad vytápěcí místností, nad garáží atd.).

Podlahové krytiny

Při tepelnětechnickém výpočtu podlahového vytápění je nutné zohlednit  tepelný odpor podlahové krytiny. Nezávisle na druhu a struktuře smí tepelný odpor podlahové krytiny vykazovat maximální hodnotu R = 0,15 m².K/W. Podlahové krytiny z dřevěných parket jsou u podlahového vytápění rovněž vhodné, je však nutné počítat s tvorbou spár. Nejvhodnější jsou minerální podlahové krytiny, jako například kámen nebo keramické podlahové krytiny. Podlahy z plastů jsou v zásadě také vhodné. Doporučuje se lepení plastových podlahových krytin. Textilní podlahové krytiny (koberce) by se za účelem dosažení lepšího prostupu tepla měly zásadně lepit. Tloušťka koberce nemá přesahovat 10 mm.

Rastislav Nemec
Foto: Juvlex